logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

JAK NEZABÍT PUBERŤÁKA

JAK NEZABÍT PUBERŤÁKA

Spousta lidí asi zná knížku BORN TO RUN. Já bych mohla od minuty začít psát román WASN´T BORN TO RUN. Po dnešním běhání se cítím jako citrón (vymačkaný, bez šťávy), který má na nožičkách připevněné závaží o váze tak jedné tuny. Teď by mělo následovat konstatování, že jsem uběhla tak 20 km ostrým tempem. Pravda je, že jsem běhala asi hodinku s tepovkou 80% (rychlost raději nebudu komentovat). Endorfiny jsou válcovány úvahami „Co já proboha dělám v PIM Women´s Challenge?“ mezi holkama, pro které je závod na 10 km tím nejkratším, co kdy běžely.

Už je to víc než měsíc od našeho prvního setkání PIMčat. Mám pocit, že čas se řítí rychlostí tryskáče, zatímco mé pokroky se sunou kupředu hlemýždím tempem. Snažím se proniknout do běžeckého světa – takové ty základy jako jak se oblíknout, aby mi nebylo ani vedro ani zima. Jednou příliš teplá čepice a mozek se mi div neuvařil, podruhé zima na nohy. Tohle vrstvení funkčního prádla chce holt praxi. Dál jsem se snažila přijít na to, KAM SI MÁM PROBOHA DÁT PITÍ? Jsem zvyklá mít láhev na kole – je tam na to prostě držák. Při běhu mi to šplouchá u pasu a moje dolní končetiny také nejásají, že mají tahat další náklad. Čtu, ptám se zkušenějších a i si jdu zaběhat s kamarádem. Výsledkem je spousta praktických rad a povzbudivých poznámek typu: „Běžíš úplně blbě, mácháš divně rukama, špatně našlapuješ…“

Na společné tréninky ve Stromovce nechodím. Od holek vím, v jakém tempu se tam běhá. Napadá mne jediný způsob, jak bych něco podobného mohla přežít – vzít si kolečkové brusle a nechat se někým táhnout.

V koutku duše jsem doufala, že se stane zázrak a během měsíce se pro mě stane běhání přirozeným pohybem. Začínám podezírat opravdové běžce, že jsou zcela jiný živočišný druh, který se nám, chodícím jedincům, pouze vizuálně podobá, ale je vybaven úplně jinou DNA.

Koukám do svého tréninkového plánu a deníčku a je jasné, že dodržování předepsaného režimu není ideální. Bez mučení přiznávám, že mi tréninky vycházejí tak napůl. Není to o lenosti, ale nějak selhává mé odhodlání nazout běžecké botky bez ohledu na potřeby mého potomstva. Jednou je to nemoc, jindy školní společenský večer a naposledy třeba půl dne v Motole, protože syn spadl v noci z postele a zlomil si ruku (tu samou, ze které mu sádru sundali 14 dní před tím).

Co mě vůbec nepotěšilo, bylo počasí. Jsem typ člověka, kterému zmrzne úsměv na tváři při prvním nočním mrazíku a zimní období přežívám jen díky hektolitrům horkého čaje a myšlenkám na jaro. Během mrazů jsem se tedy přesunula do fitka. To má pro mne i výhodu tekoucí teplé vody, kterou teď doma postrádám díky rozbitému bojleru. Technické věci v mé domácnosti si poslední dobou také ukrajují nemálo z mého časového konta. Sotva jsem se naučila zacházet s vrtačkou, musela jsem nechat opravit kotel, poté stávkovala myčka a následně na mne začala řvát tiskárna, že chce nový fotoválec. A teď bojler – není nad otužování.

Občas mám chuť to všechno vzdát, ale je fakt, že běhání, i když zatím bolí a tepovka lítá do neuvěřitelných výšek, tak je útěk od depresivních myšlenek na blížící se soudní tahanice s manželem.

Díky běhu taky nemám sílu přizabít mého pubertálního syna. Kdo má doma stvoření zasažené pubertou, určitě pochopí, o čem mluvím. Puberťák je tvor extrémně náročný – nejen co se týká krmiva či finančních požadavků. Vyžaduje vaši neustálou pozornost, zároveň ale musíte poslouchat „NECH MĚ ŽÍT, MATKO“. Snaha o výchovu takového jedince je již zcela nemyslitelná, pouze se pokoušíte udržet jakési mantinely. Na jakoukoli spolupráci či pomoc rovnou zapomeňte. Jediný povel, na který reaguje, je „Jdi se najíst!“. Útěchu před prudící nenormální matkou nachází syn u svého tatínka, který se sice nestará, ale slouží jako spřízněná duše, která má pochopení pro celodenní vysedávání u počítače či televize a také je to občasný zdroj kapesného (dejte puberťákovi hotovost a hned taje jak dvojka máslo, jen ho máznout na chlebíček). Puberťáci jsou skvěle vzdělaní ohledně svých práv a svobod – zakázaný počítač je omezování osobní svobody a dokonce tím ohrožujete jeho vzdělávání, při nezajištění teplé vody (viz rozbitý bojler) musíte být rádi, že nevolají sociálku pro zanedbání péče, a má nedávná pohrůžka, že si bude sám prát, vyústila v přednášku, že to už bych se dopustila trestného činu.

Najít odpovědi na všechny otázky při dospívání vašeho potomka nelze ani při běhání, ale aby si člověk zachoval zbytky potrhaných nervů, je asi nezbytné čas od času vzít roha a utéct. A tak během mého funění na čerstvém vzduchu nastává zázračná proměna myšlenek. Mizí pocit zoufalství, že jsem nemožná v běhání a k tomu špatná matka, které se to nějak vymklo z rukou. Jako běžec začátečník (i přes bolavé nohy a šílená čísla na sporttesteru) mám totiž radost, že téměř při každém běhu docílím svého osobního rekordu – výhoda pozvolného zlepšování. A co se týká výchovy potomka, tak nezbývá než souhlasit s názvem knížky H. Schumanna – Puberťák aneb Dítě je radost, spratek jeden (manuál k přežití pro deptané rodiče). Mějme tedy ty naše puberťáky rádi a nebijme je (hlavně pokud už jsou větší a silnější než my) – stejně jako každý náročný trénink, i ta puberta musí jednou skončit.

Iva Kubešová foto
  • přečteno: 11457/11139×, 7 komentářů

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Gabča | 21. 3. 2012 15.00 hod. | 90.179.83.xxx
Ahoj Ivo,
tvůj příspěvek mě rovněž pobavil. Jsem máma jednoho pubertáka a 6 letých dvojčat. Je to mazec. Abych se nezbláznila pořídila jsem si psa a začala s ním běhat agility- parkur se psem. Když jsem běhala sama nějak jsem se taky pravidelně nedonutila, vždycky se něco namanulo. A v zimě ? Přesně tak akorát kamarád hrnek s čajem :) Ale co mám pejska je to jiné je to moje protistresová terapie. Když mě naštvou můžu říct jdu venčit psa, zabouchnu dveře a vyběhám to.Koupila jsem si takovej pás a odpružené vodítko a je to super pejsek mě udržuje v tempu.Je neuvěřitelný jak dokáže člověka puberťák vytočit a to si vždycky říkám , že to zvládnu a budu v klidu :)Nezbývá než to vydržet. Jenže když to přežiju s jedním vlezou do puberty dvojčata :( Tak se drž a ať najdeš parťačku do Stromovky a kdyby ne pořiď si chlupaté stvoření to neodmlouvá a se vším souhlasí a je pořád nadšené :)

Martina Kurková | 26. 2. 2012 22.25 hod. | 88.101.238.xxx
Ahoj Ivo!
Jsi neskonale vtipná!
Myslím si, že bys příběh"Jak jsem se stala běžkyní" měla vydat knižně!
A neklesej na mysli a vyběhej se z toho a hned pak to zase napiš!

Renata | 26. 2. 2012 9.24 hod. | 85.70.64.xx
Ahoj Ivo, neklesej na mysli! Taky běhám ve Stromovce – sama, když budeš mít chuť, ráda se s tebou proběhnu – běhám rychlostí šneka, takže nemusíš mít obavy.
Renata

Evžen + Sára | 26. 2. 2012 8.12 hod. | 89.24.29.xx
Přijď do Stromovky. Pokud dáš předem vědět, přiletí i Sára a bude si s Tebou celou dobu krákat. :-) A na pomalý doprovod je zvyklá, jednou byla v Praze čtyřicátá od konce.

Věra | 24. 2. 2012 20.57 hod. | 213.192.12.xx
Ahoj Ivo, hlavu vzhůru, aneb co tě nezabije, to tě posílí. Do Stromovky klidně běž, určitě se tam někdo pomalejší najde a tempo ostatních dělá svoje. Sama se divím, když běžím s naší partou, že jim celý běh stačím i když pro ně je to na pohodu, pro mě pomalu závody. Jinak se potýkám s podobnými problémy, s tím, že už mám praxi se dvěma staršími syny, ale o tom až ústně 7. 3. , Věra

Sylva | 24. 2. 2012 10.13 hod. | 94.112.152.xx
Ahoj Ivo,
tak se ti mě podařilo rozesmát, což je dobrý skutek :) S puberťáky na krku a koulí u nohy nás tu bude určitě celá řada. Jak píšeš: dejte mi peníze, jídlo a svatý pokoj. A hlavně: nic po mě nechtějte. Myslím, že právě proto, aby člověk nezabil děti, manžela, sebe... v jakémkoliv pořadí, je běh HODNE dobrý uklidňovák, třebaže člověka vítají při doběhu slovy: no ty zas vypadáš. Nevzdávat a nepodléhat! Sylva

dav | 24. 2. 2012 9.37 hod. | 89.176.197.xxx
Ničeho bych se nebál a do tý Stromovky klidně zašel. Však oni tě tam všici rádi uvidí.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků