logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem začal běhat

Jak jsem začal běhat

Narodil jsem se v roce 1976. Od útlého dětství jsem trpěl velmi častou nemocností spojenou se záchvaty dušnosti, kašlem, rýmou a horečkami. Do školy jsem příliš nechodil (měl jsem i 200 zameškaných hodin za pololetí) a hodiny tělesné výchovy jsem navštěvoval ještě méně. Když už jsem ale měl běhat, tak jsem měl obrovské problémy a pamatuji si, že jsem při Cooperově testu dostal asi ve třetí třídě pětku, když mě učitelka zakázala pokračovat po 750 metrech pokusu o běh, protože se bála o mé zdraví kvůli špatnému dýchání. Začal jsem však jezdit téměř každý rok na osmitýdenní lázeňský pobyt v Luhačovicích, který mi velmi pomáhal. Zde jsem se poprvé setkal se systematickým běháním, byť jen na místě, podle metronomu. V prvním týdnu se běhala 1 minuta, v posledním pak celých 10 minut, na tuto hodnotu jsem se ale myslím nikdy nedostal, neboť jsem i během lázeňského pobytu vícekrát onemocněl a po nemoci se vždy vracel ke kratšímu běhu, než běhali ostatní. Přesto se ale můj zdravotní stav zlepšoval a na druhém stupni jsem již byl schopen uběhnout i celého Coopera, nejlépe v 8. třídě 2100 metrů (tempo 5:43/km).

Na střední škole jsem již nemocný nebýval, ale běhů se v hodinách tělesné výchovy nadále téměř neúčastnil, protože jsem v jarním a podzimním období jezdíval na matematické, fyzikální a programovací olympiády a soustředění (mimo jiné se i dvakrát úspěšně zúčastnil Mezinárodních matematických olympiád v Hong Kongu a Torontu). Coopera jsem myslím neběžel vůbec a patnáctistovku měl nejlépe kolem 7:30 (cca 5:00/km).

Na vysoké škole jsem pak už neběhal a pouze navštěvoval v prvních dvou ročnících hodiny košíkové, která mě sice bavila, ale vůbec nešla, čehož si všimli i mí spolužáci, kteří mi málokdy nahráli, abych zase neztratil balon.

Po ukončení vysoké školy jsem se začal věnovat práci, převážně na počítači, a sportu se nevěnoval. Pracoval jsem přitom často z domu, takže jsem měl minimální fyzickou aktivitu, což se nepříznivě projevovalo únavou a dalšími negativními faktory. Na konci roku 2005 jsem pak poznal členy Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, začal s nimi jezdit na lidové misie a od září 2006 nastoupil do řeholní formace v Bratislavě, v rámci které jsem žil v řeholním domě a také navštěvoval teologickou fakultu, která byla vzdálena asi 1 km od řeholního domu.

Přestože bylo studium poměrně časově náročné, stejně jako další aktivity, tak jsem byl od samého počátku formace veden k tomu, abych se nevěnoval jen studiu a modlitbám, ale zapojoval se i do sportovních aktivit, které v klášteře provozovali. Nejprve jsem začal hrát stolní tenis a chodit na delší procházky, na které jsem bral i učení. Pamatuji si, že jsem chodil po lese a učil se latinská slovíčka nebo latinskou gramatiku a případně se pak i připravoval na zápočty a zkoušky z různých předmětů. Později jsem vykonal i pěší pouť do Marianky a jiných přilehlých míst. Další aktivita, ke které jsem byl veden, byl společný fotbal a společný pozemní hokej. Toto jsem zpočátku odmítal, protože jsem věděl, jaký jsem na tyto činnosti antitalent, ale to řeholníkům naštěstí nevadilo. Sice se mi nadále příliš nedařilo, ale přesto jsem dokázal už být platným členem týmu, protože jsem začal zkoušet něco jako osobní obranu. Hodně jsem se naběhal, ale snažil se pozičně vykrývat vždy jednoho z členů protihráčů, což se mi poměrně úspěšně dařilo, i když jinak byl zázrak, když jsem se setkal s míčem a později dokonce dal gól.

V květnu 2007 mi pak bylo nabídnuto, abych zkusil společný běh. Naštěstí jsem byl dostatečně prozíravý na to, abych si hned na začátku přečetl na internetu různé rady a běhal tak, abych si neublížil. Běh mě hned začal bavit a o pár týdnů později jsem ve zkouškovém období chodil běhat pravidelně už sám. Poté jsem se rozhodl řeholní formaci přerušit a v srpnu 2007 se vrátil do Brna, kde mezitím pár desítek metrů od mého bytu vyrostl nový asfaltový parkový okruh délky 807 metrů (tenkrát jsem myslel, že má 832 metrů). Využil jsem tedy příležitosti a začal na tomto okruhu běhat a měřit si časy na různé vzdálenosti.

Dne 8.8.2007, tedy ani ne 3 měsíce po mých prvních běžeckých pokusech, jsem se zúčastnil prvního závodu a to hned na 11,3 km na Letním běžeckém poháru. Před tím, než jsem se přihlásil, jsem psal panu Kocourkovi a ptal se, jestli nebude trapné, když doběhnu poslední, ale podpořil mě. Samotný závod jsem běžel velmi netakticky a doběhl na pokraji vyčerpání v průměrném tempu 5:51/km na 107. místě ze 114 lidí, ale nebyl jsem poslední! O týden později jsem pak 10 km na dráze vzdal, od té doby jsem se ale zlepšil a už v Blažovicích dne 28.9.2007 zaběhl 11 km průměrným tempem 5:04/km.

V roce 2008 jsem výkonnostně stagnoval, ale nechal se inspirovat svým kamarádem Sváťou Sedláčkem, který běhal maratony a na podzim roku 2008 jsem se přihlásil na první maraton v životě, do pražské Stromovky. Skončil jsem sice na posledním místě v čase 5:02:12, avšak nebyl to tak špatný výsledek, neboť 32 lidí z 201 účastníků závod nedokončilo. Považoval jsem to za své velké vítězství a podpořili mě i další kamarádi.

V roce 2009 jsem pak začal běhat více a začal pořádat i vlastní závody. Po systematičtější přípravě jsem se dostal s 10 km na 45 minut a s maratonem pod 4 hodiny (čas 3:56:07 v Ostravě) a od té doby se nastartovalo mé zlepšování, díky kterému jsem na jaře tohoto roku poprvé zaběhl 10 km pod 40 minut, půlmaraton pod 1:30 a maraton za 3:18:40. Běh se stal přirozenou součástí mého života a nyní si už těžko dokážu představit svůj každodenní život bez něj.

Petr Kaňovský foto
  • přečteno: 17005/16376×, 8 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (41 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Filip | 30. 12. 2013 18.00 hod. | 217.29.8.xx
Je to inspirující příběh. Dnes už má Petr zaběhnutý maraton pod 3 hodiny, což je pro většinu běžců sci-fi. Navíc si myslím, že má i velký potenciál jako trenér. Jen tak dál Petře a díky.

Filip | 30. 12. 2013 18.00 hod. | 217.29.8.xx
Je to inspirující příběh. Dnes už má Petr zaběhnutý maraton pod 3 hodiny, což je pro většinu běžců sci-fi. Navíc si myslím, že má i velký potenciál jako trenér. Jen tak dál Petře a díky.

Evžen | 29. 7. 2011 13.09 hod. | 89.24.87.xxx
Jen pro ilustraci. Ten Petrův první maraton jsem běžel taky. A byl jsem asi o hodinu rychlejší. O tři roky později jsme si to vyměnili. Já běhám plus mínus stejně rychle (trošku pomaleji) a jsme od sebe zase o hodinu. Akorát Petr je nyní o tu hodinu rychlejší.
Jsem moc rád, že tu napsal o svém běhání. Je to příklad, že i nesportovec může při dostatečném úsilí a snaze být dobrej. Dost dobrej !!!
P.S. pro Petra. Až se potkáme, tak mě nemlať. Jednak mám pravdu a tvůj přístup je pro hodně lidí inspirativní a za druhé ... Sára mě bude bránit!!! :-)

Petr Kaňovský | 27. 7. 2011 20.57 hod. | 94.112.132.xxx
Děkuji všem za podporu, mám z ní velkou radost. Jsem rád, že se mohu o své zkušenosti podělit s vámi se všemi a třeba tak i někoho povzbudit nebo motivovat.
Je dobře, že tu RVM zmiňuje i pochybnosti a slepé uličky, prošel jsem si tím vším více než dost a obávám se, že se toho nezbavím do konce života, Možná je to tak ale dobře, protože mě to brání dostat se do přílišné euforie, ve které bych mohl ublížit sobě nebo druhým.
Pokud se jedná o výkony, tak myslím, že existuje mnoho lidí, jejichž výkony jsou obdivuhodnější než moje. Přesto ale o svém zlepšení píšu, ani ne tak proto, abych se pochlubil (byť nezastírám, že každá pochvala velmi potěší), ale také proto, abych na svém příběhu ukázal, že je možné, aby i ostatní naplňovali své běžecké (a ostatně i životní) cíle.
To, že na svých stránkách i jinde podrobně referuji nejenom o svých výkonech, ale i plánech a pocitech, má ovšem i negativní stránku a tou je pocit přílišné zodpovědnosti vůči vám všem a pocit, že se očekává, že mé zlepšování bude dále pokračovat nebo dokonce zrychlovat. Jsem přitom přesvědčen, že k zlepšování potenciál opravdu mám, ale důležité přitom všem je, abych zůstal svůj a běhal především kvůli sobě a tím pak pomohu druhým více, než kdybych tuto složku potlačil.
Ještě jednou děkuji všem a omlouvám se, že jsem se až příliš rozepsal a že o některých věcech píšu otevřeněji, než je běžné.

fotoMiloš Škorpil: Petře, jsem si jistý, že na Běžeckou školu chodí především ti, kteří ocení právě tvou otevřenost a odvahu a nikoho ani, byť na chvilku, nenapadne, že by šlo o chlubení. Pokud jde o mne, tak já jsem ti za obé moc vděčný a i za tvůj článek o tvé běžecké cestě, který vyjde v příštím týdnu. To je informace hlavně pro ostatní, aby se měli na co těšit :).

zachy | 27. 7. 2011 14.03 hod. | 88.146.225.xx
Ahoj Petře, super napsáno. Jinak obdivuju Tvoji práci se statistikou jak si hraješ se svými výsledky.
Zdraví Jirka

dav | 27. 7. 2011 10.11 hod. | 89.176.197.xx
Velmi obdivuji tvůj systematický přístup, tedy něco, čeho se mi osobně naprosto nedostává:-). Seš jasným důkazem, že výchozí fyzický potenciál není vlastně ani tak důležitý, nejpodstatnější je, jak s ním člověk sám naloží.
Díky za tenhle článek, kdykoli si od tebe něco rád přečtu. Ať se daří!

RVM | 27. 7. 2011 6.35 hod. | 77.104.195.xx
Tvé zlepšující se výkony sleduju už od té první Stromovky; včetně všech úspechů, slepých uliček, pochybujících myšlenek i neuvěřitelně skvělých časů.
Fandím dál! Ať se daří!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Jak jsem začal – začala běhat

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics113
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming326
Salomon38
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků