logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Můj první půlmaraton ve čtyřiceti

Můj první půlmaraton ve čtyřiceti

Někdy v únoru v mínus osmi stupních Celsia během svého prvního 16 km běžeckého tréninku se ptám kamaráda Honzy, kdo z našeho amatérského bajkového oddílu vlastně běží Hervis ½maraton. Dozvídám se jména 5 špičkových běžců. Překvapí mne, že s naprostou samozřejmostí slyším i své jméno. Aha, tak Honza si myslí, že na to mám… To mě potěšilo, a jelikož jsem svůj první 16 km běh přežil, semínko myšlenky začalo rychle klíčit.

Je skoro dva měsíce do závodu a na Movescount.com (takový facebook sporttesteru Suunto) se vytváří skupina cca 10 odhodlaných běžců připravujících se na maraton a já se brzy stanu jedním z nich. Zde objevuji Asics on-line běžecký tréninkový plán. Nastavuji si trénink 4x týdně a Asics mi vypočítá, že když budu poctivě trénovat, mohl bych zaběhnout čas 1 h 52 min…!

Poslední týden před závodem cítím zlepšující se kardio běžeckou formu. Suunto T6d mi ukazuje stále rychlejší časy a nižší tepy. Tuším, že mým největším limitem budou kolena a kotníky. Poslední 3 dny před závodem proto tyto své klouby maximálně šetřím. Vylaďuji závěrečné přípravy podle rad a doporučení Běžecké školy Miloše Škorpila (jídlo, pitný režim, spánek). Dva dny před závodem si jdu vzorně lehnout již před desátou večer! Den před závodem se jdu ještě uvolnit do bazénu a bez nějakého mimořádného úsilí zaplavu osobní rekord kilák kraula za 19 min 23 sec. To je dobré znamení!

Svoje cíle si stanovuji s pokorou k 21,1 km na kostkách a na asfaltu: 1/ Během závodu se nezranit, 2/ Doběhnout pod 2 hodiny.

Je ráno 4.2. a já jedu metrem na Staroměstskou. Na přestupu na Muzeu si poprvé zřetelně uvědomuji blížící se akci. Na peróně jsem během chvilky odevšad obklopen lidmi všeho věku a pohlaví, ale jsou jiní než obvyklí cestující. Sportovní vzezření, sportovní oblečení, batůžky na zádech, na nohou běžeckou obuv. Jsou jich stovky. Vylezu z metra na Palachovo náměstí. Jsou jich tisíce.

Převlékám se v bílém stanu a dávám věci v Hervis pytli do úschovy. Vše je perfektně zorganizováno. Jediné, na co asi 2 minuty čekám, je WC. Před půl dvanáctou se již řadím do koridoru, z boku přímo přede mnou předcvičuje nějaká sportsmenka za zvuků rytmické hudby, tak se přidávám, má super postavu a je to nějaká nová vicemiska. Lidí v koridoru přibývá, vedle mne se řadí vodič s bílým balonkem na 1:50 h a kousek za mne vodič s červeným balonkem na 2:00 h (Aha, tak to jsem tu správně…).

Je nás tu v tom dlouhém koridoru téměř 10 tisíc. Odhaduji, že jsem tak kolem 2600. – 2800. místa na startu. Nad hlavami je slyšet burácení vrtulníku a do startu již zbývají vteřiny.

A už je tu výstřel. Chvíli stojíme, pak se pomalinku šouráme, pak jdeme, pak klusáme abecedu a než proběhnu startem, jsou to 2 minuty.

Masa mravenců se dává do pohybu. Dávám si pozor, abych nezakopl o refýž, plastové bampry a anebo neškobrtl do tramvajové koleje. Usazuju se v tramvajové dráze za nějakým Frantíkem. Proplouvám podjezdem u Karlova mostu na Smetanovo nábřeží zalité sluncem a začínám vnímat burácející davy fanoušků podél cesty. Všichni se na nás smějí, mávají nám a tleskají. Jsem tak uchvácen tvářemi lidí a povzbuzováním kolemstojících, že si ani nevšimnu, že už mám za sebou první kilometr. Fakt si to vychutnávám, sporttester mám nastavený na aerobní práh a zatím nepípá. Druhý kilák si už pohlídám a mačkám mezičas. 9:44, jsem překvapen, takhle rychlý mezičas jsem naprosto nečekal. Ohlížím se za sebe, kde je vodič na 1:50. Jsem v šoku, jak je daleko za mnou. Nezdá se mi, že bych to přepálil, běžím na pohodu, a zdá se mi, že by neměl být problém udržet toto tempo. Kolem mne spousta lidí už dýchá jak lokomotivy. Evidentně to přepálili.

Na 3. km mě čeká další obrovský šok a fantastický zážitek. V protisměru přímo proti mně běží keňský vodič, který se blíží na své straně už k 5. km. To je síla! Letí vzduchem jako puma! Asi 40 metrů za ním letí skupinka asi 8 Keňanů. Prolítnou tak dva metry vedle mne v protisměru. Sálá z nich neskutečná energie, rychlost, síla a pružnost. Africké pumy. Oni běží diametrálně jinak než my. Připadají mi jako mimozemšťani. Pak je asi 2 minuty klid a poté vidím první Evropany, běží také rychle, ale je to ten náš evropský běh. Tenhle zážitek mě nabíjí neskutečnou energií. Připadá mi úžasné být součástí takového závodu a v tu chvílí vím, že ten závod se dá zaběhnout mnohem lépe, než jsem si dal cíl.

Na zpáteční otočce pod Nuselským mostem mě dobíhá týmový kolega Béďa, lehce mě poklepe na rameno a svým o stupeň rychlejším tempem běží dál. Kochám se pohledem zezadu na náš růžovočerný bajkový dres Bike service Klecany a chvíli uvažuji, jestli Béďu nesběhnu, ale rychle vyhodnotím situaci. Zatím běžím v aerobní zóně na pohodu a vypadá to na čas 1 hod a 45 minut. Jestli přidám, může přijít krize a může se stát cokoli. Nebudu riskovat. Běžím po levé straně ulice a vyhlížím domluvenou týmovou podporu v podobě WTB a Carlose. Už je tu první občerstvovačka na trati. Dávám 2 kelímky mattonky a pak ještě ionťák. Je děsné horko a fakt je to občerstvující. Jako, když zalijete květinku. V zatáčce na Výtoni vidím Carlose. Už mě vidí taky. Dáváme si „High Five“.

Přebíháme most na Smíchov a uvědomuji si, jaké je dnes horko. Rozepínám dres až k číslu, vyhrnuju si dres i zespodu pod číslo, sundávám šátek a stále je mi horko. Kousek za smíchovskou otočkou v malém parčíku obětuji 30 vteřin na malou potřebu u keříku. Ti, s kterými jsem běžel, jsou najednou necelých sto metrů přede mnou. Chci je pomalu dohnat, ale nejde to. Zdá se mi, že mě zastávka nějak rozhodila a už se mi neběží tak lehce jako doposud. Nemůžu se dostat do svého tempa, na druhé občerstvovačce na 10. km na sebe vyliju dva kelímky Mattonky, abych se zchladil, ale nepomáhá to.

Přebíháme dnes již potřetí most přes Vltavu, tentokrát na Malou Stranu a já se těším na podporu rodiny. Běžím dle dohody úplně vlevo vedle diváků a už je zahlédnu. Zvedám vítězně ruce nad hlavu (to ještě netuším, že to Šíma stihl krásně vyfotit:-)). Podávám Lence promočený šátek a ještě za sebe křiknu, že zatím se běží dobře.

Na 12. km mám mezičas 1:00:47 a v duchu si říkám, že mám na to běžet dál každý kilometr za pět minut a ještě pomalinku stáhnout těch 47 sekund. Jsme v méně záživné části závodu, více šedi, méně fanoušků. Má to i své výhody, začínám se 100% soustředit pouze na svůj dech, techniku běhu a čas. Znova se dostávám do svého tempa a zatím se pořád ještě trochu šetřím. Na 14. kilometru mám staženo neuvěřitelných 33 vteřin! Patnáctý kilometr běžím za 4:57. Výborně, další 3 vteřiny dole! Jen tak dál! Šestnáctý kilometr 5:03. Rozvíjí se vnitřní dialog: „Romane, přidej“, říká emotivní já. „Ještě ne! Ještě je moc brzy“, říká racionální já! Poslední občerstvovačka na trati za 16. kilometrem. Zpomaluji do chůze, kopnu do sebe dva kelímky Mattonky a jsem rozhodnut. Už není na co čekat! Začínám běžet keňské crescendo!!!

17. kilometr – 5:03. Na to, že jsem téměř zastavil na občerstvovačce, to není špatné. Zbývají poslední 4 kilometry. Většina závodníků kolem mne zřetelně mele z posledního a viditelně zpomalují. Běžím také na doraz, ale minimálně se mi stále daří držet tempo. 18. kilometr za 4:57. Super! „Romane run, run, run“! Vbíháme do Těšnovského tunelu. Je tam evidentně méně kyslíku, hůře se tam dýchá. Zhruba uprostřed tunelu bliká sanita. Lékaři se naklánějí nad bezvládným tělem závodníka. Tunel je strašně dlouhý, ale druhým evidentně vadí více než mně. Za tunelem se běží do kopce a mně připadá, že všichni kolem mne téměř stojí. 19. km – 4:58. Běžím už v anaerobním prahu a mozkové buňky nemají kyslík, takže si o mezičase ani nic nemyslím. Přebíháme opět most přes Vltavu a kolem Plovárny na Kosárkovo nábřeží, a já běžím úplný doraz. Začíná se mi rozostřovat běžící postavy přede mnou. 20. km – 5:10. Nic si o tom nemyslím, ale přidávám. Chvílemi vidím bílou mlhu a chvílemi černou mlhu a kličkuji mezi zvadlými závodníky. Vbíhám naposled na most a někde ještě nacházím novou energii. Přestože jsem si myslel, že už nemůžu, ještě přidávám. Zřetelně slyším a vidím, jak mě povzbuzuje Lenka. Ještě přidávám. 21. km – 4:34. Ale ještě zbývá POSLEDNÍCH 100 metrů a levotočivá zatáčka do cílové brány. Závodníci se mi neuvěřitelně pletou pod nohy. Nemůžu, jsem totálně vyčerpaný, ale pořád mám odněkud energii na drtivý finiš. Vbíhám do modré mlhy. To je modrý cílový koberec. Vlítnu do cílové brány a nezapomenu zastavit čas. Mrknu na to a je tam 1:45:29. Neskutečný a nádherný pohled na sporttester!!! Těch 47 sekund jsem stáhnul a ještě uběhl za 29 vteřin 100 metrů, o které je půlmaraton nad 21 km delší. Tím dostávám své průměrné tempo pod 5 minut na kilometr! Ruce se mi samy zvedají nad hlavu…

Úžasně silný zážitek o překonávání hranic a sebe sama. Škoda, že jsem dlouhý běh objevil až ve čtyřiceti. Nebo jsem to objevil přesně ve správný moment? Další silný zážitek je pocit úlevy a svobody, moci se pořádně napít studené chladivé vody, potkat se s blízkými a lehnout si bosý do trávy. Neskutečný dar, moci si jen tak bosý lehnout do trávy a vychutnat si pocit vítězství sám nad sebou…

Roman Matyáš foto
  • přečteno: 11557/11320×, 11 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Roman Matyáš | 28. 6. 2014 12.17 hod. | 78.45.145.xx
Pokud Vás zajímá osobní rozvoj a zlepšování nejen v běhu, ale v životě vůbec, připravil jsem jednodenní program "Práce se změnou", více info na: www.trainingcentrum.cz/verejne-kurzy

fotoMiloš Škorpil: Romane, těší mě tvůj osobní rozvoj, ale musím konstatovat, že to s ním asi nebude tak horké, když volíš tuto formu prezentace :). Myslím, že by bylo mnohem vhodnější, se předem domluvit a udělat pozvánku třeba formou článku, kde by byl vložen odkaz na akci. Prostě takhle se to nedělá :-(

milan | 17. 4. 2011 18.21 hod. | 90.178.231.xxx
Gratuluji k skvělému výkonu! Já jsem včera dal půlmarathon v Pardubicích a jsem trošku zklamán...Chtěl jsem si vylepšiti loňský čas 1:40 a měl jsem k tomu taky super "našlápnuto",ale závěr jsem totálně vyšuměl a tak pouze 1:46, ještě teďka mám hrůzné pocity ve svalech...Samozřejmě,že jsem spíše cyklista,ale...Tak teď se docela děsím,jak to bude na marathonu v Praze.Včerejší závod jsem dal s tepovým průměrem 158 přičemž hodinu a pět minutek jsem měl dokonce průměr161! Maximum mám asi 177,ráno v klidu i pod 40...Horší to je s rokama,letos už 47...:-(
Letos mám natrénováno asi 1000 km na běžkách,na kole mám přes 2000km,běhám asi 25 km týdně a každý den nachodím dle krokoměru tak 12 km...Tak doufám,že letos alespoň půjdu pod čtyři hodiny? Trenére,jak dál?Kazím si to tím kolem?

Roman Matyáš | 15. 4. 2011 11.22 hod. | 84.42.174.xx
Díky všem za pochvalu, jsem rád, že se vám můj příspěvek líbí. Také můžu být rád, že jsem to objevil už ve čtyřiceti! Je to vždy nějaký řetězec "náhod", který nás ke správné věci navede. Když o tom tak přemýšlím, tak v mém případě to zřejmě mělo být ve 40. Což není příliš pozdě, ale tak akorát :-).

dav | 15. 4. 2011 10.06 hod. | 94.113.49.xx
Roman: Škoda, že jsem dlouhý běh objevil až ve čtyřiceti.
Takže ještě nejmíň pětadvacet let běhání tě čeká, neni to skvělý?

fotoMiloš Škorpil: Dave, podle mojích skromných výpočtů "zbývá" Romanovi ještě 60 let skvělého života v běhu a s během :), a pokud bude běhat rozumně, tak možná i 80 :). To se samozřejmě nerýká jen Romana, ale všech, co objeví běh "až" ve 40. My, co ho objevili už v plenkách si ho budem užívat i po smrti, protože už se stal natolik naší podstatou, že kdekoliv budeme, budeme běhat :)

1bubobubo | 14. 4. 2011 22.37 hod. | 82.150.185.xxx
Krása, moc pěkně popsané pocity z běhu :o) Na to, aby člověk začal, není nikdy pozdě. Také jsem začal s během po 40 a pocity z běhání, nejen toho "závodního", jsou super. A setkávání s podobně "postiženými" lidmi při "závodech" je takovou třešinkou na dortu. Přeji ti při dalším běhání hodně krásných chvil, opojných pocitů a zajímavých setkání.

Vladimír Němec | 14. 4. 2011 19.24 hod. | 62.240.184.xx
Tvůj článek mne velice oslovil. Běžel jsem také a to za 1:49, běhám 11 měsíců od loňského dubna avšak mám za tebou zpoždění 19 let. Letos mi bude 60 a tak jsem začal v 59 ti. Přesto mi šeftréner Miloš dává ještě 5 let zlepšování ! Takže to zkusím a jen Ti chci tímto ukázat Tvůj horizont, který tiše závidím ale přeji.

Milan | 14. 4. 2011 18.39 hod. | 194.228.22.xx
Skvělý výkon, moc gratuluju. Zavzpomínal jsem si na svůj první start:)

WTB | 14. 4. 2011 18.07 hod. | 83.208.49.xxx
Já už jsem ti Tvůj článek chválil na našem týmovém webu, tak ještě jednou – z mého pohledu skvělý běžecký i literární počin.

Mirek Hasal | 14. 4. 2011 17.56 hod. | 88.102.226.xxx
Moc hezký čtení.....

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics113
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming326
Salomon38
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků