logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Další krůček k MARATONU

Další krůček k MARATONU

Týden před pražským půlmaratonem byl velmi náročný. Psychika se dostavovala pomalými krůčky, začal mě trápit žaludek, střevní nervóza a bolestivá kolena. Tréninků jsem se držela podle plánu, takže už žádné velké mordy, žádné honění za kilákama, ale spíše lehké proběhnutí, aby nedošlo ke zranění. Upravila jsem stravu, hlavně těstoviny, bílé maso a zeleninu… mám to ráda, takže v tom nebyl žádný problém.

Horší byla stále se blížící vidina půlmaratonu, jestli to uběhnu a za kolik a jaké bude počasí a co na sebe… atd. Můj cíl byl hlavně to uběhnout do limitu, což jsou tři hodiny, žádný čas jsem předem neměla stanovený, byl to můj první velký závod.

V pátek jsme se sešly s PIMčaty v EXPU, vyzvedly jsme si čísla, trička a hlavně jsme si vyměnily užitečné rady před závodem. Bohužel mě čas hnal dopředu, a jelikož nejsem z Prahy, tak jsem si nemohla jít s děvčaty sednout na kus řeči. Důležité bylo, že jsme se domluvily, kde se před závodem sejdeme, protože v tom sobotním chaosu a návalu běžců bychom se určitě nenašly.

Sobotní půlmaratonské ráno bylo jako každé jiné, jen to počasí mohlo být o něco lepší. Foukal studený vítr a vypadalo to, že bude každou chvilkou sněžit. S Martinem jsme lehce posnídali, navlékli sportovní oblečení, do batohu náhradní a vzhůru do Prahy.

Cestou jsem si ještě jednou pečlivě prostudovala běžeckou trať, hlavně umístění technického zázemí, občerstvovacích stanic a toalet.

U Rudolfina a v okolí náměstí to bzučelo jak v úle, spousta závodníků, spousta rodinných příslušníků a samozřejmě lidí, kteří přišli fandit a povzbuzovat tu obrovskou masu běžců. Atmosféra, jakou jsem viděla zatím pouze v televizi, něco nádherného. S Martinem jsme si dali batohy do úschovny a šli jsme najít holky. Potkala jsem Janu a Zdenku, focení PIMčat jsme nestihly, tak jsme šly rovnou ke startu. Martin nás opustil a šel si stoupnout na seřadiště blíže ke startu. My jsme potkaly další děvčata a pomalu jsme se také dostaly do určeného startovního koridoru.

obrázek

Před námi asi 10 m jsme viděli vodiče na 2:30 h – samozřejmě Miloše s modrým balonkem.

Start se pomaličku blížil ke 12 hodině a my jsme nervózně přešlapovaly. A jakmile to přišlo, dojetí bylo ohromné, stály jsme s holkama v  té ohromné mase běžců mezi vysokými starými domy a naslouchaly Smetanovu Vltavu a pomalu se přibližovaly ke Startu, který byl stále v nedohlednu.

Po překročení startovní čáry jsme ustálily počet a naše pětka pomalým klusem zdolávala první kilometry. Běh to byl super, stále jsme si povídaly, vymýšlely jsme básničky a zpívaly jsme písničky:-). Lidi na nás koukali, co že to tu běží za podivná ukecaná stvoření, že stíháme dýchat a ještě zpívat a odkud jsme… asi z jiné planety???:-) A Karolína na to „My jsme ty propagátorky běhu, to neznáte? To jsme právě MY….!!!“

Karolína byla opravdu skvělá, trasu má už ani sama neví pokolikáté proběhlou a tak věděla, kde bude jaká zatáčka, čemu se vyhnout a na co dát pozor. Hlídala nám časy a kočírovala nám tempo. Běželo se nádherně, až na nekonečné nedohledné rovince nábřeží Rohanské a L. Svobody to foukalo ukrutně. Styl mašinka, kde jsme rozháněly vzduch, byl opravdu vychytaný a moc to pomohlo, bylo to velmi náročné.

obrázek

Nejhorší bylo pro mě zdolání posledních dvou kilometrů. Začalo bolet jedno koleno pak hned druhé, píchání v boku a chtělo se mi zvracet. Řekla jsem holkám, aby běžely dál beze mě, ale ony byly solidární, řekly, že beze mě do startu nedorazí, že musíme společně, opravdové kamarádky. Tak mě to tak nakoplo, že kolena nekolena, na žaludek jsem kašlala, začala jsem pořádně dýchat a i ten bok mě přestal píchat:-), zázrak.

Vběhly jsme na Mánesův most, předběhly jsme ještě spoustu běžců a na modrém koberci jsme se chytly za ruce. Společně jsme vběhly do cíle s časem 2:16:55, nádhera, chtělo se mi brečet.

Holky byly super, bez nich bych takový čas nedala, jsem jim vděčná za psychickou podporu, JSTE SUPER A CHCI S VÁMA BĚŽET MARATON!:-)

S medailí na krku jsme došly pomalu do úschoven pro batohy a převléci se do šaten. Rozloučila jsem se s kamarádkami a šla jsem na místo, kde jsem se měla sejít s Martinem.

Měl ze mě velikou radost a řekl mi, že je na mě pyšný, že jsem dokázala to, o čem jsem v minulosti hovořila jako o snu, který nemůžu nikdy prožít. Zaběhl také moc hezký čas 1:55, je spokojený.

Běh byl super, teď začne příprava na maraton a s ním i sen překonat sama sebe, tak uvidím, jestli to dokážu, ale už teď se těším.

Jana Štěchová foto
  • přečteno: 6470/6302×, 7 komentářů
Další krůček k MARATONU Další krůček k MARATONU

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Gabča Hudy | 7. 4. 2012 22.50 hod. | 88.102.30.xx
Jani, obdivuji tvé výkony a pevnou vůli! Jsi prostě 1*! Držím palce, aby se ten konečný sen vyplnil. :-)

Monika | 7. 4. 2012 20.30 hod. | 78.111.121.xxx
Jani, ještě jednou Vám oběma, ale Tobě zvlášť gratulujik tak velkému úspěchu (a že vím, o čem mluvím, běhala jsem jako mladice:-). Hlavně přeji hodně sil do celého maratonu!!!

Věra P. | 6. 4. 2012 21.02 hod. | 213.192.12.xx
Jani, krásný čas jsi zaběhla, domluv kolenům a vzhůru k maratonu :)

Martin | 6. 4. 2012 16.32 hod. | 93.90.165.xxx
"Run Jani Run"! Obejdu se bez obedu, obejdu se bez vecere, neobejdu se vsak bez pocitu, ze te nemam vedle sebe 8)

fotoMiloš Škorpil: Martine, řekl bych, že odteďko budou Janě všechny hoky závidět :), a byť chlap, vítej do rodiny WCH :)

Karolína | 6. 4. 2012 15.42 hod. | 89.24.231.xx
..:-)..nojo, trošičku jsme lezly Milošovi do zelí, ale snad se na nás nezlobí :-)... Byla jsi Jani skvělá, jak ses nechala na ty poslední metry hecnout

Martina | 6. 4. 2012 15.13 hod. | 88.101.238.xxx
Šikovná holka!
Držím palce na maraton. Budu fandit jako o život!
A pozdravuj Martina! Že Tě pěkně popoháněl k takovému úspěchu!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice98
Více času na sebe12
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků