logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit

Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit

Po absolvování a rozchození Františkolázeňské 22hodinovky jsem pod vlivem endorfinů našla stránky Pražského pochodu a s opatrností poslala odkaz Ondrovi. I když jsme se neshodli hned na první verzi, kterou jsem poslala (a díky za to, protože to bylo 120 km!) jsme došli k vzájemné shodě a dohodli se, že zkusíme trasu Slapy – Praha, denní 59 km. Mrzelo mě, že Ondra nechtěl jít do nočního běhu, ale nakonec jsem si té noci užila dosyta i při denním.

obrázek

Má kondice nebyla ideální, trochu mě zlobil kotník po Františkových Lázních, ale ani to nebyl důvod to nezkusit. Mé odhodlání předčilo i rozumovou stránku a raději jsem se ani Miloše neptala, jestli je to dobrý nápad, protože jsem věděla, že zase tak dobrý nápad to není :). Miloš se to samozřejmě oklikou dozvěděl, ale místo toho, aby mi vynadal, mi dal dobrou radu, abychom těžší terény chodili a neběhali.

Poctivě jsem si nastudovala, jakou mapu si mají notoričtí bloudilové zakoupit a vyrazila jsem na nákup map i buzoly. Vzala jsem pro jistotu i izolační fólii, protože stejně ji budu potřebovat na B7, tak proč nezkusit povinnou výbavu do batohu hned, že ano?

obrázek

V sobotu ráno jsem vstávala v sedm, byla mi naservírována snídaně v podobě slaniny a vajíček (díky moc za péči) a zatejpován kotník. Na půl osmou byl sraz s Ondrou a v osm jsme vyrazili autobusem ze Smíchova. V devět hodin jsme již byli v restauraci na Slapech, kde jsme nafasovali „mapu“ a vyrazili jsme. Mapu zde uvádím v uvozovkách z toho důvodu, že to byl pouze popisek „jděte po modré/žluté/zelené až...“, to bylo vše. Hned na začátku s první instrukcí nám začalo být jasné, že to zase taková sranda nebude. Já vybavena buzolou a pravou mapou jsem hned tyto dvě pomůcky vyndala a jala se hledat modrou turistickou ve správném směru. Poté, co mě Ondra s buzolou zaučil, jelikož si ze svých junáckých let mnoho nepamatuji, jsme se asi s desetiminutovou ztrátou vydali na trasu správným směrem.

obrázek

Protože jsme se s Ondrou dlouho neviděli, měli jsme si stále o čem povídat a stále bylo čím se kochat, lehce se nám přihodilo, že jsme poprvé sešli z cesty a zmátli jsme ještě dalšího účastníka, který nás následoval do Nové Rabyně místo do Rabyně. Po vyndání mapy jsme našli společně cestu zpět a s účastníkem jakési superkombinace (celkem něco přes 300 km za dva víkendy) se nám vrátila dobrá nálada.

obrázek

Tu se mi podařilo utlumit ve chvíli, kdy jsem Ondrovi začala tvrdit, že jsme neprošli jedním kontrolním bodem a tudíž jsme již diskvalifikováni. Důvodem mého zmatku bylo uvedení kontrolního bodu u dvou řádků, což mi bylo později vysvětleno tak, že pořadatel si nechal pouze prostor pro umístění kontroly do poslední chvíle. A jelikož si umím vše skvěle načasovat, tak to bylo v době, kdy jsme se podruhé ztratili, i přes radu cyklisty s GPS navigací (ano, díky, že jste nás navedl špatně) a dalšího účastníka, který si zkrátil trať a aby to nemusel přiznat nám potvrdil vše, na co jsme se ho zeptali. Naše nálada šla k bodu mrazu, když jsme dorazili do Krňan místo do Třebsína. Po vytažení mapy (už kolikátém?!) a určení cesty zpět, kde se znova napojíme a že to na té mapě nevypadá vlastně tak daleko, jsme vyrazili odhodláni dál. Tyto dva úseky, kdy jsme se ztratili, byly jediné úseky po asfaltce. To jsme si vždy vzpomněli na Michala Vítů, který se chtěl účastnit s námi, ale jelikož jsme mu neprozřetelně poslali odkaz na trasu, kde nebyl jediný kus asfaltu, tak se omluvil. Asi si mapu prostudoval lépe než my, protože jinak bychom účast zvažovali déle.

V Pikovicích jsme načerpali síly v restauraci s kontrolním bodem a pokračovalo se dál. Měla jsem obrovskou chuť na palačinky, které bohužel neměli, tak jsem si alespoň dala rakvičku. V této době jsme již začali potkávat některé účastníky pravidelněji a cestou do kopce a z kopce jsme se vzájemně předcházeli. Ano předcházeli, protože v tu dobu jsem neměla tolik sil, abych poklusávala, takže jsme většinou šli a občas přidali výklus. Trochu jsme polemizovali, jestli by nám to šlo lépe, kdybychom nebyli před 14 dny ve Františkových Lázních a ukázalo se to jako dobrý důvod, na co mou formu svést.

obrázek

No a jak jsme si zase povídali, začalo se stmívat a my jsme se zase ztratili. Při zkoumání mapy, kde jsme, bylo třeba vytáhnout čelovky. Ondrova měla speciální výdrž, protože jen co ji zapnul, blikla a zhasla již napořád. Vedu si v evidenci, že Ondrovi musím vzít náhradní baterky, kdykoliv půjdeme v noci. Tentokrát jsme minuli odbočku naštěstí jen o 500 metrů. Ve tmě začala být cesta zase trochu jiná a zajímavější a tak jsme bez větších komplikací a ztrát dorazili do Vrané nad Vltavou.

V nádražní restauraci byl další kontrolní bod, ale to nejdůležitější bylo, že měli palačinky! Po řádném posilnění a telefonátu mamince, která si o mě čím dál víc myslí, že nejsem normální a že z toho běhání zblbnu, jsme se vydali dál. Šli jsme za „davem“ a to byla chyba. Asi skupinka šesti lidí včetně nás vyrazila špatně. Štěstím pro nás bylo, že jsme byli na konci této skupiny a když se na chybu přišlo, ti rychlejší našli alternativu, jak se napojit zpět a my se jen přidali. V této době jsme se již míjeli se stejnou skupinou osob, většinou účastníku dvojnásobku, tedy 120 km. Musím říct, že bylo příjemné si zavtipkovat, společně hledat trasu, vybíhat kopce a ve finále všechny předběhnout asi 3 km před cílem. :)

V tomto bodě bych chtěla moc poděkovat Ondrovi za celodenní trpělivost s mou osobou, protože ne každý to ve zdraví přežije a Ondra to přežil již několikrát. No a také Vítkovi, který nám přiběhl na Točnou naproti a dovedl nás bez zbytečného hledání přímo do cíle.

Závěrem musím uznat, že jsem přecenila své síly. Myslela jsem si, že když jsem uběhla ve Františkových Lázních 85 km, nebudu mít problém uběhnout 59 km, ve finále cca 67 km. Jedním z důvodů byla má naprostá neznalost terénu, která mi nakonec prospěla. Kdybych věděla, že ta „černá hora hned za Hálkovým pomníkem“ (Točná) je tak vysoká, asi bych to psychicky vzdala. Také mi nebyla známa informace, že v Modřanech je nějaká rokle! Nyní jsem již poučena, že Praha a okolí opravdu není žádná rovinka.

obrázek

Později se nám podařilo zjistit, že v celkovém pořadí denního běhu na 59 km jsme skončili na 11 – 12. místě dle neoficiálních výsledků. A také, že Verča Vladimírová běžela taky a nedala nám vědět. O to větší gratulace její osobě a 5. místu!

Všem budoucím účastníkům doporučuji vzít si náhradní baterky do čelovky, palačinky do batohu a dobrého parťáka, který to odběhne/odejde s vámi. Za ten pocit v cíli (a pro některé ještě ty následující dny, kdy se usmíváte bezdůvodně od ucha k uchu) to všechno úsilí stojí!

obrázek

Info:

START a PREZENTACE:

Slapy, motorest sobota 3.12.2011 průběžně 7:00 – 11:00 hod.

TRASA:

náročným kopcovitým terénem po turistických stezkách s minimem asfaltu Slapy – Rabyně – Krňany – Hradištko – Petrov – Okrouhlo – Březová-Oleško – Vrané nad Vltavou – Zvole – Ohrobec – Dolní Břeľany – Praha, Zbraslav – Praha, Točná – Praha, Modřany

CÍL:

Praha – Modřany, základní škola Prof. Švejcara

PODNADPIS]ČASOVÝ LIMIT:

16 hodin

Kompletní výsledky a další zajímavé informace o Pražské 100

  • přečteno: 12673/12405×, 5 komentářů
Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit Pražská stovka – proč se příští rok zúčastnit

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

mapo | 23. 2. 2012 11.48 hod. | 193.86.30.xx
Terko, trať se každý rok mění, ale Modřanská rokle zůstává :-)) Jinak toho asfaltu tam bylo víc, než popisuješ. Zdaleka to nebyl jen terén, ani by to v tak obydlené oblasti nešlo.

gábina | 22. 12. 2011 16.14 hod. | 90.179.100.xxx
gratuluji k dochodu, my jsme po cca 2,5 hodinách bloudění k vyhlídce máj v těch pikovicích vzdaly...:)

TerkaCh | 22. 12. 2011 12.25 hod. | 194.108.114.xxx
Jaképak pako :-)..Příští rok už ze mě bude profík na této trati :-D

nikie | 22. 12. 2011 9.14 hod. | 46.135.22.xx
Terko Ty ses pako ;o) Ale moc sikovny pako :o) Presvedcim Milose, at sem hodi ten muj zaznam – prijde mi vtipne srovnat, jak to vidi nekdo, kdo tu cestu naopak zna jako svoje Inov-8y :o)

fotoMiloš Škorpil: Niki, ty děláš, jako bych ti bránil :), prostě mi to pošli e-mailem a budeš vyset :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas100
Asics137
Brooks20
Inov-860
Icebug6
Hoka One25
Mizuno59
Newton5
NB22
Nike62
Salming378
Salomon43
Scott3
Vibram Fivefingers9
Vivobarefoot6
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce49
Běhám bos, bot netřeba14
ON9

kde se diskutuje

  • Jak se obléci na běh do teplého počasí : Díky za tipy! Já mám oblíbená funkční tílka s podprsenkami a přes ně tílko s obrázkem běhu (aby…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Ta pozadí .... upřesňuji na 3. čtvrtinu. A možná bych se nechal přesvědčit i na 2. Žádný extrém…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Romane, s Karlem je to jistota, ten se kochá rád! Výborná volba! S Joggerem bych si dovolil mírně…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Fanouš je jak kecal z Prodané ... Ale jeho argumenty jsou přímo geniální. Já, ale nebudu dřív doma,…»
  • Půlmaraton pod 100 minut se vyplatí : Pokud je otravná, nezáživná, nudná trať, vyplatí se spěchat do cíle. Ale : pokud je trať hezká,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků