logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Privátní vodič na PIMu (8.5.2011)

Privátní vodič na PIMu (8.5.2011)

Chtěl jsem zážitky z mých posledních maratonů ve státech zakončit Bostonem. Na přání Miloše a dalších mých běžeckých přátel vám napíšu pár řádek o mém čtvrtém letošním maratonu, který se uskutečnil již 37. den od prvního. Tímto maratonem byl „domácí“ PIM. Měl jsem jej běžet jako svůj 15. evidovaný PIM v řadě. Hodně jsem se na něj těšil, protože po jeho úspěšném zaběhnutí jsem měl vstoupit spolu s dalšími 22 maratonci do Gold PIM klubu. PIMů bylo již 17, ale první dva ročníky nebyly elektronicky podchyceny.

Ještě před PIMy se v letech 1990-1993 běžely čtyři pražské městské maratony, které se podařilo prosadit do centra města. Trať vedla mimo jiné ulicemi Revoluční, Na Příkopě, Národní až k Národnímu divadlu a dál k Vyšehradu. V roce 1994 se městský maraton neběžel. Následný rok 1995 začala éra již „italských“ PIMů. Carlo Capalbo a jeho tým převzali hodně „dobrých“ myšlenek z pražských městských maratonů a rozvinuli je až současné podoby – maratonu nejvyšší třídy Gold label od IAAF. Na obrázku můžete vidět krásné skleněné medaile z pražských městských maratonů předcházejících PIMu i první PIM tričko.

PIM jsem nemohl opět vynechat z výše již uvedených důvodů. Letos přibyl ještě jeden důvod. Na podzim jsem slíbil svému kamarádovi, že jej povedu jako jeho privátní vodič. Nikdy jsem to před tím nedělal. K vodičům na maraton jsem měl a dosud mám vždycky velikou úctu a obdivuji je. Vždy mě fascinovalo, jak dokážou přivést skupinu běžců na předem zadaný čas. V posledních letech jejich služeb téměř pokaždé využívám a hodně mi pomáhají. Jsou vlastně časovými majáky maratonu a dokážou udržet tempo nejen pro začátečníka na této trati, ale i zkušenému běžci. Vodiči dokážou nasadit správné tempo a držet jej po celou dlouhou trasu maratonu. Mají veliký přehled i cit, jak rozložit síly po celou délku této náročné trati. Do cíle přivedou celou skupinu ve správný čas, který mají napsaný na balónku. V posledních letech projevovali někteří moji přátelé zájem o to běžet závod se mnou, abych jim pomohl držet tempo. Neběhám rychle, ale tempo, se kterým se po pár km „skamarádím“, dokážu dlouho držet. Chtěl jsem si to ověřit i na posledním PIMu, a proto jsem slíbil svému kamarádovi, že jej letos na PIMu povedu. Kamarád již zaběhl loni v Berlíně čas 3:20:32 a přál si dostat se pod 3:20. Loni byl pro mě tento čas naprosto snovým, ale slíbil jsem mu, že jej povedu co nejdéle budu schopen rychlostí 4:45/km.

Jako Silver PIM King mám výhodu startovat hned za elitou. Rád této výhody využívám, protože mohu být alespoň na pár chvil velice blízko naší i zahraniční běžecké špičce. To mě před startem také dodává hodně pozitivní a motivační energie pro maraton. Můj kamarád měl startovat o několik bloků dál, proto jsme se dohodli, že poběžím v dohodnutém tempu od začátku a budu se držet při levé straně běžeckého pole. Do pěti km mě chtěl kamarád doběhnout. Tak se skutečně stalo. Od čtvrtého km jsme již běželi spolu. Na každém km jsme si vzájemně potvrzovali průběžný čas i čas právě uběhnutého km. Dohodnutou rychlost jsme drželi s odchylkou +/- 2 vteřiny na km. Odchylka od ideálního tempa asi závisela na tom, jestli byl km někde mírně výškově příznivější nebo naopak. Běželi jsme vedle sebe a téměř jsme nemluvili, protože jsme se nechtěli zbytečně rozptylovat. Oběma nám šlo o zaběhnutí slušného času. Výjimkou bylo jen vzájemné potvrzování si pocitů podle stupnice 1-10, kde 1 byla pohoda až běžecká euforie. Celou první polovinu závodu jsme udávali oba shodně hodnotu 3-4. Opravdu tato první polovina trati byla strojově přesná. Nevěřící si mohou ověřit můj mezičas na půlmaratonu (1:39:59).

Chtěl bych zde zmínit, že jsme neběželi neustále spolu, protože kamarád se vždy zdržel déle na občerstvovacích stanicích, než já a musel mě dohánět. Snažil jsem se, abych zde ztratil co nejméně času. Na trase je 8 velkých a 7 malých občerstvovaček. Pokud na velké občerstvovačce ztratíte 10 vteřin a na malé 5 vteřin., celkově ztratíte během celého maratonu téměř 2 minuty (asi 400 m při mé rychlosti). Možná se to některým z vás bude zdát úsměvné trénování probíhání občerstvovaček, ale ty dvě minuty jsou důležité i pro časy kolem 3:30 na maraton.

Před velkou občerstvovačkou si dám většinou gel, který následně zapíjím ionťákem. Již před občerstvovačkou mám pro sebe určené, jestli využiji tu po pravé nebo po levé straně trati. Často vím, od koho si vyzvednu kelímek s ionťákem. Dopředu jej kontaktuji očima nebo i ukázáním a mám za něj vyhlídnutou i náhradu, kdyby něco nevyšlo nebo mě náhle předběhl nějaký jiný běžec. Stejné je to s kelímky s vodou, pokud jsou u nich dobrovolníci. Část prvního kelímku s vodou vypiji a další zbytek použiji na své osvěžení. Většinou chladím hodně hlavu, krk a velké osvěžení mi dává i opláchnutí obličeje.

Po občerstvovačce na 25. km mi kamarád řekl, že se cítí na 5. Toto zhoršení jsem si plně uvědomil až na následné občerstvovačce, po které mě kamarád už nedohnal. Měli jsme dohodu, že pokud se mu dohodnuté tempo nepodaří udržet, půjdu dál sám na sebe, protože tento 15. PIM byl pro mě také důležitý. Byla vyhlášena blíže neurčená cena pro maratonce, který dokončí všech 15. ročníků jako první. Další km jsem musel běžet sám a stanovené tempo jsem udržel až na 33. km. Poté jsem mírně zvolnil, ale podařilo se mi proběhnout ve slušném tempu i kritické místo mezi 35. až 38. km. Pak už to bylo o tom, že je to blízko do cíle. Opět přišly na řadu velké emoce i díky tomu, že jsem měl stále ještě asi 3 minuty k dobru na svůj osobák, který byl starý jen pár týdnů. Asi mě podstatně nezpomalil ani výběh za Těšnovským tunelem. Minul jsem Nemocnici na Františku a přišla zatáčka do mojí milované Pařížské ulice. Do ní jsem vbíhal patrně větší rychlostí, než kolem běžící maratonci. Hned na začátku ulice jsem požádal diváky o povzbuzení a začal jsem jim mávat, jak bývá mým častým zvykem. To, co se strhlo vzápětí, jsem opravdu nečekal. Snad zapůsobil i můj výrazný dres, protože diváci začali velmi hlasitě povzbuzovat. Bylo to velice příjemné a jejich povzbuzování mi dodávalo hodně emoční energie k finiši do cíle. V cíli mě čekala medaile i krásné osvědčení o 15 absolvovaných PIM maratonech. Díval jsem se několikrát na hodinky a stále jsem nemohl uvěřit mému reálnému času, který ukazoval 3:22:25 a zlepšení osobního rekordu o více jak o 3 minuty. Navíc se mi podařilo doběhnout na 2. místě z maratonců, kteří měli zaběhnutých 14 PIM maratonů. Nejrychlejším a prvním Gold PIM King se stal Petr Svoboda, který přiběhl ještě o téměř 4 minuty rychleji. Rád bych mu touto cestou pogratuloval k nádhernému času. Můj kamarád nedosáhl na svůj vysněný čas, ale věřím, že příště, až více potrénuje objemy, půjdeme spolu až do cíle.

Tímto závodem jsem ukončil velice úspěšnou sérii maratonů, které jsem absolvoval během 37 dnů v časech, které jsem dosáhl až za 21 let běhání na této náročné, ale krásné trati.

obrázek
První PIM tričko

obrázek
Medaile z prvních čtyř pražských maratonů 1990-1993

obrázek
Gold PIM King za 15 PIMů

Dnes se těším na další naplánovanou běžeckou akci, kterou je Oetscher ultramaraton v Alpách. Zde se běží v sobotu 11.6. 50 km a následně v neděli 20 km s celkovým výškovým převýšením 3.000 m. Možná jste někteří z vás již četli článek o tomto běžeckém závodě z roku 2009:

Espa Oetscher ultramaraton

Moje příprava na Americké maratony a PIM 2011

Miloš mě nabádal, abych napsal o tom, co způsobilo toto moje zlepšení. Necítím se být vhodným k tomu, abych někomu z vás radil. Mohu jen napsat, co možná zafungovalo u mě. To nemusí platit pro někoho jiného. Nečekejte ani žádný zázračný recept, je to stále stejné, jen dřina v tréninku a běhání obětovaný čas.

Více času na běhání jsem získal poté, co moji kluci přestali hrát hokej a pak floorbal. Hodin strávených jejich vozením na tréninky i zápasy nebudu nikdy litovat, protože mi daly hodně nádherných chvil a prožitků. Kolika rodičům se podaří, aby hráli hymnu před mezinárodním finálovým zápasem, kde hraje jejich dítě, nebo prožitek, kdy branka vstřelená vaším dítětem (dorostencem) v závěrečných vteřinách vypjatého zápasu „pošle domů“ favorita turnaje a jeho družstvo se naprosto nečekaně dostane na mezinárodním turnaji až do semifinále v boji o medaile.

Zimní příprava je u mě velice důležitá a již druhým rokem se snažím naběhat přes zimu hodně velký objem km. Tyto km nejsou o rychlosti. Často to klouže, je velká zima, špatně se dýchá ledový vzduch, ale moje tělo si pamatuje objem naběhaných km. Pozoruji, že díky tomuto zimnímu tréninku se mi daří na začátku jara zaběhat velice dobré časy na tradičních 10K závodech.

Velkou motivací byl cíl, který jsem si stanovil a tím byl již zmiňovaný Boston. Patřím k běžcům, kteří si jdou za svým cílem hodně poctivě. Vše si zaznamenávám do svého běžeckého deníku. Záznamy v něm a záznamy pořízené testerem jasně ukazují, kdy jsem trénink šidil nebo jej vůbec neuskutečnil.

Trenérovy rady mi pomohly shodit pár zbytečných kil a snad i zlepšit techniku běhu. Nemusí jít vždy o radu trenéra, stačí poslouchat rady zkušenějších a pouvažovat nebo i vyzkoušet, jestli bych si z toho mohl něco vzít pro své běhání. Pro běžce je stejně nejdůležitější vše si na sobě vyzkoušet, protože každý běžec je jiný a každému vyhovuje něco jiného.

Mám rád běhání v přírodě a nejvíce v horách. Hodně trénuji výběhy a v tréninku kopce vyhledávám. To mi možná pomáhá i na rovinatých tratích.

Objem nebo kvalita, to je neustále živá diskuse. Já upřednostňuji objem a nyní nemám problém udržet po celou dobu naplánované tempo. Druhou věcí je to, že 400 km měsíčně je ochotno v dnešní době naběhat jen velmi málo závodníků. Podaří-li se vám trénink rozložit na ranní a večerní, není těch km najednou moc a navíc při dvojfázovém tréninku počet km rychleji narůstá.

Dá se běžet horský ULTRA závod měsíc po 4 maratonech?

Tak o tom nám určitě Zdeněk napíše až to vyzkouší :) …

Zdeněk Chmel foto
  • přečteno: 8003/7931×, 5 komentářů
Privátní vodič na PIMu (8.5.2011) Privátní vodič na PIMu (8.5.2011)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Tomáš Chmel (son of Zdeněk) | 1. 6. 2011 21.29 hod. | 78.102.54.xxx
tátu vídám doma ve dvou stádiích...
buď je unavenej a vyčerpanej jako kdyby právě doběhl marathon (to je po práci nebo kdykoli jindy vlastně) a nebo je fresh, usmívá se má dobrou náladu a je pln energie...a to je vždy po "tréninku"...z čehož usuzuji, že běhání nabíjí...sám to mohu potvrdit:)

Sváťa | 1. 6. 2011 11.18 hod. | 80.95.246.xxx
Zdeňku, napsal jsi velmi inspirativní článek. Je z něho jasné, že výsledky se rodí z denně natrénovaných km a především z dlouhodobé cílevědomé vůle pro to něco udělat. Gratuluju k dosaženému výsledku a věřím že Oetscher ultramaraton v Alpách dáš s lehkostí Tobě vlastní.

Jiří U. | 1. 6. 2011 10.42 hod. | 85.161.195.xxx
Zdeňku, Tvá úvaha "objem nebo kvalita" mi dala zavzpomínat na mých pár maratonů (www.jiriugo.blogspot.com/2011/06/objem-nebo-kvalita.html) a dospěl jsem k názoru, že vím, že nic nevím. Ale stejně budu běhat dál a rád.

JirkaH | 1. 6. 2011 9.32 hod. | 89.233.144.xx
Ahoj Zdeňku, díky moc za tyhle řádky, které jsou velmi inspirativní. I přesto, že nevozíš kluky na tréninky, tak obdivuju Tvůj time management, který ti umožňuje najít si na trénink 1,5h času ráno i večer téměř každý den. Gratuluju ti ke skvěle zaběhnuté šňůře závodů!

petrs | 1. 6. 2011 8.12 hod. | 84.42.155.xxx
Zdeňku, ještě jednou gratuluju ke všem těm časům, co jsi v posledních dnech zaběhl. Doufám, že i já se pokusím být k sobě tak náročný a důsledný zároveň :-) Na tenhle tvůj článek si možná často vzpomenu, jsi borec!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků