logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jsem prý blázen jen, aneb kdo nevěří, ať tam běží také

Jsem prý blázen jen, aneb kdo nevěří, ať tam běží také

Srní, Alpy, Františkovy Lázně, Domažlice, Cheb, nyní Kdyně. Proč já to vlastně jezdím na všechna ta sdružení rodičů a přátel Běžecké školy? A víte, že ani nevím?

Ba ne, kecám. Vím to přesně od okamžiku, kdy jsem poprvé dorazil za onoho slunného léta do šumavského Srní. Dneska mohu směle prohlásit, že pro mě to byl svým způsobem zlomový týden. Ne, že bych tedy byl nějaký vyslovený samorostlý sólista, to zase prrr. Nicméně v kolektivu větším než malém, a ještě ke všemu překypujícím neznámými tvářemi, nebývám přinejmenším zpočátku úplně happy. Vzhledem k tomu, že plus mínus vím, jak to chodívá ve „společnosti“, dvakrát ji nevyhledávám. Přetvářka. Úsměv číslo čtyři. Zdvořilostní fráze. Lži a pomluvy. Fuj. Na to mě neužije. K mému překvapení se ale nepříjemné pocity vlastní šumavské nadbytečnosti nedostavily. Naopak.

Asi proto, že tohle běžecké seskupení je úkaz sám o sobě. Nechalo by se říci, každý pes (každá fena – když už máme tu rovnoprávnost), jiná ves, přesto jsou ti lidé sobě navzájem rázem tak nějak blíže. Soudím, že to nebude jenom tím nejméně jedním společným zájmem. A vůbec nejlepší na tom je, že do dotyčné mozaiky zapadne a zazáří v ní každý, kdo o to alespoň trochu stojí. Všiml jsem si nejen na své maličkosti, že v podstatě nezáleží na tom, jestli patříte ke stálicím všemožných soustředění, či jste si ještě ani nestačili poprvé vybalit batoh.

Moc nemusím do světa vykřičená vyjádření linoucí se kupříkladu z fotbalových či hokejových šaten typu „máme tu skvělou partu," nebo „jsme jedna velká rodina“. Později obyčejně prosákne ven, že z přátel se vyklubali kamarádíčkové, kteří si jdou po krku.

Tady je to ale opravdu jiné. Předstírat lze leccos, opravdové, ze samého srdce vycházející člověčenství nikoliv. A to se pozná jednoduše. I kdyby nepadlo jediné slovo, v přítomnosti takových lidí se cítíte duševně obohaceni.

obrázek
A to jsem ještě ani nezmínil skutečnost, že se přitom užije spousta srandy.

Jakmile padnou zábrany, což obvykle netrvá dlouho, bránice přivykají intervalovému tréninku. A padají zajímavé výzvy typu, „tohle rozhodně nedáš." Co si lhát, na některé z nás to zabírá spolehlivě. Abych nezůstal pozadu, při této příležitosti přidávám k dobru také jednu. Nuže – pokud se Titánka Dana konečně dokope k tomu svému půlmaratonu a zvládne jej, jakože prostě jo, složím na její počest oslavnou ódu, kteroužto při nejbližší slezině „po výkonu" osobně přerecituji před nastoupenou jednotkou!

obrázek
Jen jedna věta na pozvánce mi bývá tuze proti srsti. Ba co víc, dokonce s ní bytostně nesouhlasím. Nesnáším slovní spřaženinu lákající k setkání s podobně „postiženými" kamarády. Ona se objevuje ve spojení s běžci stále častěji. Ať už mají uvozovky jakýkoliv význam, nutkání k běhu není postižením ani v tom nejsvětlejším slova smyslu. Je to dar. Pravda, asi ne úplně pro každého snadno objevitelný, nicméně každým snadno uchopitelný. Stačí natáhnout ruku, na chvíli pevně stisknout. A už se nebudete chtít pustit.

obrázekobrázek
Společně nahoru i dolů …

Když se tak ohlédnu za čtyřiačtyřiceti kdyňskými hodinami, nakonec je šuma fuk, jestli se drápete uprostřed tlupy zvolna tající pěšinkou kamsi do horoucích pekel či stříháte s výborným kamarádem kousek za městem jednu rovinku za druhou místo odpolední siesty. Můžete si vyťápnout vrchovatě příjemným loudavým tempem na nejvyšší kopec v okolí, vyráchat se v bazénu nebo jen tak posedět nad neustále hladovým talířem a pohárkem. Když už jsme u toho, ani samotný režim soustředění nelze než velebit. V podstatě na střídačku se tam běhá nebo hoduje. Co víc si přát?

Nicméně to největší, co se může podařit, je podělit se alespoň pár jednotek věčnosti s lidmi, s nimiž se cítíte neskutečně dobře. V jejich přítomnosti jste ochotni alespoň na chvíli znovu uvěřit tomu, že on ten svět nakonec přece jenom bude v pořádku.

Ale proč tohle všechno píšu až po více než týdnu? Protože našinec si tohle všechno důrazně uvědomí teprve v okamžiku, co jej praští do nosu nesmlouvavá realita všedních dnů. Ještě to pár chvil potrvá, než se světské zákonitosti vyrovnají těm, které vládnou běžecké zeměkouli. Škoda. To by tady hned bylo zase o ždibec krásněji. Prozatím nezbývá než nadopovat se vzpomínkami na to, co jsme tuhle a támhle vyváděli. A vyhlížet v jarní mlhovině další bláznivý víkend.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 7964/7848×, 4 komentáře
Jsem prý blázen jen, aneb kdo nevěří, ať tam běží také Jsem prý blázen jen, aneb kdo nevěří, ať tam běží také Jsem prý blázen jen, aneb kdo nevěří, ať tam běží také Jsem prý blázen jen, aneb kdo nevěří, ať tam běží také

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal z Pejru | 16. 3. 2011 8.54 hod. | 195.191.204.xxx
Když já jsem tě vlastně nikdy naživo běžet neviděl a jsem z toho celý smutný...
A abys neřekla, že jsem na tebe příliš přísný, uznám ti i poctivou polovinu Poutního maratonu. Tak, vstávat a cvičit!

Pert | 16. 3. 2011 8.06 hod. | 82.99.162.xx
Ahoj Titánko.Že by se konečně našel někdo kdo by tě dokázal přesvědčit?Za tu ódu by to snad stálo né?,protože vím,že ty na to máš a že to jednou dáš!

"Titánka" Dana | 15. 3. 2011 22.52 hod. | 88.101.235.xxx
Vidím, že někteří už neví, jak mě dostat zase na trasu!!! Ale jestli se přece někdy zadaří a ty budeš osobně recitovat oslavnou báseň, tak to si teda fakt užiju!! (a řekla bych, že dokonce víc, než samotný půlmaraton) :-)
Ale jinak krásnej článek, díky, cítím to velmi podobně.

Danuše | 15. 3. 2011 13.57 hod. | 90.176.137.xxx
Michale moc krásně napsané.Co více dodat :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích : Článek je z roku 2011 (12. června letos není neděle). Kromě toho mám dojem, že Miloš Škorpil…»
  • Běhání ve stádu aneb jak se chováme při velkých městských bězích : Miloši, prosím Tě, Ty poběžíš Olomouc jako vodič na 2:30 ? »
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků