Máňa a Lojza – den do startu – krucipísek, kam jsi to dala
Autor kreseb: Mirek Vostrý
Po včerejším odpočinkovém dnu už je Lojza celý natěšený na dnešní vyběhnutí, v podstatě se dá říci, že už nemohl ani dospat, takže budík vypnul dříve než začal vyzvánět. V klidu se oblékl, po vzoru Máni si udělal vodu s citrónem a dokonce jí s chutí vypil. Nasadil si hrudní pás, připnul Suunta na zápěstí. Ještě předtím, než vyšel z bytu, se na sebe podíval do zrcadla a zdálo se mu, že ten melounek se mu nějak zmenšil. „Až se vrátím, musím si stoupnout na váhu,“ umínil si.
Vyšel ven, všechno se mu najednou zdálo nějak veselejší, kosáci začali zpívat své ranní trylky. Vydal se rychlou chůzí na svou už obvyklou ranní pouť. V hlavě se mu usadila jedna nutkavá myšlenka: „Musím se podívat, jestli tady někde v okolí nejsou nějaké vhodnější tratě na běhání, chodit a běhat takhle pořád dokola už mě nějak přestává bavit. Po pěti stech metrech se rozběhl. Po další pětistovce přešel do chůze a tak to stále střídal. Světe div se, udělal poprvé tři okruhy kolem bloku, celkem šest kilometrů a jenom za 43 minut. Mnohem rychleji, než když se to snažil celé v kuse uběhnout. „Zítra to sice nebude žádná sranda, ale nějak se s tím poperu“, sliboval si, když v předsíni sundával boty.
Máňa zato dneska není od rána nějak ve své kůži, cíti, že den závodu se blíží.Není zvyklá se předvádět někde v davu a veřejně. Běhat si jen tak sama pro sebe, kde se na vás dívají jen kolemjdoucí, na to si už zvykla, to jí už nijak nevadí, ale zítra, zítra bude na startu několik stovek žen, holek a dívek a ONA. Kdyby tam s ní byl alespoň Lojza, za toho by se mohla schovat, nebo se o něj opřít, až se jí z toho všeho budou podlamovat nohy, ten ale bude mít starosti sám se sebou. Měla by říct aspoň holkám a mámě, aby jí přišly povzbudit.
„No jo, to je dobrej nápad, řeknu mámě a Haně a Haně, možná, že je taky příště na něco takového zlákám a bude aspoň nějaká sranda. No nejsem já skvělá, takhle si to rychle vyřešit! Holky jsou kámošky a určitě se přijdou podívat. Jsou to sice taky trošku mrchy a určitě si ze mě budou nějak utahovat, ale s tím už si taky nějak poradím, hlavně, že tam v tom davu nebudu stát jak nahá v trní.“
Odpoledne si začali Lojza s Máňou chystat své startovní tašky. Máňa jako správná Panna to vzala systematicky:
číslo – moje – Lojzovo – máme
špendlíky – pro mě – pro Lojzu – máme
Nirvány – adiStarky – máme
„Hele Lojzo, kdo poběží se Suuntama, jsme si měli asi koupit dvoje, ale ty jsi větší truhlík, vezmi si je ty.“
ponožky – moje – hm, ty Lojzovo musím ještě vyprat (čuně jedno, to je nemohl dát do pračky, když jsem prala ostatní věci?)
elasťáky – moje – Lojzovo – máme
kalhotky – slipy – máme
podprda – mám
tričko – moje – Lojzovo – máme
kapesníčky – co kdyby to na nás přišlo – no jo, kam s tím, kdyby to na mě přišlo při běhu? – máme
Lojzovi ledvinku – si tam dá ty svoje energetické gely, má strach, aby náhodou při tom neumřel hlady, a aspoň tam dá klíče a peníze, abychom je někde nevytratili – mám
ipod – kdybych se při běhu nudila, tak si pustím do hlavy muziku – mám
„Tak Lojzo, už máme všechno připravený. Co tam pořád ještě štracháš?“
„Štrachám, no, štrachám, nevíš kam jsi zašantročila náplasti? Si budu muset přelepit bradavky, ty máš svojí super podprdu, ale co já, no a ještě by tu někde měla být ta bílá vazelína, abych si mohl namazat podpaždí a mezi nohama, abych se neoprudil. Ty myslíš jen na ty svoje sarapatičky a na ty nejdůležitější věci nemyslíš!“
„Hele, víš co? Nepruď jo, kdybych to tu všechno nepřipravila, tak ráno budeš po bytě běhat jak šůs a nebudeš vědět, kde co máš!“
„Ale jó, já vím, nemít tě, tak …“
„No, jen to řekni!“
„Ale radši nic…“
„No proto!“
„Zase musí mít poslední slovo“
„Říkal jsi něco?“
„Nééé, to jen větříček“ :))))
Vložit komentář
Lojza je machr! Po týdnu běhá už líp než já po roce a půl :-) Jinak díky za článek. Bez něj bych neměla zítra špendlíky. Musím je dneska rychle někde koupit :-)
Peggy nešil, špendlíky budeš mít v obálce s číslem, jen je nesmíš někam vysypat :)
