logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vopravdu hustej krosík daleko vod Prahy

Vopravdu hustej krosík daleko vod Prahy

Po dvou letech fakt vostrýho nicnedělání jsem se rozhod, že si střihnu jeden kůlovej krosík na východočeským venkově. Přihlašování mají jenom mejlem. Co se dá dělat, je to přeci jenom venkov. Zato startovný maj vysoký – za 10 kaček bych si u nás za rohem u Vietnamce koupil nejen vorosenýho braníka, ale i luxusnějšího starouše. No co už – my Pražáci už jsme zvyklí, že do venkova sypeme moře peněz, aby tam ti chudáci nevymřeli hlady…

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Velká cena
    1. Velká cena Malé Verandy, aneb běh pro radost

Jela se mnou i manželka – no bylo jasný, že to my, pražská esa, všem těm venkovským buranům natřeme. Nečekali jsme však, kolik nástrah na nás ti balíci nachystaj. První z nich narafičily už dráhy – vypravily proti nám snad 40 let starý vagóny. Pokud se člověk nepoblinkal přímo na sedadlech, zcela jistě se mu to podařilo po vstupu na toaletu…

Mno, přiznám se, že dále již ve zpovědi zhrzeného Pražáka nemám sílu pokračovat, takže již budu pokračovat k věci:-).

K první návštěvě choceňského krosu mě před dvěma lety přesvědčil kolega běžec – vrchař a krosař v jedné osobě, Vláďa Černý. Díky Ti, Vláďo, za to! Netušil jsem, jak mě atmosféra i samotná trať okouzlí. Loni jsem vynechal kvůli nemoci, letos jsem již neváhal.

Závod se jmenuje Malá cena Velké Verandy a je pojmenována podle kopce Velká Veranda, který se tyčí asi půl kilometru západně od města nad údolím Tiché Orlice. Zázemí okolo startu je příjemné – lavičky se stolky, dva stany jako šatny – spousta nástěnek s traťovými rekordy, mapkami i seznamy přihlášených. Za 10 Kč dostanete startovní číslo se jménem, časem startu, v cíli čaj a dokonce i preclík! A pokud vám to nestačí, můžete závod u blízkého stánku zajíst klobásou a zakončit třeba frťánkem.

Trať měří 4,3 km a je pestrá – hned po startu běžíte z kopce, prvním stoupáním dospějete na skálu nad řekou s až kýčovitě romantickou vyhlídkou do údolí a na město. Zbytek trati je klasickým krosem – kopečky a posléze propady do rozmanitě řezaných roklí – vše ve vzrostlém listnatém lese. Na mnoha místech vás povzbuzují diváci, fotí fotografové. Po dvou kilometrech, kdy už máte v nohách 3 kopce, běžíte necelý kilometr po rovině – nejprve po zpevněné cestě a posléze i po asfaltu. A když už si myslíte, že vás asfaltka v klidu dovede do cíle (vždyť už jste skoro na 3. kilometru), trať se prudce stočí doleva a propadnete se skoro o 70 výškových metrů, abyste si v klouzavém blátíčku vychutnali poslední předcílový trhák a vcelku strmý seběh do cíle. Součet stoupání je asi 200 metrů – což je s ohledem na poměrně dlouhou rovinku uprostřed slušné. Ve srovnání třeba s Velkou Kunratickou je ale závod snazší, neb kopečky jsou přeci jen mírnější než slavný Hrádek a nemusíte se brodit vodou (jenom občas tím blátem). Mě zmíněné blátíčko připravilo asi o jednu minutu výsledného času, o kterou jsem se oproti svému prvnímu startu před dvěma lety zhoršil.

Letos se sešlo ve všech kategoriích bezmála 300 běžců. Závod je vpravdě rodinným během, neb v jedné vlně startují rodiče, děti i veteráni. Ve srovnání s masovými velkoměstskými běhy je atmosféra mnohem přátelštější i osobnější.

Pořadatelé vytvořili na adrese www.mcvv.org nádhernou webovou databanku, kde si můžete každý rok udělat zářez, zobrazit na grafu časovou ztrátu nebo zisk oproti předchozím rokům a podívat na fotografie, které vám s každým časem přibývají a přehledně chronologicky zařazují. Je zábavné podívat se na některé závodníky třeba s deseti starty, na kterých se z roztomilých dětí postupem času stanou zarostlí harcovníci s tvářemi ošlehanými větrem. A nyní si ještě přečtěte, jak si závod užila má drahá polovička, běhající jen tak výročně (a) pro radost.

Velká cena

Velká cena Malé Verandy, aneb běh pro radost

Jiříčku, kudy mám běžet? Kačenko, trasa je značená červenými fáborky. Nemůžeš se ztratit, neboj. Máš s sebou náhradní oblečení? Ano, mám. Kalhoty, ponožky, tričko... a co boty? Ty taky? Ne, ty nemám. Na co? Mám jedny, ty stačí. No, to aby ses mohla přezout, radil manžel. Nechápala jsem, o čem je moc řeč, ale to nevadí. Hlavně, že to nějak ve zdraví uběhnu (říkala jsem si v duchu).

Vidím ceduli a šipku START. Říkám si, to je dobrý, je to dobře značený, to určitě najdu. Jako správný neběžec amatér jsem si naivně myslela, že se postavím na start, někdo mi řekne „utíkej“ a já poběžím přeci po těch červených fáborkách. Je jedno kam, hlavně po cestě po červených fáborkách. Jenže mi to nedalo a říkám si, no jo, ale to je nějaké divné, proč tam nikdo nestojí? Tak se zase ptám: Proč tam nikdo není? Jiří: To je cesta ke koridoru. Ke koridoru? Co to sakra vůbec je a co se tam jako dělá? Jiří: Musíš tam být 2 minuty předem. Aha, to je jedno, takže se tam prostě přišourám v 10:42, někdo hvízdne a poběžím… Jenže to dopadlo úplně jinak, než jsem si představovala. Mezi paní přede mnou nebyl 15 sekundový rozestup, jak všichni hlásali dopředu, ale 30 sekundový. Málem jsem vyběhla na čas kolegy ve vedlejším koridoru. No nic, říkám si, hlavně po fáborkách. Paní, máte ještě 10 vteřin, slyším na startu. Říkám si, sekunda tam, sekunda sem, to je fuk, hlavně utíkej po rovince a po červených fáborkách.

Tak dobrý, běžím z kopce (uvědomím si, že jsem si nezapnula hodinky na startu), najednou šílený kopec a tak si říkám: To máš z toho, že nekontroluješ trasu s mužem před startem. Připadalo mi to, že všichni běžci mají naplánovanou trasu od A do Z a přesně vědí, na kterém metru je jakékoliv stoupání. Někde z dálky na nástěnce jsem zahlédla nějako křivku, nahoru, dolů, nahoru, dolů… už ani nevím, kolikrát to tam bylo, ale to je fuk. Přeci mám běžet, tak běžím, kopec nekopec… Jenže z běhu se najednou stala chůze do takového krpálu, že jen málokdo kolem běžel, zato z kopce kolem mě letěly nějaké stíny, samá ruka samá noha a křik a funění. Říkám si, hlavně opatrně, nech ty blázny proběhnout, hlavně ať se ti nic nestane. Najednou pod kopcem se objevilo značení – 1 KM. Cože? Jenom 1 km? To nechci vidět, co je přede mnou. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, samé fáborky, značky, hrboly, klacky, listí, kořeny stromů… ani nevím, kde bylo další značení kolikátého kilometru. Najednou příkrý sráz, všude šílené bahno a stopy od předchozích běžců. Konečné se blíží cíl, řítím se z kopce jako šílená, nešlo to zastavit. Do kopce z protější strany přicházeli běžci, kteří už doběhli. S hrůzou v očích, že se někde rozsekám, křičím, jako kdyby mi šlo o život: Všichni z cesty! Vůbec nevím, co se na tom úseku stalo, ale mám pocit, že z lesa uteklo i to, co tam není a nikdy nežilo. Přeskočím pár hrbolků a už slyším pořadatele. Pane Bože, konečně, ještě ten dřevěný stupínek a jsem v cíli. Už se ženu pro čaj, vypiju ho a říkám si: Ježíši, vypnout hodinky. To jsem teda expert. Poslední, ale nevadí. Sranda byla a vřele doporučuju těm, co mají rádi běhání v přírodě a nebojí se špíny. Běhání zdar!

fotografie je uveřejněna se souhlasem majitele webu www.mcvv.org

Jiří Holíček foto
  • přečteno: 8602/8506×, 1 komentář

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michal Vítů | 13. 12. 2011 22.21 hod. | 46.135.148.xx
Moc hezký.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků