logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech

V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech

To je slogan, který si můžete přečíst v propozicích jednoho z nejkrásnějších, ale také nejtěžších maratonů, jaký jsem kdy běžel. Pravdou je, že než se dostanete do cíle, vezme vám dech stoupání mezi 39. a 41. km, kdy musíte překonat 300 výškových metrů. Letos toho ale bylo víc, co stojí za zmínku.

Je sedm hodin ráno, budíka v mobilu mám nařízeného na 7:15, ale jsem už vyspán, tak ho vypínám, aby nekazil ráno, chvilku se ještě povaluji v posteli a pak si jdu připravit svou obvyklou snídani: müsli s mlékem, ananasovým kompotem a pro dnešek s jogurtem doporučovaným Rodgerem Federerem. Co je dobré pro něj, mělo by být dobré i pro mě, k tomu si dělám kafe a čaj.

Mažu si nohy, ruce, přelepuji bradavky, oblékám si na sebe, v čem poběžím. Snídám, balím pytel do cíle. Pohoda. V 9:15 vyjíždíme do St. Niklaus, kde je start. Dostávám SMS od Aleše Tvrzníka, že čeká na domluveném místě se svým nádobíčkem. Letos k měření tepovky po celou trasu a odebrání krve k určení laktátu přidáváme testování, jak jsou při mém způsobu běhu rozkládány síly dopadu a odrazu na mých nohách a to podle různých terénů a profilů.

Do bot dostávám speciální vložky, z nichž vedou drátky do snímače, který mám upevněn v pásu obtočeném kolem pasu. Vypadá jak kočka, kterou nosíme v nejtužší zimě, když nechceme, aby nám nastydl cemr. Musím mít na sobě tříčtvrteční elasťáky, abychom mohli dobře upevnit takové pojistky, do nichž jsou zastrčeny ty drátky, vedoucí od mých nohou a pak do toho snímače. Pojistky jsou upevněny k nohám suchými zipy, tak aby mě nedřely kůži. Aleš si původně přál dlouhé elasťáky, ale v těch bych se upekl už docela.

Jdeme na start. V 9:37 nás odstřelí a vydáváme se vstříc masochistickému dobrodružství. Okolo prvního kilometru dobíháme Vaška Krejzu, který zde běží svůj 350. maraton, ostatně o něm a jeho maratónech se dočtete více v některém z následujících článků. Na náměstí nám zahrají do kroku čtyři horny. Po chvilce dobíháme Ivu Pilařovou, nedá mi to, abych si jí nevyfotil.

Vybíháme z St. Niklaus, nabíráme tempo. Tep mi vybíhá až někam ke 179, snažím se ho snížit, ale prvních patnáct kilometrů se vesele tlačí do těchto výšin. Potím se jak vrata od chlíva, pot ze mě stříká snad všemi póry. Co vypotím se snažím na občerstvovačkách do sebe dolít, ale evidentně se mi to nedaří, neboť když mi chce Aleš vzít v Zermattu krev po půlmaratonu, ne a ne ji nabrat. Tak tedy jen znovu zkalibrujeme vložky v mých botách a vybíhám stíhat Martina, který mezitím už proběhl. Doběhnu ho na 24 kilometru. Moc nemluví, respektive proklíná horko.

Začínáme stoupat, vytrvale krok sun krok směřujeme husím pochodem vzhůru. Nějak nepoznávám trať, mám pocit, že tudy jsme vloni nešli. Po vyběhnutí z lesa však poznávám, že šli. Před námi je krásný výhled na Matterhorn, tedy byl by, kdyby nebyl zahalený do mraků. Ještě, že ho mám vyfocený z loňska. Na občerstvovačce do sebe liju vodu, coca-colu, bujón, polévám se vodou a vyrážím vstříc dalšímu stoupání. Nohy mi nějak těžknou, hamstringy mám nějaké tuhé, marně přemýšlím, proč tak odešly. Na rozdíl od loňska jsem se snažil spíše odpočívat, ale i posilovat a teď si připadám, jak když mi někdo odříznul nohy nad koleny.

Stoupáme šikmo vzhůru svahem, běžco-chodci přede mnou, běžco-lezci za mnou, i když jdu, tep je na 150. Mám dost, jsem na cestě víc jak čtyři hodiny, před sebou ještě vidinu dalších deseti kilometrů, ale hlavně vidinu závěrečného tříkilometrového brutálního stoupání, po němž jsem vloni prohlásil, že už mě tu nikdo nikdy neuvidí. No a teď si to pomalu začínám říkat o deset kilometrů dřív. Sedám si na lavičku, rozhlížím se po kraji, koukám na ty strhaný ksichty, ploužící se nohy a říkám si: „Je nám tohle třeba!“ Ale asi je, jinak bychom tu nebyli. Počkám až mi klesne tep na 120 a zařazuji se poslušně do fronty na zavěrečné jóóóó, je to tam.

Přestávka mi pomohla, dokonce už i chvílemi zase běžím a ucházím těm, co mě na mé vyhlídce před chvílí míjeli. Dobíhám pod závěrečný zalamovák. Zhluboka si vydechnu a jdu do toho. Jdu, sice pomalu, ale jdu. Vylezu na hranu, z níž je už vidět cíl, k tomu však zbývá ještě nějakých osm set metrů. Pomaličku se rozbíhám. Ještě jedna hrana, tady musím přejít do chůze, zapírám se rukama o stehna, srdce až v krku, křením se jak když mi bere Aleš krev :) a vtom ho vidím, jak si mě pěkně vychutnává a fotí to. Snad to bude aspoň pěkná fotka. Rozbíhám se dolů z posledního kopečka, vezmu ještě tři loudaly před sebou a mám to za sebou. Pocit jako po Vaduzu, že bych mohl dál, ale na druhou stranu jsem moc šťastný, že už dál nemusím.

Vypiji ionťák a  colu, vezmu triko Finisher a medajli. Vyjdu z cílové zóny a tam už si mě hlídá Aleš, abych mu nevzal roha i s tím jeho nádobíčkem za půl melounu. Docela rád to sundávám, až tady si uvědomuji, proč mě dneska tak bolely nohy, vždyť jsem na sobě táhnul 2,5 kila mrtvé váhy, docela dobrý posilování, no aspoň mám už na Jungfrau fóra v tréninku.

A čas? Hroznej. 5:33:16, to se snad nedá ani normálně jít, Martin dochází za 5:49, no aspoň že tak. Už nám zbývá jen jeden maraton do téhle alpské trojkoruny.

Že bych si to dal příští rok znovu? Přeci jenom trojnásobný účastník poháru zní lépe, než dvojnásobný :). Ale máte pravdu, ještě jsem nevylezl na Jungfrau!

Miloš Škorpil foto
V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků