logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Obracení na cestě

Obracení na cestě

Dnes je den Tibetu, stalo se již tradicí, že v tento den vyvěšujeme na Běžecké škole tibetskou vlajku. Při té příležitosti jsem si řekl, že není od věci připomenout si i jiná zvěrstva, která se v Číně dějí, a tak jsem zalovil v paměti svého počítače, bych z ní vylovil článek o tom, jak a proč jsme běželi na podporu hnutí Falung Gong.

Začalo to tím, že mi Pavlína zavolala, zda bych nebyl ochotný běžet štafetu na podporu lidských práv v Číně. Řekl jsem jí, že když to dá dohromady, tak klidně. Zatímco jsem si užíval dovolené na jižní Moravě, dávala dohromady tým lidí, který by přenesl pochodeň zapálenou, stejně tak jako bývá olympijská v Olympii v Řecku. Mezitím mi volalo pár lidí a když jsem jim řekl, zda by se nepřidali, s díky odmítli s tím, že by se někdy rádi podívali do Tibetu nebo do Číny. Je s podivem, jak rychle zapomínáme, jak nám bylo ještě před pár lety, kdy jsme se nedostali třeba ani do Rakouska.

Po jejich odpovědích jsem si uvědomil, jak málo stačí zemím, kde vládne totalitní režim k tomu, aby ovládl lidské myšlení. Stačí, když rádi cestujeme a země, která ne zrovna v rukavičkách jedná se svými obyvateli má atraktivní polohu, nebo je pro nás ekonomicky zajímavá. To druhé jsem si uvědomil až tady, když jsem dostal otázku, zda jsem si vědom, že moje účast v této štafetě může také ovlivnit můj business. Po čertu, tohle jsem si neuvědomil, ale upřímně – je mi to úplně šuma fuk.

Falun Gong

Měl bych taky vysvětlit, o co v téhle věci šlo. Šlo o podporu hnutí Falun Gong- Asi už jste slyšeli o tom, že jde o cvičení, které nejdříve bylo podporováno i samotnou Komunistickou stranou Číny (KSČ) a až ve chvíli, kdy počet stoupenců Falun Gongu převýšil o 15 milionů počet členu KSČ toto zbystřilo, ale nejen to, začalo se s nimi po svém, tedy fyzickou likvidací, vypořádávat.

Ještě bych rád dodal, že celá akce nebyla jen nějakou naší ryze českou iniciativou, ale štafeta probíhala 30 státy Evropy.

Společně s Martinem jsme převzali pochodeň od jedné čínské holčičky, které umučili otce, už to samo o sobě byl dost silný zážitek, a vyběhli směr Brno. Celé se to trošku zpozdilo, a tak nakonec z 20 km, které jsem měl běžet, bylo čtyřicet. Mezitím co jsem běžel z Uhříněvsi na Kostelec nad Černými lesy a dále na Kutnou Horu, odváželo auto Martina ku Praze. Dojeli mě kousek za Kostelcem. Napil jsem se, vzal si Bebe sušenky a zatímco jsem si labužnicky chroustal, psal jsem SMS. Byla už hluboká noc. Mobil svítil, já do něj vejral, abych vyťukal ta správná písmenka, a mezitím jsem přešel na druhou stranu silnice a octl se v příkopě. Zanadával jsem si do blbů, odeslal SMS a rozeběhl se. Ještě předtím jsem si klukům pochvaloval, že je fajn, že mi vítr fouká do zad.

Rozeběhl jsem se tedy a říkám si: „To jsem zakřiknul, vítr se otočil?" Běžím dál a zhruba po třech kilometrech vidím směrovku ukazující vlevo: „Kostelec nad Černými lesy 1“, a na druhé straně „Jevany." Říkám si v duchu: „Si ze mě dělají šoufka," a vzpomínám maně na 69., kdy jsme takto mátli naše „osvoboditele“. Až za chvíli mi došlo, že běžím zpátky ku Praze:).

No, ještě že ty směrovky byly tak brzo! Tenhle kufr už asi ničím netroufnu, i když nikdy neříkej nikdy!

O víkendu jsem vyrazil podruhé na trať Jungfrau maratonu. Poté, co jsem dával deset dní před tím krev a pak tři dny před ním absolvoval 40 km v rámci výše uvedené štafety, jsem si řekl, že tentokrát si to jen užiju. Navíc nám ohromně přálo počasí. Nebe bez mráčků a tak jsem prvních 20 km stoupal společně s Radkem, bavili se o všem možném i pohledem na pěkná pozadí, popředí už moc ke koukání nebylo, a pomalu a jistě stoupali vzhůru. Na dvacátém kilometru jsem Radka ztratil a tak jsem se kochal sám. Zjistil jsem, kudy se vlastně běží, přede dvěma roky jsem to až na místa, kde jsem fotil, moc nevnímal. S povděkem jsem si uvědomil, že máme ohromnou kliku, že se tu můžeme fyzicky ničit a šplhat s dalšími více než třemi tisícovkami běžců a běžkyň. Na 39. km jsem doběhl k vrcholové moréně. Běžící řada se zastavila a všichni jsme pokojně čekali, až se zase dá po pěti minutách do pohybu. Připadal jsem si jak ve frontě na banány nebo na to, jak jsem vždy ve čtvrtek prchal z práce, abych se zařadil do fronty na nějakou dobrou knížku. Třeba na takového Jacka Kerouaca a jeho On the Road.

A tak jsem stále na té cestě…

Miloš Škorpil foto
Obracení na cestě

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Memovy rozmluvy o životě

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků