logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

PEK-SE-SO

PEK-SE-SO

...aneb jak říkali naši, když o něco šlo: „PEKelně SE Soustřeď“. A jelikož mi posledního tři čtvrtě roku (krom toho, že jsem si nezřízeně užívala relativně dobrý zdravotní stav a relativně milosrdné počasí – ano, i ty chladné letní dny a deště! – a běhala a jezdila, kde se dalo) život několikrát dost výrazně klopýtl a poskočil před očima, rozhodla jsem se zastavit. A soustředit se. Pekelně.

Vymyšleno to bylo dokonale. Aby mě náhodou nepřepadla nuda a taky aby to splnilo svůj účel (a v neposlední řadě proto, že týden dovolené jsem si prostě vzít nemohla), rozhodla jsem se strávit dva dni jaksi "napůl" se skupinkou běžců z BŠMŠ, co se soustředili taky, a to v Srní na Šumavě, a po víkendu se přesunout o kousek dál na severozápad, kde je pustý les zvaný Český, protože tam se mi bude dobře jezdit s Gábinou a hlavně, budu mít čas nechat si ty věci v hlavě, co jsou organizované do jednoho dokonalého chaosu, trochu uspořádat.

Jenomže když člověk potká lidi z BŠMŠ, dojde mu, že neběhat je divné a že přemýšlet se dá krásně i za běhu a přitom má kolem sebe pořád partu prima lidí, co mu do toho přemýšlení občas trochu kecají. Což zase není na škodu, protože když se něco řeší přespříliš, může to být kontraproduktivní. A tak jsem se nechala strhnout. A to hned několikrát. Třeba hned první večer. Odjížděla jsem v hrozném kalupu, v průtrži mračen a druhý den bez tréninku. Když jsem pak viděla v údolí Vydry ty šutry, to teplé večerní slunko, ty kopce, domy a lesy... došlo mi, že jsem přesně tam, kde jsem chtěla být. A nohy se samy rozeběhly. Sice trochu ztuha, ale byla z toho nádherná podvečerní soukromá romantická „proběžka“.

obrázek

Stoprocentně vyladěná na sbírání zážitků:o)

Sobota 20.8.2011, den první

Ráno (po rozcvičce a snídani) procházka k Hauswaldské kapli. Po 11 jsme měli slíbený cca 15 km běh, a jelikož jsem nedávala pozor, když se vysvětlovala mapa, běžela jsem za „vrchařskou“ skupinkou a nakonec jsme to vzali trochu jinudy, než jsme měli. Ale aspoň jsem si užila krásný výběh do kopce a sakumprásk to dalo 13 km. Dolů jsme se pohodově „loudali“ a brzdili patama (protože to jsme ještě od velkého guru M. nevěděli, že patama se brzdit nemá, že z kopce se zásadně běhá stejně jako po rovině, prostě to člověk mírně nakloní dopředu a pustí), no ale celé to bylo náramně osvěžující. Odpoledne se udělalo pěkně teplo, tož jsme to vzali autama (další zážitek – poprvé jsem řídila Volvo!) kus dál a došli si pěšky do kaňonu Křemelné, kde jsme smočili nejen kotníky.

na Tříjezerní slati

Neděle 21.8.2011, den druhý

Nemohla jsem nevzpomenout na Norsko, kde zrovna probíhaly pietní akce, ani na to, že už jsme zase o rok dál od osmašedesátého. Ráno jsem musela na Kašperk do bankomatu, pak jsem se musela děsně rychle vystěhovat, ale naštěstí se mi naskytla možnost se ještě jednu noc zdržet, takže vyhlídky nejlepší, mohla jsem si užít celodenní výlet úplně v klidu. Dnes podél Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu, pak pěkným táhlým kopečkem (proběhly kolem poznámky o robotech – přiznávám, pokud jde o kopce, jsem) a na Tříjezerní slať. Pak už jenom seběh dolů do Modravy, výborný oběd a skvělé presso, ještě že jsem nečekala na další zastávku, protože jsem samozřejmě zůstala z biologických důvodů pozadu a pak nevěděla, kam zapadli ostatní, a jelikož nás takových bylo víc, běželi jsme dál a dál, z Antýglu údolím Vydry k Hálkově chatě (která už pár let neexistuje), a zas nahoru do kopce a dolů z kopce, až jsme vlastně doběhli skoro zpátky. Večer ještě odvézt D. (který mi tím uvolnil postel) do Sušice, no, nechtěla jsem si představit, že se druhý den ráno zase sbalím a odjedu.

koryto Vydry

Pondělí 22.8.2011, den třetí, „odpočinkový“

Po rozcvičce jen jeden kratší technický běh, kdy velký guru M. komentoval náš běžecký styl, tedy samozřejmě jenom těch, co stihl, kluci říkali, že nade mnou už zlomil hůl, že prej se běhat nikdy nenaučím, tak jsem radši pustila dopředu jiné a potřebné a užívala si svoje neumělé poklusky:o). Nene, já vím, že oni si ze mě dělali srandu, ale tak či tak, místo abych se šla odpoledne cachtat do místního bazénu, vytáhla jsem odpo aspoň na chvíli Gábinu – partička si ve čtvrtek vyběhne na Poledník a já že bych měla o tu krásu přijít? Ani náhodou! Vyrazila jsem skoro až v 5, tudíž nikde skoro nikdo, no nádhera! To večerní slunko, ty dlouhé stíny, nekonečný kopec nahoru a za odměnu pak nekonečný sjezd??? Nene, odsud mě nikdo nedostane. Změna plánu, ještě dvě noci tady.

Rozhlena na Poledníkules na Poledníku

Úterý 23.8.2011, den čtvrtý

Jelikož jsem v noci nějak nemohla spát, ráno jsem vypustila rozcvičku a trochu jsem se obávala, že toho ani přes den moc nenaběhám. Ale L. měla pravdu – stačí říct „Veru, kopeček!“ a jako kdyby to bylo kouzelné zaklínadlo nebo co, nasadím robotický pohon, byť o něco pomalejší a hodně ufuněnější (a trochu naštvaný a nemluvný), ale pořád poměrně stabilní, a jedu. Tak jsem doběhla až k Prášilskému jezeru, kde jsem se dokonce za odměnu mohla vyfotit s velkým guru M. (Haló, kde je moje fotka? Kdo mě to fotil? Lucie?), a ještě jsem si v Prášilech mohla dát luxusní rizotko v restauraci U Michala a jako zákusek Míšu. Mňam. Zpátky jsme se s L. malinko ploužily, teda jako normálně jsme šly, ale utíkat už se nám moc nechtělo. Pojala jsem to jako odpočinkový den. Odpo ještě sbírání obrázků s M. u Hauswaldské kaple a poslední večer mojí letošní dovolené, kterou jsem nad očekávání proběhala. Ach jo:o).

jezero Laka

Středa 24.8.2011, den pátý, poslední

Odmítám se smířit s tím, že zrovna když si člověk začne nejvíc užívat, musí dovolená skončit. A hlavně – odmítám se smířit s tím, že jsem to celé proběhala!!! Dnes je prostor pro Gábinu, ať si ostatní chodí (cha cha, stejně zase běhali), kde chtějí, já mám ještě jeden bod, který bych jim přespříliš záviděla, než abych se tam nevypravila sama – Laka.

Hůrka

Mám v hlavě jednu vzpomínku – byli jsme s našima těsně po revoluci na Šumavě, a místní nám ukázali, kudy k jezeru. Bylo to těsně po otevření pohraničního pásma, nikde nikdo, jenom divoká příroda, takový ten až skoro mrazivý klid. A z té cesty si dnes vybavuju jenom jedno místo. Byla to kaple s propadlou klenbou, spoustou nápisů vyrytých do omítky, co tam nechali vojáci.

kaple na Hůrce

Když jsem ten den stanula u nově opravené kaple, co zbyla po zaniklé osadě Hůrka, trochu mě to zaskočilo. Úplně jsem přestala dýchat. A věděla jsem, že to je to místo. Byla jsem 21 let zpátky, bylo mi zase 10 a nepřestávala jsem žasnout. Najednou jsem zapomněla, že ještě před chvílí jsem bloudila někde kolem Ždánidel, že jsme zas s Gábinou vypadaly jako prasata a že jezero Laka jsem ještě vůbec neviděla. No a? Tohle stálo za všechna jezera na světě:o).

Ten den už jsem cítila jenom únavu. A možná taky trochu smutek z toho, že musím pryč, zítra čeká práce a výpověď a za týden nová práce a pak už taky podzim...

Tak děcka – za rok zase, ne?:o)))

Nikie´ s foto
  • přečteno: 8740/8635×, 2 komentáře
PEK-SE-SO PEK-SE-SO PEK-SE-SO PEK-SE-SO PEK-SE-SO PEK-SE-SO PEK-SE-SO PEK-SE-SO

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Zatloukal | 5. 9. 2011 11.32 hod. | 85.160.137.xx
MW na truc, pecka Nikie..:-)))..tohle čtení se mi nikdy neomrzí..Terko jen to ne, to bych si musel přibrat dovču, páč bych chtěl asi na obě:-)))pěkné skoro podzimní běhání!

TerkaCh | 3. 9. 2011 20.24 hod. | 86.49.9.xx
Obávám se, že Miloš bude muset příští rok udělat soustředění dvě, jedno pro starou partu a jedno pro ty, co si přečtou článek jako je ten tvůj :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Soustředění v Mechovském Dvorci

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků