logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Co celý život hledám

Co celý život hledám

Žijeme vedle sebe jako životní partneři, "bezstarostní a šťastní", ale nenaplnění. Bezstarostně a šťastně působíme jako pár na lidi kolem nás. Bezstarostně a šťastně působíme jeden na druhého, přestože víme, že k úplnému štěstí ještě cosi chybí. Cosi, co neumíme definovat, možná cosi, co nechceme definovat, abychom se/to nemuseli konfrontovat se svým životním partnerem, neboť jej nechceme ranit nebo jej nechceme ztratit – a proto jej možná nakonec ztratíme.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Hledání životního milence, životní milenky
    1. A nyní k tomu, co jsem objevil
    2. Co jsem tím vším sebe odhalením chtěl vlastně říct

Pokud je důvodem našeho mlčení skutečnost, že neznáme či neumíme dosud definovat, co bychom v našem partnerském svazku rádi, je to v pořádku – čas ještě neuzrál k tomu, aby nám to bylo sděleno, tím pádem nenazrál ani čas, abychom to poslali dál…

V případě, že ale již víme, co nám chybí, co kromě toho, že si s partnerem po všech stránkách rozumíme, dokážeme si s ním společně užívat denních maličkostí, radovat se s ním, smát se s ním, dělat plno věcí společně… (dosaďte si svoje priority partnerského soužití), a nesdělíme to tomu druhému, náš/váš ideální stav začne pomalu umírat. Začne pomalu umírat, a není to vina našeho/vašeho partnera, ale toliko naše/vaše, protože partner, i kdyby byl sebevnímavější, do vaší hlavy, do vaší mysli, do vaší duše ani do vašeho srdce nevidí.

Hledání životního milence, životní milenky

V současném roce svého života jsem měl kromě toho, abych učit lidi běhat a skrze běh objevit život, i svůj osobní úkol – najít, co hledám. Najít něco, o čem ani nevím, že hledám, najít něco, co se zdá být na dosah, něco, co se chvilku přibližuje a v další chvilce je zase nesmírně daleko. To něco, když najdu, bude znamenat plné odpuštění mému otci, odpuštění něčeho, o čemž ani on sám nejspíš nevěděl, že by mi měl předat. Možná to pochopil na sklonku svého života, ale protože zemřel v 59 letech, tak už mi to nestačil říct. Možná mi to posílal nebeskou poštou ve chvíli, když umíral a já se vzbudil uprostřed noci, v zámečnické dílně v ČKD, stočený na kusu filcu a cítil, že se stalo něco, co už nelze odestát. Druhý den jsem se pak dozvěděl, že v tu chvíli otec zemřel, daleko ode mě a sám, na infarkt. Umřel opuštěný a sám, protože ani já, ani sestra, ani maminka (s kterou se rok před tím rozvedl) jsme netušili, co je vlastně za člověka, co cítí, čím se trápí, co prožívá. Nejspíš nás to ani, protože jsme měli své problémy, nezajímalo a on nám nebyl schopen z nějakého důvodu říci, že takhle to nechtěl, že nás nechtěl ztratit, že nám nechtěl ubližovat, že nás měl rád, ale protože byl vychován v tom pitomém duchu, že je chlap a chlap musí umět skrýt své city a být tvrdý, tak to nikdy neudělal. A když už by to byl schopný udělat, my všichni byli děsně daleko.

A nyní k tomu, co jsem objevil

Než to však odhalím, tak si s vámi ještě udělám malou exkurzi do sebe, abyste plně pochopili, proč mi to hledání trvalo tak dlouho, možná i vám to pak pomůže k nasměrování, kudy se vydat v hledání vašich démonů.

Od malička jsem byl a stále jsem děsnej introvert. Nejspíš to mnohé z vás překvapí, vzpomenete-li si na setkání se mnou, ale je to tak. I proto už jsem od dětství vyhledával samotu, utíkal do lesů, do hory, utíkal se k sobě, protože nikdo nerozuměl mému srdci, mé duši lépe než já, snad kromě babičky, která má v mém příběhu velmi důležitou roli, ne-li tu hlavní. Jak jsem řekl, jsem introvert, ale co jsem neřekl, je, že miluju lidi, miluju je tak, že bych se jim rozdal. To je také důvod mého konání navenek. Kromě toho, že miluju lidi, miluju i zvířata, rostliny, kameny, prostě vše živé i zdánlivě neživé kolem nás. Těším se z toho, těším se z přítomnosti druhých – obzvláště, když jim mám co nabídnout, ale pak? Pak se utíkám ke své samotě, kde čerpám sílu a inspiraci na další rozdávání. Potud se zdá je všechno v pořádku, kdyby? Kdybych nepotřeboval sdílet svou samotu s někým, komu bezmezně důvěřuji, koho bezmezně miluji. A tady vstupuje zpět do hry osoba mé babičky.

Velmi dlouho jsme totiž spávali v jedné posteli spolu a to tak, že nohama proti sobě. Prostě v domě, kde jsem s ní, bratrem, sestrou a jejich rodinami bydlel, bylo málo místa. Takže přes den jsem si lítal po hvězdách a Bůh ví kde, a večer jsem uléhal do postele vedle babičky, tedy přesněji proti babičce. To ale nebylo podstatné, podstatné bylo, že jsem se s ní tak cítil v noci v bezpečí, v bezpečí domova, v bezpečí člověka, kterého jsem měl moc rád a o němž jsem věděl, že mě má rád, se všemi mými chybami a darebnostmi, které mám, které vyvádím. V mládí tedy funkci člověka, vedle nějž jsem se cítil v bezpečí, k němuž jsem se utíkal, když jsem cítil tíhu světa, tíhu života a který byl vždy připraven mi v kteroukoliv dobu toto poskytnout, plnila babička. A to je to, co moje duše introverta hledá, po čem bytostně touží.

Co jsem tím vším sebe odhalením chtěl vlastně říct

Nejspíš to, že bychom měli být upřímní především sami k sobě, dokázat si přiznat, co cítíme, nesnažit se to skrývat za silná slova či gesta, zejména, pokud je naším cílem vzájemná lidská harmonie a souznění. Jediné, co získáme tím, že potlačíme sebe sama (jedno, zda z obavy, aby to nebylo vnímáno jako naše slabost, z obavy někoho či něco neztratit, nebo z obavy, aby nás to nesložilo), bude to, že nás to složí, někoho nebo něco ztratíme a nakonec své slabosti odhalíme v míře vyšší, než bychom se kdy nadáli.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 11.9.2011 a pomohl nám k tomu, najít s Danou naše pravé štěstí!

Autorem fotografie, bez níž by tento článek nebyl úplný, je Michal Zatloukal

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (52 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

dav | 11. 9. 2011 17.05 hod. | 62.24.78.xx
Termíny všech možných jubileí mi pravidelně unikají, takže dík Hanici a Honzovi za připomenutí a Tobě vše nejlepší.

hanice | 11. 9. 2011 16.44 hod. | 90.177.20.xxx
1) přání k narozeninám
2) do řádek začínajících slovy "Najít něco ...." mám místo slova otec dosazeno matka a nevzbudila jsem se když nás opouštěla v ČKD, ale doma v posteli a věděla jsem, že se něco stalo. Ještě jsem ale taky nenašla TO něco, abych jí zcela dokázala odpustit, zatím jen začínám chápat, ale k odpuštění je pořád daleko. Chybí mi přesto moc ... Je to všechno složitý a čekám a přeju si jednou třeba běžet, tak aby to šlo samo a lehce a aby přišel ten moment, kdy se tohle rozlomí... Přeju to i Tobě a budu čekat na dobrou zprávu, že se Ti to podařilo, dá mi víru, že se to podaří mně taky

vendy | 11. 9. 2011 15.53 hod. | 92.62.224.x
Jo, jo – tohle jsou věci, o kterých jsem zrovna včera přemýšlela. Funguje to – ověřeno vlastní zkušeností. Taky jsem nemluvila, protože jsem se bála a možná mi taky přislo zbytečné mluvit o tom co chci a co cítím – a výsledek?.....dostala jsem pěkně přes prsty.
Děkuji za krásné zamyšlení :).

přítel | 11. 9. 2011 13.18 hod. | 88.101.112.xxx
...jenom kdo je otevřený může otvírat

12honzade | 11. 9. 2011 10.57 hod. | 213.192.30.x
Tradicne moudry zamysleni, jen bych pripojil – VSE NEJLEPSI K NAROZENINAM! 12:)

Michal Z. | 11. 9. 2011 10.24 hod. | 90.180.109.xx
..Miloši, díky i za tuto lekci..Cesta do hlubin běžcovi duše..

martina | 11. 9. 2011 9.52 hod. | 85.70.195.xxx
člověk dělá spoustu věcí, aniž tuší pravej důvod, proč je dělá: běhá, blbne, pije, hledá dokonalý protějšek. a přitom hledá sám sebe a způsob, jak se vyrovnat s dávnejma křivdama z dětství. až ve chvíli, kdy si uvědomí, že rodiče dělali chyby, ale přitom dělali, co mohli a přestane na ně svádět svý problémy a životní selhání, může začít mít rád sám sebe i lidi okolo. dík za lidi, jako seš ty...

Veronika (nikie) | 11. 9. 2011 0.05 hod. | 77.240.96.x
Miloši, díky! Že jsi a že jsi takový, jaký jsi :o)

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Salming enRoute, další důvod, proč běžet Františkolázeňskou 24hodinovku : EnRouty dosud nemám,ačkoli se mi velmi líbí.V článku mi však několik věcí nesedí.První verze,která…»
  • Salming enRoute, další důvod, proč běžet Františkolázeňskou 24hodinovku : EnRouty mám a jsem s nimi nadmíru spokojen. Dá se říci, že jsou to z mého portfolia…»
  • Běh nechtěného : Ani nevíš, jak důvěrně znám tenhle pocit... A to že na mě kouknul zrovna dneska asi nebude náhoda…»
  • Udělal jsem si výron kotníku, natrhl či přetrhl jsem si vazy kotníku. Co s tím? : Dobrý den, podvrtla jsem si ošklivě kotník, obrovský otok se objevil do několika vteřin, hematom po…»
  • Česká naděje pro Tokio: Sympatická sprinterka svůj handicap nevnímá : Jakube díky! Opraveno :) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků