logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak a proč jsem začal běhat po všech čertech – trénink na Mammut ultramaraton – týden čtrnáctý

Jak a proč jsem začal běhat po všech čertech – trénink na Mammut ultramaraton – týden čtrnáctý

Chtělo by se říct: „Pěkně domů a to po svých." Základy k této akci byly vlastně položeny v roce 1988, kdy Mirek se Sylvou a malým synem emigrovali do Německa. Mirek, televizní sportovec, se rozhodl ve chvíli, kdy jeho postava začala přetékat, že s tím něco udělá. Tím něčím bylo to, že začal běhat.

Bad Kreuznach – Praha (746 km za deset dní – 14.5. – 23.5.1999)

Zprvu to šlo těžko, ale jak šla kila postupně dolů, šlo to lépe a lépe. Sylva ho doprovázela na jeho běžeckých výletech na kole a tehdy vznikl plán uskutečnit běh Bad Kreuznach – Praha. Tedy z lázeňského městečka blízko Frankfurtu nad Mohanem, kde v té době žili, do Prahy. A jelikož Mírovi mělo být v den startu PIM přesně 40 let, tak to naplánovali tak, aby si na jeho start doběhl.

Celý podzim a zimu strávili přípravou trasy a zajišťováním celé akce. V tuto dobu se shodou náhod a společného známého Jirky Krofty dostávám do víru událostí i já. Bylo totiž potřeba, aby někdo řídil doprovodné auto, kde bude Sylva čarovat v kuchyni, a zároveň aby také někdo běžel s Mirkem. Takže dojednáno. Tedy alespoň jsem si to myslel. Až o Silvestru v roce 2000 jsem se dozvěděl, že Mirek dostal od Jirky informaci, že se celé věci zúčastním i já až týden před startem.

No nic, 12. května jsme přijeli vlakem do Frankfurtu. Mirek nás jednoho po druhém posadil za volant karavanu, abychom si osahali, jak se s tím jezdí. Já předtím neměl volant tři roky v ruce, a teď jsem měl řídit potvoru 8 metrů dlouhou a 2,5 m širokou. Ale nějak jsem se to naučil.

Zábava začala už večer před výběhem. Ani mně, ani Jirkovi se nechtělo řídit prvnímu, neboť to znamenalo s tou skříní ve čtyři ráno vycouvat. Štěstěna se obrátila na mou stranu a černého Petra, tedy volant, si vytáhl Jirka. Vytáhl si ho doslova a do písmene, neboť to nacouval hned do naproti stojícího auta, pak se mu podařilo ještě zrušit jednu dopravní značku. Aby však Mirka hned na začátku, protože ho v té době ještě dokázalo vše rozhodit, neznervózňovali úvahami, co se ještě všechno může stát, když to tak dobře odstartovalo, rozhodli se Jirka se Sylvou, že mu to řeknou až večer u jídla. Ale čert nespal a Mirek si toho všiml. A hned, že mu to chtěli zatajit, a pak říct, že to naboural on. No prostě bylo to fajn.

Od tohoto okamžiku vládla Mezi Mirkem a Jirkou dosti dusná atmosféra. Vše zhoustlo, když ještě Mirek musel ze zdravotních důvodů pátý den přestat běžet. Způsobil si zánět přitahovače palce, a i když jsme dělali psí kusy, nic nepomáhalo. Takže pak bylo hlavně na mně a na Sylvě, abychom ty dva udrželi trochu na uzdě a na mně s Jirkou, abychom Mirkův plán zdárně dokončili. Povedlo se. Poté, co jsme proběhli velkou část Německa po místech, které našinec nikdy nezahlédne a opravdu to stojí za to, a cestu z Klenčí do Prahy, jsme stanuli s Jirkou 23. května na startu pražského maratonu.

Po téhle akci jsem si řekl, že když něco podobného dokázal zorganizovat Mirek, že bych to dokázal i já – a tak vlastně začalo mé běhání po všech čertech …

Pelhřimov – Cheb

Hned na podzim téhož roku jsem si vymyslel a zorganizoval běh z Pelhřimova do Chebu, už tehdy mě to táhlo na západ. Celou akci jsem naplánovánu na tři dny. Hlavu s plánováním trasy jsem si moc nedělal. Prostě jsem si vzal mapu, udělal na ní čáru, kudy chci běžet, domluvil se Jitkou a Tamar, které měly řídit doprovodné auto, starat se o občerstvení a doprovázet mě na kole, a ještě Kubou a Vláďou, kteří se mnou měli občas běžet či větší část jet na kole, a 3. září jsem v 9 hodin ráno vyrazil.

O tom, že to nebude žádná sranda, mě přesvědčilo už to, že holky nějak nepochopily, co se od nich chce a tak jsem na prvních 90 km několikrát dobře vyhladověl a dehydroval, než jsme se sehráli. Protože jsem přípravě trasy věnoval „tolik pozornosti“, tak mě to taky pěkně vytrestalo.

Přesto, že jsem běžel na Šumavu, a že ji znám, tak mě nějak nedošlo, že mezi Českými Budějovicemi a Prachaticemi jsou takový krpály. No, hrabal jsem se po nich až do čtyř do rána. Druhý den jsme byli celé dopoledne všichni jak zpráskaní psi. Potom jsme to trošku rozdýchali. Protože jsme však ztratili spoustu času a už by se vše nestihlo podle plánu, tak jsem se rozhodl, že za Klatovy sednu na kolo a zbytek trasy naplánované na ten den dojedu.

Kuba s Láďou chtěli jet se mnou. Vláďa však netušil, že nás čekají další pěkný kopce. Sednul jsem asi okolo páté odpoledne na kolo, navolil nejtěžší převod a jel. Vláďa pak všude vykládal, že jsem vyhodil prachy za přehazovačku, protože jsem jel všechno na jeden převod. Faktem je, že když jsem se asi po čtvrt hodině otočil, tak jsem je za sebou nikde neviděl.

V neděli už vše proběhlo podle plánu, akorát jsem si ani nestačil všimnout, jak jsem vyběhl kopec od Nového Boru na Přimdu, už jsem měl ty kopce nějak v noze a tak mi to ani nepřišlo. Akorát v Tachově to bylo zajímavý, když jsem se od místního trafikanta dozvěděl, že po mně vyhlásila pátrání manželka, neboť jí večer volali z plzeňského rozhlasu, že mě na trase nikde nepotkali. Takže jsem šel do redakce Tachovského deníku, kde připravovali pondělní vydání a odtud poskytl rozhovor do rádia, rádi toho využili i pro článek do svého deníku, a zároveň zavolal domů, že ještě žiju.

Cestou dál jsem však už vymýšlel plán na další akci. Tou se měl stát můj zatím nejlepší výkon, běh okolo České republiky. Když jsem doběhl do Chebu, tak jsem to tam na sebe hned prásknul přítomným novinářům, abych z toho nemohl případně vycouvat. Jo, abych nezapomněl, celá trasa měřila 305 km.

14ti týdenní tréninkový plán podle Williamse

Týden šestý

den začátečníci středně pokročilí pokročilí
po volno volno volno
út 8 km 8 km 8 – 10 km
st 10 12 – 15 km 15 – 18 km
čt 0 4 x 200 m (K) 5 x 200 m (K)
10 km včetně 3 x 200m (K) 10 km 10 – 12 km
so 10 – 22 km 10 km 10 – 22 km
ne 0 0 0

Vysvětlivky:

K – kopce

S – 80% TF max

R – 90% TF max

F – fartlek

OTF – optimální tepová frekvence (50 – 65 % TF max)

Není-li použita žádná zkratka, běžte na úrovni 65 – 75 % TF max

Tréninkový plán na Mammut ultramaraton – čtrnáctý týden

den
po. volno
út. 96 minut nebo 16 km
st. 132 minut nebo 22 km
čt. 96 minut nebo 16 km
pá. 114 minut nebo 19 km
so. volno
ne. 240 minut nebo 40 km
Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Jiřík | 31. 3. 2011 22.33 hod. | 94.142.234.x
Jsem rád, že jsem byl u toho pravěku. Také to počítám mezi své nej... Tolik jsem za měsíc již nikdy nenaběhal. I když Evropa čeká a překonáme to, dědku :-

fotoMiloš Škorpil: Máš pravdu dědku, než udeří důchod, tak jí proběhnem :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků