logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Run, Forrest, Run! ...aneb můj první půlmaraton

Run, Forrest, Run! ...aneb můj první půlmaraton

Tak je to tady... Stojím v davu, v ulici u Rudolfina, nervy napnuté a čekám, až se ozvou první tóny Vltavy. Plná očekávání i obav, jak to zvládnu a jaké to vlastně bude. Vedle mě dvě holky z naší dvanáctky PIM Women´s Challenge. Poslední výměna pozdravů a povzbuzení. Vybíháme, tedy někde vepředu vybíhají. Ta nádherná hudba ve spojení s historickými budovami a tím obrovským lidským hadem mě dojímá. Uvědomuji si naplno, kde jsem a co se chystám dělat. Leze mi z toho mráz po zádech.

Pomalu se suneme ke startu a najednou se dav rozeběhne. Pleteme se jeden druhému pod nohy, teď hlavně neupadnout. Pomalu, pomalu, napomínám se, i když se mi chce rozeběhnout. Cítím, že běžím o trochu rychleji než bych měla... Tak první kilometr za mnou, zatím pohoda. Okolo mě si lidi normálně povídají, jako by šli na nedělní procházku. Snažím se myslet jen na to, co dělám. Zanedlouho – nevzpomínám si, kde přesně – míjíme špičku závodu, která už míří zpátky na 10. km.

Nádherný pohled na lehkonohé běžce, kteří běží jakoby nic. Tleskáme jim. Pod Nuselským mostem otočka. Je strašné teplo a vůbec se necítím komfortně, jak bych měla na 5. km. Na občerstvovačce problém – došla voda! Nakonec se mi podaří ulovit jeden z posledních kelímků a vděčně piju. Je fakt teplo. Na Smíchově vodiči na 2:30 ubíhají dopředu. Zmocňuje se mě panika. To byl můj cíl a teď se vzdaluje. Píchá mě pod žebry a jsem zoufalá. Ještě víc zpomalím, snažím se zhluboka dýchat, je to lepší, ale na to, že ještě nejsem v půlce, je to bída. Jsem vděčná za každý stín a podjezd, kde nesvítí slunce.

Kousek za 10. km probíhám kolem startu – cíle. Závidím těm nejlepším, že už to mají za sebou. Pokušení, že teď skončím a nebudu se dál trápit je silné. Furiantství a vůle ve mně silnější. Tak běžím dál. Dvanáctka. Už to fakt nejde. Přecházím do chůze. Miloš přeci říkal, že to není ostuda. Teď už nejsem nervózní, je mi jedno, co se děje kolem. Teď už bojuju – jen já a půlmaraton. Kolem mě je ticho, nikdo si už nepovídá:-), každý zápasí sám se sebou. Vybavuje se mi scéna z filmu Forrest Gump, kde na něj Jenny křičí „RUN FORREST RUN!" Křičím v duchu na sebe „RUN, JANE, RUN!" Tahle myšlenka se mi vrací v podstatě až do cíle. Diváci povzbuzují. Míjí mě dva kluci s černými parukami. Rozebíhám se za nimi, vyhovuje mi jejich tempo a „dotáhnou" mě až k patnáctce. Tam zase chůze.

Doháním jednu z nás dvanácti. Jdeme kousek spolu, pak se rozbíhá, já jdu, pak zase naopak, tak zmizí další dva kilometry. 17! Teď už to musím doběhnout. Snažím se běžet, chvíli jdu, chvíli běžím. Nějaký cizí divák mi dává napít. Brní mě konečky prstů. Nejradši bych si lehla někam do trávy a spala. Proti mně proudí po chodníku závodníci s medailemi na krku. Tu chci taky!!!

Na 19. kilometru, kdy bych měla zabrat do závěru, přichází totální krize. Běžím, tedy mám pocit, že se šourám, k cíli. Vidím manžela, dává mi napít, běží a jde kousek se mnou, povzbuzuje, nakonec mě důvěrným gestem poplácá „Běž, to dáš, přes most, pak z kopce, druhý most a jsi tam." To se mu to řekne, copak nechápe, že už fakt NEMŮŽU! Nicméně jeho slova konečně doputují do mého odkrveného mozku a já se sbírám k finiši. Běžím, rozbíhám se, už vidím Rudolfinum. Jako kůň, co cítí stáj, zmobilizuji poslední síly (kde se vzaly????) a celkem slušnou rychlostí a totálně vysmátá předbíhám několik závodníků a vbíhám do cíle. Oficiální čas je o 8 minut horší než můj cíl, ten reálný o necelé dvě. To je mi teď ale fakt jedno. Ohromí mě vlna úžasu, já jsem to dokázala!!! Já jsem vážně v cíli!!! Směju se na všechny kolem jak pitomeček, někdo mi strká do ruky tašku, jiný dává na krk medaili. Několikrát poskočím, totálně šťastná.

Zabalená do fólie, hledám ostatní z naší dvanáctky, abych se s nimi podělila o první dojmy. Nacházím skupinku, kde je Petra, Ilča, Pavlína, Stáňa, Alenka, Lamya .... Holky, tak ráda vás vidím! To, že jsem věděla, že běžíte někde přede mnou, mě táhlo do cíle!

Hrozně se mi motá hlava a udělá se mi zle. Musím si sednout chvilku na zem. Pak vstávám, chodit, chodit. Nakonec vyhodnotím situaci tak, že musím jet domů. Žádné třídní schůzky, nemám sílu. Se všemi se loučím, je mi to líto, ale sotva se držím na nohou.

Den poté: Domů jsem se za pomocí manžela nějak dostala, vysprchovala a dvě hodiny spala, snažila jsem se dost pít a pak i něco málo sníst a druhý den docela dobrý. Pořád ještě cítím celkovou únavu, ale nic mě nebolí a v hlavě už se rodí plány na další závody....štafetu na maratonu, půlmaraton v Olomouci. Jdu se proběhnout, abych se té únavy zbavila, docela to jde. Na internetu zase smršť mailů od dvanácti statečných, dovídám se, co a jak ostatní, jsem z toho dojatá. Snažím se reagovat, cítím, že se jede dál.

Jsem chycená v pastičce. Běh mě chytil a myslím, že mě jen tak nepustí. Když se mě máma zeptá: „No a nechtěla bys teď už začít dělat něco smysluplnějšího?“, neodpovím. Jen se v duchu usměju. Mami, kdybys jen věděla, jak je to nádherný.

Jana Křivánková foto
  • přečteno: 7144/7076×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

LemonaidLucy | 14. 4. 2011 8.02 hod. | 85.70.242.xxx
Gratuluju k uspesnemu zdolani pulmaratonu, krasny pribeh! (a tvoje maminka je jak ta moje:-))

ilona PIM W | 13. 4. 2011 13.49 hod. | 80.251.251.xxx
Jani, dostala jsi mne.Jsem dojatá a taky ráda, že jsi mezi námi
P O L A P E N Ý M I :-) Držím palce do dalších vítězství.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání dětí. Kdy začít, jak začít, jak připravit trénink : Moc pěkný článek, já mam devítiletého kluka, který miluje sporty, dělá hlavně fotbal, hraje, chytá,…»
  • Pražský maraton: Když miluješ … není co řešit : Martine, budu se Tě držet :) Těším se, Martina »
  • Pražský maraton: Když miluješ … není co řešit : Martine, budu se Tě držet :) Těším se, Martina »
  • Proč bys měla začít běhat? : Ještě je důležitá jedna věc – nenechat se moc často zastrašit horším počasím, protože pak se…»
  • Deštivý, ale krásný úvodní závod Běhej lesy Brdy : Skvělý závod, i když počasí bylo velmi chladné. Terén byl houpavý s krásnými výhledy. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků