logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Moje první třicítka aneb megadávka antidepresiv bez lékařského předpisu.

Moje první třicítka aneb megadávka antidepresiv bez lékařského předpisu.

Na internetu jsem našla informaci, že za posledních deset let v Česku vzrostl pětkrát počet lidí, kteří užívají antidepresiva. Češi za ně za rok utratí asi 1,5 miliardy korun. Žádná zdravotní pojišťovna se nebude cukat, když má antidepresiva uhradit (případně uhradí asi ¾ částky a zbytek si doplatíte). A teď si představte, že přijdete do pojišťovny a budete žádat, aby vám zaplatili běžecké boty s odůvodněním, že si během „léčíte" své depresivní stavy.

O výsledku takové žádosti nemám sebemenší pochybnosti – nedají vám ani korunu. Sice si celkově zlepšujete nejen svou psychickou kondici, ale také tu fyzickou (kdežto při užívání některých antidepresiv si zvyšujete pravděpodobnost zlomenin, o ostatních vedlejších účincích ani nemluvě).

Systém je očividně nastavený špatně. A já jsem před pár týdny začala mít pocit, že je špatně úplně všechno.

Do stavu „zralá na prášky“ jsem se dostala během Velikonoc. Moje první svátky jara bez syna, který se rozhodl bydlet s tátou. Jako by to nebylo dost smutné, tak ještě maminčinu rozkvetlou zahrádku v Liberci pokryl úplně sníh. Už i ta příroda se zbláznila!

já nebrečím, já se směju

Na náladě mi nepřidal ani fakt, že mi ze dne na den přestal fungovat internet a nešlo volat z mobilu. Manžel vymyslel novinku, jak mne rozptýlit během našeho předrozvodového období, které, zdá se , začíná nabírat směr Válka Roseových. Takže jsem se pokoušela vyznat v té šílené nabídce všeho možného od mobilních tarifů, ADSL, wifi apod. Upřímně přiznávám, že na gymplu jsme místo fyziky hráli kolektivně piškvorky a tudíž beru většinu technických věcí jako malé kouzlo – absolutně netuším, jak je možné, že to všechno může fungovat. Sotva se duševně vyrovnám s nějakou elektronickou novinkou, kterou většina lidí v mém okolí používá s naprostou samozřejmostí a lehkostí, tak je na trhu něco nového a já chci jen křičet: „To za mejch mladejch let nebejvalo!!!“ Tím upadám do ještě většího stavu zoufalství, protože tuto větu vždy pronášely jen moje babičky. Stárnu!! Útočí nejenom gravitace na mou tělesnou schránku, ale nestíhám technologický pokrok!! Už jsem sice doma zvládla práci s vrtačkou a jiným drobným nářadím, ale bezdrátové a jiné technologie – uáááááááááá, pomóóóóc . Změť drátů i bezdrátových spojení kolem nás mi nahání hrůzu. Mám z toho fakt fobii. Přijde mi, že normální činnosti i vztahy se přesouvají do nějaké virtuální reality. Přes ta všechna spojení jsme čím dál víc izolovaní a vztahy se nám zamotávají a rozuzlovat je, zdá se, nemáme šanci.

Například kontakt se synem mám poslední dva měsíce jen přes facebook. Být virtuální matkou mne přivádí k šílenství. Nemůžu se smířit s faktem, že puberťákovi můžete otevřít své srdce, ale on uvítá tak jedině otevřenou peněženku. Radu „ Neber si jednání náctiletých jedinců osobně!“ nějak na sobě neumím aplikovat.

co s tím?, nic – běžet dál

Mám pocit, že bych nejraději žila o nějaké to století zpátky. Žádné mobily, internet, žádná auta, děti neřešily, jestli mají značkové oblečení, aby nebyly „sockoidní“, muži byli schopni pro svou čest i zemřít, pro urážku se vyzývali na souboj na život a na smrt – jen si představte, jak by tento přístup prospěl naší politické scéně.

Ze všeho nejhůř asi nesu fakt, že sliby, ať už politické či manželské, nemají v současnosti moc velkou váhu. Vadí mi, že děti všude kolem sebe vidí přístup „Slibem nezarmoutíš, ale skutek utek.“

Moje duševní rozpoložení se zhoršovalo o to víc, že učení na zkoušky mi nelezlo do hlavy. Mozek jsem měla jak nasáklou houbu, která už nepřijme ani kapku dalších informací o úponech svalů, které někde uvnitř nás dělají flexi, extenzi, protrakci, elevaci či depresi. V posilovně do nás hustili tyhle názvy pořád dokola – nejčastěji o depresi lopatky, jenže já bojovala s úplně jinou depresí…

Životéé zpomáááál -nestííháááám!!!

…končím, neboť myslím, že už jste si udělali představu o mém duševním rozpoložení. Naprosto převládal pocit, že ztrácím úplně všechno – náladu, smysl pro humor, trpělivost, nervy, hlavu… Takže zajisté pochopíte, že když se mne Katka zeptala, jestli bych si s ní nechtěla zaběhnout tréninkově 30 km, tak jsem nejenom věděla, že bych moc chtěla, ale věděla jsem, že prostě MUSÍM, nebo mi z toho všeho hrábne.

Přiznávám, že jsem ten počet kilometrů moc neřešila – až když jsme vyběhly, tak mi došlo, že je to vlastně víc než půlmaraton. Neudělala jsem si šťávu z červené řepy, bliklo mi hlavou, asi to neuběhnu a umřu někde na břehu Vltavy. Postupně mi docházelo, že jsem se cennými radami Miloše, které nám dal před půlmaratonem, vlastně nestihla řídit skoro vůbec, až na tu trošku pití a nějaké sacharidy v ledvince. Ale tak nějak mi to bylo v tu chvíli jedno. Břeh Vltavy mi připadal nádherný, sluníčko svítilo, nohy poslouchaly.

víte co?, běžte se všichni klouzat

Přetížený mozek se přepnul do stavu vnímání nejbližšího kousku cesty přede mnou. Uběhlo to celé podivně rychle. Katka na konci nahlásila čas, ale já jsem byla vděčná hlavně za tu dávku endorfinů. Hrany zoufalství otupěly, mozek se okysličil, blížící se zkoušky z anatomie mne sice děsit nepřestaly, ale přestala jsem uvažovat, že můj opotřebovaný mozek se to nemá šanci naučit, a svět byl zase alespoň částečně OK.

Později odpoledne mi začaly tuhnout nohy – na konzultaci z anatomie jsem se dopajdala docela zvesela, ale po více než dvouhodinovém sezení jsem chůzi ze schodů ohodnotila jako nadlidský úkol a to jedno patro jsem sjela výtahem. Doma jsem si vzpomněla na radu kamaráda maséra – „Bolavé svaly namaž jalovcovou mastí, nemáš-li ji, použij GIN.“ Mastičku jsem doma opravdu nenašla, ale půl lahve ginu se na mne přímo usmívalo. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to nemám použít vnitřně, ale při představě, že se moje játra při odbourávání alkoholu vykašlou na odbourávání laktátu, jsem tuto myšlenku zavrhla.

Nevím, jestli zabral ten gin, ale druhý den už nožky nestávkovaly, mozek se připravil na „zkouškové“ období a minimální počet hodin spánku a pak se přiznám, že nevím, jak se to všechno seběhlo, ale ve středu jsem udělala zápočet z diagnostiky, ve čtvrtek z anatomie a v pátek jsem v ruce držela papír, který potvrzoval, že jsem udělala závěrečnou zkoušku.

teď zpětně přemýšlím

Teď zpětně přemýšlím, jestli bych se bez Katky přinutila vyběhnout. Mám totiž pocit, že jsem se tentokrát na té mojí emocionální horské dráze řítila tak rychle, že jsem běhání odkládala na okamžik „až vyřeším tohle, tamto, a ještě tahle záležitost nepočká“. Vím, že pozvání od Katky přišlo v tu pravou chvíli, kdy se ještě depka nestačila přetransformovat v chuť všechno vzdát.

A je fakt, že jsem se z toho všeho poučila – neodkládat běh, ani když se navalí tisíce povinností. Stejně jako každá antidepresiva, i běhání se musí brát pravidelně. Když začneme vynechávat, riskujeme rozhození celého organismu.

Ale pokud se mi to někdy zase přihodí, tak doufám, že se opět najde někdo, kdo se mne zeptá „Nechceš si jít zaběhat?“

Iva Kubešová foto
  • přečteno: 9048/8851×, 1 komentář
Moje první třicítka aneb megadávka antidepresiv bez lékařského předpisu. Moje první třicítka aneb megadávka antidepresiv bez lékařského předpisu. Moje první třicítka aneb megadávka antidepresiv bez lékařského předpisu. Moje první třicítka aneb megadávka antidepresiv bez lékařského předpisu.

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Věra P. | 3. 5. 2012 19.09 hod. | 213.192.12.xx
Ivo, jako vždy krásný článek. Velká gratulace ke zkoušce.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví35
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice92
Více času na sebe10
Více času na rodinu4
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou30

kde se diskutuje

  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»
  • Jak skloubit zimní radovánky s přípravou na jarní běžecké vrcholy : Zdravím Miloši, mám dotaz k pohybu venku při inverzi. Bydlím na Karvinsku, kde trvá už několik dní…»
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : Ahoj všem K tomu mrazu, dnes ráno jsem si dal svých obvyklých 4,75km kolem Labe a bylo to bezva, od…»
  • Jak je to tedy s tím hladem, aneb Intermittent Fasting. Osmý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : Jesliže vycházím z "nejím, když nemám hlad" a doplním k tomu "jím, když mám…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků