Přiběhlo jaro, přiběhlo
Přišlo jaro. Tráva se začala zelenat, vzduch omamně voní a občas vykoukne i sluníčko. Jako běžkyně jsem zajásala, konečně mi nebudou při tréninku mrznout ruce a večer nebudu běhat potmě. Jako máma už jásám méně. Můj roční synek totiž vítá jaro po svém – chytá všechny bacily a viry, které poletují okolo. Že díky tomu občas prskám a kuckám i já by mi nevadilo, jen kdyby náš malý brouček byl v pořádku… Místo toho sleduji, jak mezi zatím nejistými krůčky zastavuje a kašle. Není to nic vážného, ale je mi ho líto.
Ovšem na trénink mají tahle jarní nachlazení veskrze pozitivní vliv. Naběhané kilometry se zvyšují o „domácí výběhy" pro čajíček, teploměr, mokrou plenku na topení a suchou na utření nosu. Kromě toho se víc než jindy nemůžu dočkat, až budu moci vyběhnout. I když jsem zrovna unavená. Aspoň na chvíli ze mě totiž padají všechny starosti. Najednou jsem jen já a cesta přede mnou, příroda okolo a občasná výzva v podobě libereckých kopečků. K Matýskovi se vracím jako znovuzrozená a plná energie.
Snad i proto věřím, že bude líp. Jaro zanedlouho definitivně vyhraje svůj každoroční boj s posledními mrazíky a Matýskův nosík určitě přestane připomínat vodovodní kohoutek. Na kratší výběhy pak zase pojede se mnou v kočárku – formulce a jako obvykle usne po prvním kilometru. Já poběžím úplně pomalu – rychle to s kočárkem neumím. Budu funět ostošest. A oba budeme šťastní, že jsme spolu venku.
A kdyby to snad nebyl dostatečný důvod začít se znovu usmívat a těšit na další den, stačí se podívat do kalendáře. Už za týden se totiž koná Hervis půlmaraton. I kdybych neběžela úplně podle svých představ, bude tam určitě skvělá atmosféra. A taky moje spolubojovnice z PIM WCh. Holky, těším se na vás. A na závod – určitě si ho užijeme!
Vložit komentář
Evi, těším se také a moc, na vás na všechny – na startu i v cíli.
A to i přesto, že se mé duši závoďáka škodolibě pošklebuje vlastní lýtko. :o)
