logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Karlův běh k plnohodnotnému životu

Karlův běh k plnohodnotnému životu

Je konec února 2009. Za okny se snáší sníh a já přemýšlím nad svým životem. Je mi 21 let, na klíně mi sedí moje krásná roční dcerka Christina, vedle mne její matka – přítelkyně Sabina. I přes můj věk se mi podařilo vypracovat se k dobrému místu kuchaře, ale také k váze 137 kilogramů.

Přemýšlím, co dál. Chci se ze života radovat, radovat se s Christinou i Sabinou, toulat se s nimi, kde se dá, užívat krásy světa. Zatím mě však bolí nohy při každém kroku, vyjít schody je pro mne nevýslovné utrpení. Stačí jenom, abychom šli nakoupit a potím se (jak se to říká v Čechách? – jako vrata od chlíva). Takže není divu, že nejraději trávím svůj volný čas vsedě u počítače nebo u televize.

Takhle to ale nechci. Proto jsem si koupil už v prosinci rotoped a občas na něj sednu a ujedu pár kilometrů.

Sabina váží 55 kg, už několikrát běžela maraton, běhá i s kočárkem, na trénink bere sebou i našeho psa :). Nějak jí nechápu. Co jí to běhání může dávat, na zpocení mi úplně stačí, když se motám kolem kotlů s horkou vodou v kuchyni. To já si dám raději večer colu a pochutnávám si na čokoládě nebo zákusku.

Opravdu mi ale tohle vyhovuje? Tak proč jsem v posledních měsících sám se sebou takový nespokojený? Proč jsem si kupoval ten rotoped, proč jsem vzteklý, náladový, nemotorný, udýchaný, proč mi za chvíli žádné oblečení nepasuje? Když chci pochovat malou, nemohu jí k sobě ani pořádně přitisknout, na mém břiše se musí cítit jak na palubě nějakého korábu – pořád se naklání a sjíždí tu na jednu, tu zase na druhou stranu.

Tak sedím, hledím do noci a přemýšlím, jak a co dál? Jak naložit se svým životem? Ze zamyšlení mě vytrhne zvuk telefonu. Volá mamka, taky se zbláznila :-(, začala běhat ve 39 letech. Tušil jsem, o čem zase ten její monolog bude :) – začíná běhat. Protáčím oči ke stropu a v hlavě mi běží myšlenka: „Co jsem komu udělal, že ty dvě ženský, co mám na světě nejradši, zrovna musí běhat? Co mi tím chce život naznačit? Za chvíli začne běhat i ta malá, to snad abych začal taky?“ Vztekle odpovídám: „Perfektní!“

Sahám po modrých tabletách – jedna, dvě, tři …, ano, jsem závislý na lécích na spaní!

Únor se překulí do března. Něco musím udělat, takhle už dál žít nechci. Jsem na sebe naštvaný. Vyhledávám centrum pomoci pro závislé. Vstupuji do programu a začínám nanovo. Koupím si kolečkové brusle. Odpoledne půjdu ven a zkusím na nich jezdit. Asi se mi budou všichni smát, budou na mě křičet: „Pozóóór! Golém jede“!!! Cítím se však fajn – konečně jsem se přestal litovat a vykročil, tedy ještě ne, ale odpoledne přímo vyjedu, za novým životem.

V práci mám kamaráda – Alexe. Je stejně starý jako já, jen trošku silnější – váží 154 kg. Pořád se lituje. Uzavírám s ním sázku, kdo z nás dřív zhubne.

Mamka mi vykládá, jak se jí běhání líbí, jak si při něm bezvadně odpočine – to mi teda hlava už vůbec nebere, jak si někdo může při běhání odpočinout? Pořád to nechápu, ale v hlavě už mi to přeskočilo :), už začínám přemýšlet nad tím, jak to může fungovat – běh a hlava?

Začíná duben, venku je jaro, všechno voní a kvete, všude je cítit, jak se život začíná probouzet. A co já? Já začínám dělat své první běžecké krůčky. Na sobě staré boty, staré tepláky, ale hlavně hodně silné vůle. Sabina mi radí, ale jako profesionální běžkyně nechápe, s čím se potýkám. Nechápe to, co je pro ní naprostá samozřejmost. „Pravá noha, levá noha – raz, dva, raz dva – běžím …. ne?“

Musím běhat sám, s ní to prostě nejde, chápu, že mi chce pomoct, ale prostě se nedokáže vžít do toho, co prožívám, nikdy to tak neměla. Dobíhám domů, hlavu mám rudou jak meloun, nemohu dýchat, všude mě píchá, pálí, jediné, po čem toužím, je si lehnout. Nevzdávám to, za týden vybíhám znovu.

Běhat ve Vídni není pro kouli jako já, žádné terno, koukám se okolo sebe – žádnej tlouštík, jen samí profíci a já :). Každý trénuje na maraton. V duchu křičím: „Jen si nemyslete, já to taky zvládnu!“

Je květen, bojuji sám se sebou, se svým tělem, se svým JÁ. Kdo z nás dvou vyhraje? Ten. co tu byl až do teď – to špatné nebo se dokáži změnit? Dokážu to? Dokážu vytrvat?

Volám si s mamkou a dělím se s ní o své první zkušenosti a poznatky, čtu literaturu a snažím se pravidelně běhat. Připomínek, hloupých poznámek a výsměchu lidí si nevšímám – chci ten boj vyhrát.

Červen – trénuji 3 – 4x týdně. Už se tolik nezadýchávám. Změnil jsem stravu. I když jako kuchaři to jde dost obtížně. Snažím se dodržovat pitný režim.

Konečně je červenec. Čeká mě vytoužená dovolená. Jedu k rodičům a mohu se předvést svojí mámě. Mám o 27 kg méně a v pohodě už uběhnu celou hodinu!

Vybíháme s mamkou a psem do terénu. Sklízím jen samou pochvalu a jsem na sebe moc pyšný.

Alex za tu dobu vůbec nezhubl, tak ho mám jako živý – odstrašující příklad. Rád se na něj dívám a v duchu si říkám: „Takhle jsem také vypadal :).“

Běhám pravidelně. Týdenní plán si vždy udělám podle pracovního. Když nemohu jít běhat, sednu si na rotoped v obýváku a vyjíždím. Jsem sám se sebou moc spokojený. S mamkou jsme se domluvili, že v dubnu poběžíme půlmaraton, i kdybychom měli doběhnout jako předposlední :)))). Poslední už by byla moc velká ostuda.

Moje závislost na lécích se pomalu a jistě dostala na spodní hranici. Že bych svůj boj se sebou vyhrál?

Místo závěru

Christina – moje malá dcerka, každý den prožívá se sportem. Zatím spíše pasivně, sedíce v kočárku, i tak se ale pro ni stává denní samozřejmostí. V parku občas popoběhne a když se doma protahujeme, tak se nás snaží napodobovat. Myslím si, že je velmi důležité, aby dítě bylo vedeno od prvních krůčků ke sportu.

Karel Seitl foto
  • přečteno: 12797/12705×, 10 komentářů

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radek | 11. 8. 2009 20.07 hod. | 83.240.36.xx
Držím ti palce,hlavně vydržet a nevzát to,pak už to půjde samo.

Michal Svoboda | 5. 8. 2009 12.43 hod. | 80.250.25.xxx
Behat muze zacit kazdy! Hodne stesti preju ja i maratonec.cz! M

Daniela | 5. 8. 2009 5.36 hod. | 213.162.66.xxx
Tak i ja drzim palce, a plne duveruju tomu co jsi si predsevzal, teda k cemu jsi me vyhecoval ( pulmaraton).:))

Karel | 4. 8. 2009 22.27 hod. | 80.250.9.xxx
Díky vám všem, doufám, že příště už budu psát zážitky z půlmaratonu

Karel | 4. 8. 2009 21.00 hod. | 85.161.183.xxx
Máš můj obdiv :) držím palce !

12HonzaDe | 4. 8. 2009 20.26 hod. | 88.100.189.xx
Super! Dokazes to!!! Drzime ti palce. Kamos taky sel ze 130 na 100, ja ze 100 na 85.. 1/2M das. hlavne vydrz!

Pyjár | 4. 8. 2009 20.01 hod. | 85.71.0.xxx
To seš tedy fakt DOBREJ!!! Vydrž!

Jitka | 4. 8. 2009 8.52 hod. | 85.132.162.xx
Veliká gratulace, jen tak dál.

Aleš | 4. 8. 2009 8.49 hod. | 77.78.80.xxx
držím palce,ať ti to nasazení vydrží co nejdéle

Andy | 4. 8. 2009 6.15 hod. | 213.162.66.xxx
Hezky drzim palce:))

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běh – můj život

všechny články Běh – můj život

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků