logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Silva? Ultra! Zrození ultramaratonce

Silva? Ultra! Zrození ultramaratonce

Ultramaraton Silva Nortica Run byl závod, kterým jsem odstartoval svou ultramaratonskou kariéru. Kdybych 6. června 2009 celé to hemžení jen pozoroval z pohodlí svého gauče s nohama opřenýma o stůl a levou rukou si ležérně pohrával s lahví vychlazeného ležáku, přišel bych o mnoho. O co? Tak vezměte do ruky láhev vychlazeného ležáku, lehněte na divan a nechte si o tom vyprávět.

Text: René Kujan, foto: Silva Nortica (P. Hnilička)

A protože myšlenka je matkou činů, bylo třeba se nejprve svěřit s úmyslem uběhnout 78 kilometrů svým nejbližším spoluběhačům. Nikdo mi neplácal po zádech a nejuchal nad skvělým nápadem jak smyslů zbavený. Jedni se omezili na pochybovačně zvednuté obočí, druzí nenápadně naznačovali, že Novohradské Hory nejsou nejlepším odrazovým můstkem pro začínající ultramaratonce, třetí vyjadřovali své pochyby tím nejlapidárnějším způsobem: „Nikdy jsi nic podobného nezkoušel! To nemůžeš zvládnout! Zemřeš!“ Všem patří můj velký dík. Ne snad proto, že by bylo třeba jim něco dokazovat (běháme přece všichni pro tu radost, kterou nám tahle droga přináší), ale proto, že byli velkým motivačním faktorem pro období přípravy – nic nezanedbat, nic nepodcenit, být ready for všechny eventuality. Protikřečové přípravky, dostatek tekutin, pořádně prokrémovaná chodidla, pořádné ponožky, energetické gely, radši taky šusťákovku pro případ nepřízně počasí – a toaleťák. Ne všude rostou lopuchy s beruškou.

Na start nás odváží z náměstí Nových Hradů pořadatelský autobus – v nechutných 5:30. Výstřel ze startovní pistole zaznívá nad budovou bývalé celnice Nové Hrady / Pyhrabruck přesně v 6:00. Z 38 přihlášených běžců a běžkyň se na trať vydává 35, tři neodstartovali. Další tři nedorazí do cíle. I to je zkušenost, která může běžce posouvat dál.

Po rychlých metrech na asfaltu míříme do Terčina údolí. Stromy a traviny se kolem míhají v divokém sledu, začínám se zadýchávat a potit. Tělo opouští první kalorie přeměněné na práci nohou. Cesta krásně ubíhá a zrovna když si říkám, že to takhle krásně uteče, míjím ceduli, jež nekompromisně, a dle jejího výrazu prý i optimisticky, hlásí: Do cíle zbývá už je 75 kilometrů! Brrr!

V podstatě každých pět kilometrů je občerstvovací stanice s vodou, ionťákem, energetickými müsli-tyčkami, banány, pomeranči, cukrem, solí… popřípadě i třemi druhy kozího sýra a – jak jsem experimentálně prověřil – pivem. Už to bylo nějaký ten metr, kdy mi ionty přestaly chutnat a kdy se voda z dromedářího pytlíku začala zajídat. Na pokraji lesa pěkná občerstvovací stanice s obsluhujícími čtyřmi švarnými dobrovolnými hasiči. „Ahój! Co tu máte dobrýho?! Hm, hm, žvýk, žvýk – a pivo by nebylo?“ Nejhbitější ze čtveřice sahá za odstavenou služební dodávku. Oko mé modravé spatřuje celou basu. „Cssst! Na zdraví!“ Nohy se rozbíhají v novém, netušeném rytmu. Průběžný čas na kilometr se zkracuje. Plíce dýchají, svaly pracují, srdce pumpuje, stěrače stírají… Jo, jo, zkušení měli pravdu – běhání na dlouhé tratě je hlavně o psychice. Té mé zrovna dochází, že když si pospíšíme, další pivo v cíli nám možná nezteplá. Ale popořádku.

Obdivné pohledy do vůkolní přírody na šplouchající potůčky a šumící jehličnanoví střídají návaly nejčistších dávek endorfinů. Leč ouha! Z neznámých důvodů dobíhám poměrně velkou skupinu stojících běžců. Nejspíš jsem tak dobrý a chystám se drtivým způsobem převálcovat odpadávající kusy… I kdepak! Kterýsi blb strhal na českém území kus značení trasy ze stromů a my tápeme tak říkajíc ve tmě. Ha! Na to jsem ve své přípravě nepomyslel. Lidská blbost na sebe bere mnoho podob. Naštěstí má zkušený rakouský běžec u sebe mapu a snad jsem tam zahlédl i nějakou buzolu. Neštěstí je zažehnáno, zdárně doklopýtáme k další občerstvovačce. Skupina se po malé chvíli znovu roztrhává na jednotlivé běžce a každý zůstává na trase sám, sám v zajetí svých myšlenek, uprostřed krásy hor.

Zhruba v půlce závodu je lákavě prosluněná občerstvovací stanice v krásně zatravněné zatáčce lesní cesty. „Pojďte si dát masáž,“ láká mne lepá dívka, studentka fyzioterapie na Jihočeské univerzitě. Rutinně beru půlku loupaného banánu a pořádně ji zabořím do misky se solí, zapíjím vodou a ionty. „I kdepak! To by mě moc zdrželo!“ „Jen pojďte, nohy budou jako nové, uvidíte, jak se vám potom lehce poběží!“ „Ne-e, není čas. Ani pivo tu nemáte,“ chabě zkouším poslední výmluvy. Paní od občerstvovačky pobaveně sleduje náš rozhovor. „Já vám skočím pro pivko támhle do hospody!“ Čas pro totální kapitulaci: „No tak dobře, ale ať je dobře vychlazené!“ S úlevou se hroutím do plátěného skládacího křesla a slečna se pouští do mých tuhnoucích lýtek. Jemné dlaně zkušenými pohyby oživují okolí stařeckých kolen a po končetinách se rozlévá nečekané blaho. Paní konečně přibíhá s orosenou sklenicí. Áaa! „Uctivé díky! A ty nohy – no jako nový, to vám povídám!“

Na padesátém kilometru mne dobíhá svěží slečna a zapřádá krátký přátelský rozhovor. „To snad nemůže být běžkyně ultramaratonu. Je tu někde na chalupě a teď si vyběhla na své obvyklé tři kilometříky,“ říkám si. Po chvíli se se mnou loučí s tím, že se jí teď běží docela dobře a překvapivě stoicky, až bych řekl, že optimisticky, bere informaci, že do cíle ultramaratonu zbývá 27 kilometrů. Vzzzzm! A byla pryč. A byla to ultramaratonkyně. A byla to Klára Jakešová, druhá z žen v cíli.

A mě zatím dochází dech. A toaletní papír. Poslední dvacítka kilometrů se stává osamoceným bojem zpestřeným občerstvovacími stanicemi. Na rakouské straně potkávám u občerstvovačky poněkud rozveselené muže dobrovolného fojrwéru. Zcela nepokrytě si ve svém párty-stanu dopřávají mocnými doušky piva hned ze dvou bas. „Ukaž, dej to sem, já to mám ještě daleko!“ S povzbuzenou psychikou a za mocného smíchu rakouských ohňových mužíků se vydávám vstříc cíli. Posledních pět kilometrů už neběží nohy, ale hlava. A té to zrovna dvakrát nejde. Cíl vidí za každým bukem, ale on je zatím až támhle za tím kopcem, ve staré celnici. Zatínám zuby, zatlačím slzy bolesti i štěstí a peru se šnečími kroky s poslední nepříznivě nakloněnou rovinou. Na vrcholku drobného stoupání konečně vidím cílovou nafukovací bránu a zaslechnu konejšivý hlas komentátora Štěpána Škorpila… Sprcha, masáž, steak. Radost, únava, štěstí. Ultravýborný ultramaraton!

René Kujan foto
  • přečteno: 9091/8640×
Silva? Ultra! Zrození ultramaratonce

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví36
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice95
Více času na sebe11
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou31

kde se diskutuje

  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků