logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Infarktové Lužánky

Infarktové Lužánky

To jsem celá já. Před startem závodu všechno milionkrát kontroluji a již nastavené přenastavuji. Někdo by mi to měl zakázat. Tentokrát to odnesl hrudní pás. Nebo aspoň jinak si neumím vysvětlit ta závratná čísla, do kterých mi vybíhala tepovka na hodinkách během závodu Běh Lužánkami. Vlastně už bych teď měla být možná po smrti. Ještě že jsem se to dozvěděla až při vyčítání dat, doma, v klidu u kompjůtru.

Při počtu několika desítek závodníků se start nedá nepřepálit. Přece nepoběžím poslední. Zpomalil mě až pohled na hodinky, které ukazovaly 3:36 na kilometr. I když je trať pro ženy dlouhá jen 3,2 km, toto nemůžu vydržet. Navíc se mi zdá, že hrudní pás jsem si na poslední chvíli moc přitáhla a nemůžu se pořádně nadechnout. Chvíli s ním zápasím a posouvám ho trošku níž. Že to byla blbost, jsem věděla hned, teď se budu zbytek běhu soustředit jen na to, aby z hrudního pásu nebyl bederní.

V Lužánkách běží ženy dvě kola. Je to vcelku rovinatá trať, ale mně se zdá, že ten kopeček s převýšením nula nula nic se při tom rychlém tempu změnil na pořádný kopec. Funím nahoru za občasného povzbuzení diváků a nijak se netěším na druhé kolo. Vlastně vůbec jsem si nerozložila síly. Než se stačím vydýchat, je tu proběhnutí cílovou rovinkou, kde když slyším v amplionu svoje jméno, tak ještě zrychluji. Na dalších metrech mě povzbuzuje rodina, to zase nejde zpomalit, pak už je to mírně z kopce, tam mi nohy běží samy.

Renata na bedně po běhu Lužánkami

V polovině druhého kola slyším, jak se v cíli finišuje a já tam chci být už taky. Do kopečka mám na dosah pár soupeřek, tak to přece nezabalím, no a cílovou rovinku za povzbuzování diváků nejde vypustit. A co je výsledkem? Maximální tep 228 krátce po startu, pak několikrát přes 210 a průměrná tepová frekvence činí panečku úctyhodných 196 tepů za minutu. Tedy v tomto případě to není číslo hodno úcty, nýbrž zamyšlení se, jestli za to může moje přepálené tempo nebo ten posunutý pás. Vzhledem k tomu, že na všech fotkách jsem sešklebená jak Quasimodo a v krku mě pálí ještě teď, tak to bude možná to tempo. Zůstanu raději u delších závodů. Z druhého místa, které jsem nakonec ve veteránkách nad 35 vyběhala, mám samozřejmě velkou radost, ale za infarkt mi nestojí:-).

Renata Prokešová foto
  • přečteno: 6725/6595×, 1 komentář
Infarktové Lužánky

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Pavluska | 22. 3. 2012 7.02 hod. | 194.213.43.xxx
Je skvělé, že dokážeš při závodě dosáhnout tak vysokou TF. Až pořádně natrénuješ, udržíš ji delší dobu.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Co celý život hledám : Ahoj Milosi diky za odvazny a krasny text. »
  • Co celý život hledám : Ahoj Milosi diky za odvazny a krasny text. »
  • Co celý život hledám : »
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků