logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pelhřimovský běh s Poutníkem

Pelhřimovský běh s Poutníkem

Ze závodu v Pelhřimově jsem byl nadšený. Opravdu se vydařil. Pakliže po velkých masových akcích v Praze zaznamenáte živou diskuzi, kdy nespokojenci nadávají na vše, co se dá při podniku toho formátu očekávat, o pelhřimovském závodě se budou určitě pět výhradně ódy.

Šlo v podstatě o rodinnou akci, pořadatelů bylo poskrovnu, ale vše běželo jak má a nějakých zádrhelů jsem si ani nevšiml. Jedinou výtkou může být, že proslov před startem, kdy před pořadateli stepovalo 68 běžců, zanikl. Tak příště to chce megafon.

Proč se neunavit ještě před startem

Na místo, před Domov seniorů, jsme šli pěšky – 3 km z motelu. Veškerou energii jsem nechal na cestě. A to pak Miloš – jako vždy s úsměvem doširoka – zavelel, že si ještě proběhneme celou trať (jedno ze čtyř kol), neb' jsme měli hodinu času... takže 2,5 km sice volně, nicméně opět vyšťavení.

Ze mne už lilo a to závod ještě nezačal.

Na startu byli samí atleti, v startovním poli jsem jen výjimečně zahlédl začínající běžce – naprostý kontrast se závody PIMu. Tady byli opravdu běžci, nic, co bych z mých dosud odběhnutých závodů, znal.

Závod se rozběhl dost rychle na můj vkus, ale už první kopec ukázal některým běžcům, že to přepálili. "Nahoře" jsem si nasadil své tempo lehce pod 4.30 min./km a zařadil se do štrůdlu závodníků.

V půlce prvního kola jsem si uvědomil, že nemám čelenku. První sbíhání, jakž takž se to povedlo uvázat a seshora slyším Miloše, kterak řve: "Makej, makej!" Tož, makám makám... předběhnu jednu holku, ale už po půl kilometru kolem mne profuní Miloš. Zkouším se za něj zavěsit, ale běží tempem lehce nad 4 minuty a tak ho dle hesla "Mládí vpřed!" nechám. Však on si sám poradí.

První kolo jsem zvládl za 11.29, a v duchu jsem počítal, co by to mohlo být za čas, odhadoval jsem 47 minut.

Choďte na závody, ale nezávoďte

V druhé kole se mi vybavily pocity, které jsem měl při letošním pražském půlmaratonu. Běžím rychle – na své poměry – a přitom mi to tempo není nepříjemné. Díky vložkám od MUDr. Maška mám pocít, že skáču na pérách.

Na závod jsem přijel s tím, že se ho "zúčastním" a vůbec neřešil, že musím zaběhnout nějaký super čas. Přál jsem si nějaké zlepšení osobáku, ale díky tomu, že jsem v posledním půlroce léčil koleno a běhu moc nedal, tak jsem vlastně chtěl jen doběhnout mezi "běžci".

A to asi udělalo své... běžel jsem si na pohodu, svým tempem... Tohle jsem vlastně zažil před třema roky na PIMácké desítce, kdy jsem týden před závodem spal maximálně 4 hodiny denně a v hlavě mi z toho už hučelo. Přišlo mi škoda závod vynechat a šel se jen proběhnout, aby opadl stres. Přes dopolední závody dračích lodí, z toho byl skoro osobák a to jen tím, že jsem se prostě závodem a zejména umístěním nenervoval.

Teď v Pelhřimově jsem si opravdu užíval pocit, že prolétám tím parkem a představte si (nekecám): poprvé jsem si všiml, že za sebou vířím spadané lístí ... Fakt! Hm, a v duchu jsem si kreslil komix, jak běžím a za mnou ten vichr zvedá velkou kupu všeho možného – listí, papíry od bonbonů, větve, lavičky, auta, domy...

Druhé kolo bylo trochu pomalejší, nikdo mne netáhl, až za Domovem v kole třetím mne předběhl jiný běžec, celý v černém jako já.

Nejdou mi rovinky. Je to dva roky, co jsem nemohl vidět kopec, už jen převýšení jeden metr na kilometr mi přišlo jako stoupání. Soused mne do nich začal nutit a teď při tréninku, když klusám, tak právě do kopců zrychluju.

A nese to ovoce. Zjišťuji, že mne nebaví do kopců zpomalit, nebo běžet pomalu. Raději to pořádě rozpumpuju.

Černého kolegu jsem ale dotáhl už po stovce metrů na úpatí kopce, a na jeho vrcholu jsem měl náskok snad 50 metrů. Doběhl mne zase při seběhu, a to jsme prohodili pár slov. Na konci třetího kola kolem nás profrčel vítěz a hned za ním jsme za sebou slyšeli funět zmírajícího jelena. Znáte to, když běžíte a najednou vás honí zmírající jelen? Funění, sýpání, hýkání, chrchlání, kloktání a naříkání. Otočíte se a to jelen v posledních minutách svého života. Tohle byl běžec, co pak skončil druhý... Jako výkon to byl slušný, ale hlavně i herecký. Srdce milovníka hororů by zaplesalo.

Poslední kolo jsem si opět v kopci neodpustil předběhnout spoluběžce, aby si on neodpustil mi to při seběhu vrátit. Do cíle jsem začal s finišem pozdě, měl jsem energie ještě dost. Měl jsem vnitřně ohromnou radost, protože tohle nebyl závod, kde bych dřel, ale to byl závod, který mne nabil.

A že jsem se při závodě bavil a usmíval mi potvrdili ostatní, když mne upozornili, že kromě mušek nalepených na obličeji a krku, jich mám několik i mezi zuby.

Skvělý závod, Michale! Skvělé soustředění, Miloši!

Martin Ševčík foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Daniela | 3. 5. 2012 10.51 hod. | 147.231.138.xx
Moooc pěkné Martine, díky! Čte se ten tvůj článek jako dobrodružná kniha. Při čtení jsem měla chvilku strach, jestli jsem ten sípající jelen nebyla já... :-). Musela jsem podle všeho taky pěkně funět, protože několik běžců či běžkyň se na mne otočilo. Ale závod to byl moc pěkný, to je pravda. A v mé skromné medailové sbírce přibyla nejkrásněji výtvarně provedená medaile!!! Díky moc Michale a Libore za organizaci!

dxm-ka | 4. 10. 2011 9.24 hod. | 193.179.131.xx
Krása Martine :) ... moc mně těší, přečíst si o tvém skvělém zážitku a moc ti jej přeji ... ne vždy se okolnosti sejdou tak, aby vedly k tak úžasně silným prožitkům. S tím podzimním listím jsi mi připomněl jeden můj tréninkový zážitek, kdy jsem běžela podél odkvétajících jabloní a probíhajíc mně v teplém slunečním světle zasypávaly bílé okvětní plátky ... až kýčovité, ale stalo se. Krásný den a další silné zážitky. Moni :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků