Půlmaraton vleže aneb Když hlavní favorit neběží ...
Ze zpravodajství i z přímého přenosu půlmaratonu všichni ví, že hlavní favorit – tedy závodník č.1 – neběžel. Ano, je to tak. Když ležím, nemohu přeci běžet závod!
Může za to zřejmě únik informací z webu Běžecké školy. Když se afričtí vytrvalci dozvěděli, že se je tentokrát chystám porazit, poslali na mě začátkem týdne dobře utajenou prskavku (tedy mně neznámou osobu, prskající infekční mikropotvory). Takže jsem je sice neporazil, ale – na rozdíl od vás – neporazili ani oni mě!
I za těchto nečekaných okolností jsem myslím předvedl zcela mimořádný půlmaratonský výkon. Po celou dobu jsem totiž dokázal udržet maximálně třímetrový odstup od vedoucího závodníka a pozdějšího vítěze! (pozn.: 3m je přibližná vzdálenost od gauče k televizi)
Zjistil jsem, že absolvovat půlmaraton vleže znamená zvládnout stejné nebo velmi podobné běžecké činnosti a návyky. Například dodržování pitného režimu. Protože jsem byl zpocený asi tak jako vy, pravidelně jsem doplňoval různé druhy tekutin (nikdy však více než 0,2l najednou, samozřejmě).
V pravý čas jsem – jako všichni ostatní zkušení vytrvalci – sáhl po tabletě (že šlo o antibiotika je zanedbatelný detail) a krátce protáhl ztuhlé části těla. I tak mě ale druhý den bolel celý člověk. Že vám to něco připomíná? A to jsem ještě nebyl po závodě na Třídních schůzkách Běžecké školy. Takže nevím z čeho vás, ale mě bolela ráno hlava z ucpaných dutin.
Leccos však bylo při půlmaratonu vleže naopak zcela odlišného. Jenom ve zkratce: Vy hormon endorfin, já hormon nasranin. Vy TOI TOI, já OI! OI! A nakonec to nejsmutnější. Nedajli mi medaili... :)
Vložit komentář
Však ty víš Miloši jak velkou máš pravdu že pokud někoumu v závodě pomáháš dá ti to víc síly než kdybys bězel sám. Měl si dostat specialní medajli za tu přilbu to byl skoro masochysmus :))
Milane, až přestaneš prskat a nepříčetně sebou mrskat, tak ti předám svou medaili, stejně si jí nezasloužím, protože jsem nedokázal běžet na 2:30, ale přepálil jsem závěr a tak výsledný OF byl 2:29:37 :-(, a neomlouvá mě ani to, že jsem přitom z vypětím všech sil dobíhal Alenu, aby to vypadalo, že jsem jí celý půlmaraton vodil. Opak byl pravdou, vodila ona mě, já se jen vezl na její vlně.
No na medaili od Velkého Vůdce, chtěl jsem říci Vodiče, si budu muset opatřit novou vitrínu :)
Jenom doufám, že se to nedozví šéf ABL (Amatérské Běžecké Ligy) a nebude ode mě chtít tento klenot nevyčíslitelné hodnoty přátelsky odkoupit. Vždyť já vůbec nevím, co bych si s těmi několika drobnými milióny počal!
Přimlouvám se za předání medaile honoris causa za tento článek. :-)
