logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem začal běhat po všech čertech – poprvé okolo České republiky – trénink na Mammut ultramaraton – týden patnáctý

Jak jsem začal běhat po všech čertech – poprvé okolo České republiky  – trénink na Mammut ultramaraton – týden patnáctý

Běh okolo České republiky jsem si naplánoval na květen 2001. Říkal jsem si, v květnu nebude ještě takové horko, počasí bude poměrně stálé a tak to bude fajn. Trochu jsem se poučil z běhu z Pelhřimova do Chebu a vše se snažil naplánovat, aby se to dalo lépe zvládnout. Opět se však ukázalo, že tak jako vždycky je pak všechno úplně jinak.

Jelikož jsem byl tehdy ještě zaměstnaný, tak jsem mohl na celý běh obětovat pouze 16 dní. Vyběhl jsem proto v sobotu 13. května z pelhřimovského náměstí a první den si dal za cíl doběhnout do Jindřichova Hradce. Bylo to pouhých 43 km na rozeběhnutí a sehrání se s doprovodem, který opět tvořila Jitka Holovská s Tamar Podrackou, ale taky Jirka Krofta, ten, který mě zlákal na běh z Bad Kreuznachu do Prahy. Jinak mě ale během celého běhu přišla osobně podpořit a doprovodit, ať už tím, že se mnou běželi nebo jeli na kole či on-line bruslích, celá řada lidí.

Okolo České republiky v roce 2000 – den po dni

13.5. Pehřimov – Jindřichův Hradec (43 km)

14.5. Jindřichův Hradec – Prachatice (102 km)

15.5. Prachatice – Domažlice (132 km)

16.5. Domažlice – Stříbro (73 km).

Obzvláště 15. a 16. byly dny, na které do smrti nezapomenu. Sluníčko mi pralo do palice jak blázen, schovat se nebylo kde a tak nebylo divu, že jsem chytil, přes všechna opatření, dvakrát lehčí úpal. Tento žár mi vůbec neumožnil proběhnout Plzní, neboť zde bylo v době, kdy jsem jí měl probíhat, na sluníčku okolo 50 stupňů C. Ležel jsem před Plzní, schovaný ve stínu a celý zabalený v mokrých ručnících a chladil se. Naštěstí to pomohlo a mohl jsem pokračovat dál.

17.5. Stříbro – Karlovy Vary (124 km)

Vyrazili jsme dle plánu do Mariánských Lázní – Chebu a Karlových Varů. V Chebu jsem byl po Honzovi Železném pasován jako druhý na rytíře a v Karlových Varech jsme se léčili třináctým pramenem.

18.5. Karlovy Vary – Ústí nad Labem (140 km)

Tato nejdelší etapa byla poznamenána tím, že se mi udělal zánět na pravém bérci a také tím, že jsem strávil jednu hodinu v pytli. V Kadani mě totiž nabídli v místních mini lázních kúru, která se vyznačuje tím, že vás nahého strčej´ do igelitového pytle, kolem krku vám uvážou mašli, strčej´ k vám do pytle hadičku a pytel napustí CO2, na uši dostanete sluchátka, do nichž pustí relaxační hudbu. Celá kúra by vás měla znovu nabít energií. Pravdou je, že až na ten začínající zánět se mi až do Ústí běželo skvěle. V Ústí jsem ale ještě v 11 večer šel za doktorem, aby se mi podíval na nohu. Kouknul na to, trochu to osahal a pak řekl, že v normálním případě by to řešil sádrou, ale že s tím asi souhlasit nebudu. Měl pravdu, nesouhlasil jsem. Tak mi dal nějaké injekce, prášky na pak a já si k tomu přidal Koenzym Q10 a další enzymy a pokračoval dál podle plánu.

19.5. Ústí nad Labem – Liberec (90 km)

Z Ústí jsem vyrazil do Děčína – Kamenického Šenova – Nového Boru a Liberce. Občas sprchlo, občas vylezlo sluníčko. Příroda okolo přímo lákala si do ní lehnout. Ale čas mě hnal dál.

20.5. Liberec – Praha (73 km)

Z Liberce přes masiv Ještědu do Mladé Boleslavi. Ráno hlásili v rádiu, že občas může i sněžit. Říkal jsem si fajn, nic víc už mě potkat nemůže. Ten déšť, co se na nás ale dvě hodinky snášel, mi úplně stačil. Promrznul jsem fest, ale hlavně si pravá noha začala prosazovat svou, a nechtěla se mrcha dál namáhat. Stehno bylo jak kus ledu. Dobrých 15 km jsem spíš šel, než běžel. Hodinku jsem si odpočal při obědě v Mnichově Hradišti, ale moc to nepomohlo. Před Mladou Boleslaví mě přijeli fotit a tak jsem to silou vůle aspoň na čas rozběhnul. Jelikož jsem ale měl běžet další den pražský maraton, tak jsem musel poprvé trasu zkrátit, abych byl schopný na jeho start vůbec nastoupit. Takže tento den mi naskočilo na konto jen 73 km.

21.5. Pražský Mezinárodní Maraton

Vyběhl jsem jako poslední běžec, ale postupně předběhl, za ty čtyři hodiny a 20 minut, co jsem byl na trati, celou polovinu zúčastněných běžců. Byl to docela zážitek běžet takto zezadu a postupně se propracovávat. Navíc měl člověk možnost vidět, jak to prožívají ti, co to přepálili. Rozhodně to stálo za to.

22.5 Praha – Hradec Králové (79 km)

Den desátý. Začíná poslední týden na cestě. Běží se mi v pohodě, mírný větřík do zad popohání k dnešnímu cíli. Zde absolvuji vyšetření EKG – vše v normě, tlak 123 na 80, tep 63 a to po 79 km běhu.

23.5. Hradec Králové – Mohelnice (70 km)

Naše kroky míří do Vysokého Mýta – Ústí nad Orlicí a Mohelnice. Probíháme nádhernou přírodou podhůří Orlických hor. Je po dešti, celou scénu prozařují sluneční paprsky. Na trávě se lesknou kapičky rosy. Mám chuť sebou do té trávy praštit a v poklidu i poležet. Bohužel čas je neúprosný.

24.5. Mohelnice – Olomouc – Opava (98 km).

Před Opavou je za mnou 1000 km, docela slušný výkon za těch pár dní, zážitků pak na celý život.
Večeříme v Katovně – hospodě v Hranicích na Moravě. Do Opavy mě doprovází na posledních 10 km této denní trasy šedesátiletý pan Prchal, a pěkně mě prožene. To však není všechno, těchto deset kilometrů se mnou jede i šestiletý capart na kole, to vše v 11 hodin v noci.

25.5. Opava – Vsetín 87 km)

Třináctka je prý nešťastné číslo, ale já ho naopak považuji za šťastné. Jsem zvědav, co mi pěkného přinese. Ostrava – mraky dětí, hodinová autogramiáda. Pak jedna neplánovaná asi o 15 km dál. Příbor, nádherná masáž v nádherném prostředí místní čajovny a prodejny s předměty z východu. Jako dárek dostávám peněženku s Buddhovýma očima, budou mne doprovázet na dalších cestách. Rožnov pod Radhoštěm a Hrachovec – opět spousty dětí, ale i dospělých, kteří na mne vydrželi čekat více než tři hodiny. Tato setkání mi dodávají spoustu energie. Připisuji si dalších 87 km.

26.5. Vsetín – Zlín – Napajedla – Staré Město – Hodonín (77 km).

Tady si nejvíc pamatuji, jak jsem se doslova a do písmene potil jako vrata od chlíva. Je velké dusno, ale kupodivu se běží vcelku dobře. Jako na celé Moravě, je všude spousta dětí a lidi zajímá, co tu běží za blázna.

27.5. Hodonín – Znojmo (80 km)

Vybíháme v 8:00 a teploměr ukazuje 28 stupňů C. Ten nahoře mi teda přeje. Navíc si na nás podával boční nárazový vítr, který vysloveně podrážel nohy. Odpoledne pak proti nám poslal vichřici, ve které se nedá skoro ani jít, natož běžet. Po šesti kilometrech domlouvám s Jirkou Zichem, který mne doprovází od Frenštátu, že se pokusí běžet přede mnou a bude vytvářet takový pohyblivý větrolam. Večer a noc trávíme u Jindry Lakyho, ohromného kluka, který od narození bojuje proti osudu, má jednu ruku kratší, ale nedá se.

Znojmo – Pelhřimov (56 km).

Kruh se uzavírá. Zítra už nebudu muset počítat další kilometry. Dopoledne se nemohu dostat do tempa, prvních 20 km mi trvá bezmála 4 hodiny, asi jsme to s tím vínečkem včera večer přehnali. Pak si v Želnavě dávám hovězí vývar, dvě palačinky, malé pivo a kafe a zas to běží jak na startu. Čtyři km před Pelhřimovem, při poslední „občerstvovačce“, se podívám na oblohu nad námi. Jasně, svůj souboj s počasím musím bojovat do konce. Tentokrát je nad námi úplně tmavá obloha a vlevo od nás útvar, podobající se atomovému hřibu. Rozbíháme to, jak zbytky sil dovolí. Bouře nás dohání na okraji Pelhřimova a než stačíme doběhnout do Jihlavské brány, stačí nás svlažit prvních pár kapek. Nad hlavou nám zazáří první blesky. Po doběhu začíná pořádná bouřka. To už popíjíme „šampáňo" a radujeme se. Z toho, že je to za námi a my jsme ve zdraví přežili.

Malá rekapitulace.

Během 16-ti dnů jsem uběhl 1368 km a stal se tak prvním člověkem, který oběhl Českou republiku a mohl se tak zapsat do Guinessovy knihy rekordů. Celou cestu jsem běžel v jedněch botách. Neudělal se mi jediný puchýř, ani jsem nepocítil jiný problém způsobený obuví. Celou cestu mi dělali společnost: Jirka Krofta – celkem uběhl 850 km, Jitka Holovská, která ujela na kole 1004 km, Tamar Podracká, ta ujela na kole 658 km a Jirka Zich, jenž za 6 dní naběhal 412 km. Mojí hlavní potravou byly speciální nápoje, kterých jsem vypil denně alespoň dva litry, jogurty, dětské přesnídávky, sýry, různé vývary, drůbež a těstoviny. Denně jsem vypil od 5 do 7 litrů různých tekutin včetně piva.

14ti týdenní tréninkový plán podle Williamse

Týden sedmý

den začátečníci středně pokročilí pokročilí
po 8 – 10 km 5 x 400 m (K) dop. 8 km; odp. 5 – 6x 1000 + 15 km (R) na silnici
út 4 x 1:00 (S) – 2:30 (OTF) 18 – 22 km 21 – 25 km
st 16 km 8 km 10 km
čt 0 8 x 0:30 (S) – 2:00 (OTF) dop. 8 km; odp. 8 x 400 m (K)
2 – 4x 1:00 (S) – 2:00 (OTF) 8 -10 km 12 – 15 km
so 0 0 0
ne závod – maraton závod – maraton závod – maraton

Vysvětlivky:

K – kopce

S – 80% TF max

R – 90% TF max

F – fartlek

OTF – optimální tepová frekvence (50 – 65 % TF max)

Není-li použita žádná zkratka, běžte na úrovni 65 – 75 % TF max

Tréninkový plán na Mammut ultramaraton – patnáctý týden

den
po. volno
út. 96 minut nebo 16 km
st. 132 minut nebo 22 km
čt. 96 minut nebo 16 km
pá. 114 minut nebo 19 km
so. volno
ne. 120 minut nebo 20 km (Pardubický Vinařský půlmaraton)
Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Honza Pt | 7. 4. 2011 10.38 hod. | 88.102.200.xxx
...tak mám pocit ,že Tě to opět Miloši pokouší.Nemám pravdu?
Ale musím poptvrdit,že když jsem s Tebou běžel jednu etapu ,teda v jiném roce, u nás po Šumavě,že Vám to s Hunčou teda běželo.A to jste měli v nohách něco přes 1 000 km.
No kdo umí,ten umí a kdo neumí,ten NEBĚHÁ...
Měj se hezky Honza

JancaK | 7. 4. 2011 8.07 hod. | 88.208.88.xxx
Uz asi pet minut tady premyslim, jaky komentar sem vlozit. Pri cteni se mi hlavou honila slova jako blaznovstvi, silenost, uzas, nemozny... a asi jsem schopna to okomentovat pouze svym typickym "Ty kraso, tak to je sila!!!" :D Milosi, nejen Ty, ale i ostatni clenove doprovodu, u me mate obrovsky obdiv!
PS: Je mi jasne, ze ja ve Vasich stopach stoprocentne nepujdu, protoze je to pro me pribeh z rise "fantasy", ale ten prazsky maraton za 4h 20min bych brala hned :D

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků