logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Hervis 1/2maraton očima polovodiče

Hervis 1/2maraton očima polovodiče

Rok co rok se po pražském běhu diskutuje a řeší, co bylo dobré, co špatné, co skřípalo a co se mělo udělat lépe. Někteří radikálové hovoří ve smyslu už nikdy apod. Běžel jsem 8x PIM a diskuze jsou pokaždé stejný. Něco je lepší, na druhé straně něco zaskřípe. Pokaždé je to ovšem svátek a porovnávat Prahu s ostatními závody je tak trochu nespravedlivé. Nikde jinde se nesejde tolik startujících, nikde jinde vás na trati nepovzbudí tolik diváků. Přimlouvám se, buďme v hodnocení trochu shovívaví. Stejně většina závod hodnotí dle času u svého jména. Udělám si osobáček a rázem přehlédnu, že jsem byl zařazen do nesprávného koridoru. Nemám svůj den, nesedne mi to a hned mi vadí fronta u výdeje zavazadel nebo křivá stuha na medaili. Je to především komerční show tak jako jinde ve světě a pokud organizátor může s předstihem vyhlásit „vyprodáno“, je to asi show úspěšná. Na to se nesmí zapomínat.

Asi už jsem rezignoval na zlepšování svého maxima. Osobně nevidím rozdíl mezi 3:30 a 3:15 než jenom těch 15‘. Nechci bojovat na trati s krizemi bez obav o výsledek. Chci si to užít taky trochu jinak. Na druhou stranu jako každý chlap jsem od přírody soutěživý tvor a jedinou volbou bylo pro mne stát se vodičem. Vodič by si měl vzít takové sousto, které „pohodlně" zvládne a pak bude v cíli spokojen, pokud toho dosáhne. Že při tom pomůže někomu jinému, je velkým bonusem navíc. Být vodičem na trati plné nástrah v podobě křečí a nevolností je určité riziko. 1/2marathon je v tomto směru přece jen milosrdnější. Chtěl jsem být polovičním vodičem, polovodičem.

První dubnovou sobotu měla přijít moje pražská premiéra a já se hrozně těšil. Zároveň byl i tak trochu nervózní. Co kdyby. Dostal jsem se do nominace a nervozita se stupňovala. Za jak dlouho se dostanu po výstřelu na čáru? Nepřepálím začátek? Poběžím rovnoměrně? Ne! Vše jsem měl propočítané a pod kontrolou, ale znáte to. Ve vlaku zjistím, že jsem zapomněl doma Garmina a do konce života nebudu moci potkat Miloše.

Ve čtvrtek jsem si šel vyzvednout startovní číslo. Podobnou frontu jsme s mamkou stávali před vánocemi na mandarinky, jednou s tátou na vzduchovku a později s manželkou na koberec (a to už bylo po revoluci). 1:40 a mohl jsem odejít s igelitkou zbytečností. Pěkný začátek a v duchu jsem dával za pravdu těm, co si říkají „tak to bylo naposled“. Odtrénoval jsem si 3x3000 metrů rovnoměrným tempem, abych se ujistil, že je vše v pořádku, obtelefonoval všechny členy firemní štafety, tam taky všechno v pořádku. Oni jsou sice dospělí a svéprávní, ale někdy je třeba polopatěji. Nakonec stejně jeden čekal na Staromáku, protože tam jsme přece startovali loni v květnu. Ani mu nepřišlo divné, že ještě v 11:15 nemá pořadatel postavenu startovní bránu a z avizovaných 9500 startujících taky nikdo.

Před startem dostal každý vodič anketní otázku, co by měl umět a jak toho chce dosáhnout. Co na to říct? Teď už to vím. Vodič by měl umět cca 45‘ stále dokola odpovídat na jednu a tu samou otázku. Poběžíme na reálný čas, anebo jak to bude…? Asi se o tom málo psalo. Druhá, neméně frekventovaná otázka byla, jakým tempem poběžíme. Že se nikdo třeba nezeptal, kudy poběžíme. Nepovažuji to za hloupost dotazujících, jen jsem měl pocit, že tohle už dávno vědí. Další problém. Chci běžet s vámi, ale mám sektor xy, co mám dělat? Existuje na tuto otázku odpověď? Asi ano, já bych rád všem vyhověl, bohužel nebylo v mé kompetenci to ovlivnit.

Domluvili jsme se s Davidem, co měl stejný balónek, na strategii mezičasů a zbývala poslední otázka. Za jak dlouho budeme na startovní čáře. Do 3‘ bych to bral, 4‘ by byly na hraně a nad 5‘ by to znamenalo v druhé půlce zrychlit možná nad možnosti běžců sázejících na naši „nepostradatelnost“. Zase jsem neslyšel výstřel! Já ho prostě nikdy neslyším. Za zvuků Vltavy pouštím stopky, porovnám s Davidem a jde se na to. Za necelé dvě minuty jdeme přes čáru, to je super a trychtýř před Novotného lávkou není tak hrozný, jak jsem očekával. Rozbíhám se vlažně, ale i tak musí David krotit mou euforii, než jsem se během dvou kilometrů srovnal. Na druhém kilometru přišla nevím z čeho pramenící jistota, že dneska to půjde přesně podle představ a já si to začínal užívat plnými doušky. Na druhém kilometru už míjíme i první „chodce“. Říkám si, bůh s vámi. Nálada byla perfektní, byl čas na srandičky a komunikaci s pelotonem, sluníčko hřálo, no problém. Sluníčko hřálo, 19°C , pravé poledne a já si začal všímat, v čem běží ostatní. Támhle mikina, někde bunda, dlouhé rukávy a černé dlouhé elasťáky žádnou výjimkou. Asi se o tom málo psalo – běžec by měl jít na start jako by bylo o cca 7° víc. To znamená 26°C. Nelze se pak divit, že to občerstvovačky neuchladily. Nevím jak později a jak pro koho, v nabízeném sortimentu a množství asi problém byl. Za desátým km při průběhu okolo cílové rovinky se už vše chystá k přivítání nového rekordmana. Naše cílová skupina je v polovině. „Povzbuzení" jako hrom, napadá mne a zatáčíme k úřadu vlády. Chléb a hry, říkali ve starém Římě. Hry jste jim dali, ještě ten chleba. Dlouhá rozpálená rovinka do Libně, komunikace už minimální a je slyšet jen plácání treter o asfalt. Někteří začínají přehodnocovat svá předsevzetí a ubírat ze svých plánů. Některé povzbuzuji slibem, že na 15tém je osvěžovna. Nebyla, ale přísahám, v Jateční vždycky byla. Vydržte, teď si vzpomínám. Oni ji přesunuli na 16tý do Voctářový. Taky nic. Ten vodič je ale lhář. Na 16,5 konečně. Všichni napít, nečůrat a bojovat. Není čas zjišťovat, kdo na tom jak je, úkol zněl jasně, 1:50!!! Ztrátu ze startu už máme zlikvidovanou, nic nestojí v cestě. Jen ta dlouhá rovinka s Husákovým tichem a „utahovákem" za ním. Na maratonu zde byla šikovná brána s rozprašováním vody. Potřebovali by ji někteří i dnes. Celou cestu dřeli, bojovali a mají toho tak akorát. Jsme na kopečku Na Františku. 1500 m do cíle a pohled do tváří běžců je fascinující. Vůle, odhodlání, bojovnost, zarputilost, bohužel i vyčerpání, někde i totální rezignace. 1500 m co všichni v tréninku absolvovali mnohokrát a nikdy jim to nepřišlo. Tady je to dlouhý jak „tejden před vejplatou“. S Davidem se snažíme povzbudit a dostat z nich to poslední, co tam je a někdy i kousek navíc. Jinak se bojuje o 1:30, jinak o dvě hodiny, ale i za 2:30 je to o dřině a morálce. A já hluboce smekám před každým, kdo se sám dokáže dobrovolně uvést do stavu, v jakém jsem je viděl těch posledních 1500 m. A zároveň tleskám.

Cíl – 1:49:56 – mise splněna. Za cílovou čarou je v tvářích sice ještě únava, ale i spokojenost a nezřídka i úsměv. Jsem rád, že jsem tam mohl být s vámi. Děkuji Davidovi za perfektní spolupráci a Milošovi za běžecký zážitek trochu jiného směru.

Ano, byl to den jak vyšitý a nejenom proto, že sám jsem při tom nebyl „prošitý“.

  • přečteno: 7828/7642×, 7 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (2 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

okrout | 6. 4. 2011 20.36 hod. | 90.179.198.xx
Taky jsem s tebou chvíli běžel :-) a taky jsem se ptal na tempo, i když to z času na balonku šlo dopočítat :-) Prostě klasika. Na nic rozumnějšího jsem v tu chvíli nepřišel.

Míla | 6. 4. 2011 19.40 hod. | 213.151.87.x
Zažil jsemVaše povzbuzování na posledních třech kilometrech a díky Vám jsem dal 1.48.48 (real 1.46.31.) Díky

Vladimír Dančo | 6. 4. 2011 15.03 hod. | 80.250.12.xxx
Naprosto souhlasím s Romanovým článkem,polovodil jsem na 2:10 a půlku jsem si užil jako nikdy předtím,vlastně to bylo lepší než posledně,kdy to bylo poprvé..Také jsem říkal že seběhnem z Libeňského mostu a napijeme se,protože minule to tak bylo,také jsem se snažil o vtipy a pak už jsem byl jenom k smíchu(nebo na pěst),ale vždycky se našli nakopávači s hláškama"ty vole to je indián..,..i dva deset je v pr..., apod.Hlavní odměnou jsou ale poděkování od spoluběžců,kterým jsem měl potěšeni pomoci k plánovanému či neplánovanému času a to si někteří dali tu práci že si sehnali můj email.Dík všem za mojí radost V.

Jarda | 6. 4. 2011 9.56 hod. | 77.48.224.xxx
Také se připojuji- pěkně a rozumně napsáno. Čtu teď informace od vodičů ( a polovodičů) o to pečlivěji, protože by mě měl podobný úkol čekat v červnu. A už se na to těším. Jaký čas mi asi Miloš přidělí? Snad to nebude 2:30 :-)))
Těch diskuzí o OT a RT už je tolik, že je docela složité se v tom zorientovat. A tak bude nejlépe, když si vodič dá za úkol dodržet Milošovy pokyny a bude to.
Takže Miloši, lámej si s tím sám hlavu :-))

martina | 6. 4. 2011 9.02 hod. | 90.18.106.xxx
Výborně napsáno, četlo se to jedním dechem! Nikdy jsem to nezažila, ale když to čtu, závidím :) Hodně štěstí a díky za počtení..

dav | 6. 4. 2011 8.41 hod. | 94.113.49.xx
Konečně první rozumný a navíc ještě moc hezky napsaný komentář k 1/2 PIMu.

david d. | 5. 4. 2011 23.47 hod. | 85.71.124.xxx
Romane, už chci polovodit jenom s tebou a nikým jiným :-))
Tobě taky díky a brzy naviděnou

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků