logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nevíte, co je maraton? Tak to jste o něco přišli... aneb Pocta Pražskému maratonu

Nevíte, co je maraton? Tak to jste o něco přišli... aneb Pocta Pražskému maratonu

Mám napsat příspěvek o tom, jak jsem poprvé běžela maraton. Jenomže já jsem před měsícem a půl poprvé běžela půlmaraton a myslela si, že jsem na svém běžeckém vrcholu a že nic většího už nikdy nezažiju. Celý ten půlmaratonský příběh jsem proto popsala barvitě a srdceryvně pro žáky a příznivce Běžecké školy už tenkrát a dala jsem si opravdu záležet, aby každý, kdo si ho přečte, ucítil euforii a radost z běhu, aby tak jako my na startu a v cíli uronil malou slzu, a pokud možno, aby na závěr té četby pojal úmysl pustit se do běhání taky... Zdá se, že se mi to podařilo, odezva na ten příběh byla veliká, moje okolí se rozběhalo a já teď přemýšlím, jak popsat maraton.

Mám se znovu podělit o dojetí nad prvními tóny Vltavy a psát o chvění, které zažívají běžci na startu? Měla bych znovu popsat, jak jsem čekala krizi, která podobně jako ten slavný Godot nepřišla, a jak jsem podruhé zažila štěstí při posledních došlapech na modrý koberec, ten běžecký chodníček slávy, kterému se nevyrovná žádný jiný...? Ne, už ne, tentokrát chci napsat něco jiného.

Rozhodnutí, že poběžím maraton, padlo v opojném rauši úspěšného půlmaratonu především díky skvělé náladě v naší dámské partě běžkyň, kterou jemně, téměř v náznacích, ale o to jistěji a přesněji, posouvá jako figurky na běžecké šachovnici Miloš Škorpil. Jednoho dne, když už byly všechny holky rozhodnuté, že maraton poběží, a já jsem stále váhala, řekl: „Zkus to, máš na to“„. Nebýt téhle věty, tak nepoznám, jaké to je.

Když si do internetového vyhledavače zadáte jedno jediné slovo „maraton“, vyskočí vám za 0,15 sekundy 53,200,000 odkazů na maraton v jídle, v tanci, ve čtení, v žonglování nebo v líbání a vůbec ve všem, co vás jen napadne...

Nic proti tomu, jistě, všechno jsou to maratony, vyžadují vytrvalost a musí při nich být sranda, ale pro běžce je MARATON jen jeden, vrcholná disciplína, symbol běžeckých úspěchů i proher. Maraton má pro běžce magickou přitažlivost. Je to něco, jako když horolezec slyší K2, kuchař Michelinská hvězda nebo filatelista Modrý Mauritius.

Kdo běhá, jak se říká, „na vážno“, ten to prostě jednou musí zkusit, a když má šťastnou hvězdu nad sebou a kolena v pohodě, proběhne maratonským křtem, který ho posune do běžeckého ráje.

Běžec nevěřícně kroutí hlavou, když se ho znovu a znovu někdo zeptá, kolik kilometrů měří maraton, a když mu odpoví: „42,195 kilometrů“„ zpravidla zase kroutí hlavou ten druhý: „Jé, to musí být nezdravé a životu nebezpečné!“ A právě na tenhle moment běžci čekají a se svojí typickou skromností odpovídají: „Ale kdepak, je to nádhera...!“

Takže, zajímáte-li se o běžecký maraton, Google vám nabídne heslo „běžecký maraton" ve Wikipedii a poté hned vysype závody ve všech možných velkoměstech i v místech, kde byste je určitě nečekali. Přidáte-li přívlastek „pražský“, zjistíte, že ho vymyslel, postavil na nohy a dovedl na světovou úroveň jeden chytrý a přemýšlivý Ital – přesněji Napolitánec, a to když seděl v Praze u piva. Sám ještě nikdy maraton neběžel a je tak sympatický, že si ho musíte zamilovat. Jeho sláva už oběhla svět a svým úsilím zajistil pro desetitisíce běžců a jejich příznivců nezapomenutelný zážitek, a navíc – a i to vám sdělí Google – „ekonomický zisk pro hotely, restaurace a další služby se pohybuje v řádu stovek milionů korun“. Pražští pohlaváři i provozovatelé služeb by Carla Capalba měli nosit na rukách, protože za ně odpracoval tu nejlepší reklamu, kterou si pro metropoli mohli přát. Po slavných italských architektech je Capalbo tím, koho by měla Praha blahořečit a v úctě oslavovat. A taky by si všichni měli vzít k srdci jeho myšlenky o společenské odpovědnosti, dobrovolné skromnosti a hodnotách, které nás přesahují.

Mezi internetovými odkazy najdete také stovky článků o tom, co který běžec nebo běžkyně na maratonské trati zažili, o jejich radostech i trápeních, o nadějích, překonávání překážek a úspěchu, ale i prohrách a zklamání těch, kterým to z nějakého důvodu nevyšlo. A k tomu tisíce fotografií běžců šťastných a rozesmátých, ale i vyčerpaných, padajících k zemi, tváře fanoušků, pyšných manželů a manželek i radost malých dětí, které sledují dospělé, kteří si stále ještě umějí hrát. Jsou to vzrušující čtení i podívaná.

Kdo jsou běžci zdolávající maraton? Jací jsou to lidé? To nejpestřejší složení, které si jen lze představit. V čele závodu pochopitelně opravdoví sportovci, které běh živí nebo lidé, kteří mu svůj život zasvětili. A potom tisíce těch, kterým se říká „hobíci“, lidé různých profesí a věku, kteří našli vášeň jménem běh a znovu a znovu se vydávají na trať, která přináší silné emoce a posouvá hranice fyzických a psychických možností dál a dál...

Nadšenců pro běh přibývá a sdělit těm, co nechápavě kroutí hlavou nad tím, proč se běžci dobrovolně vydávají na závod, který jim kromě smíchu vtiskne do tváře i utrpení, není vůbec snadné – protože kdo neběžel, ten to nepochopí.

Anebo to chcete zkusit?

Tak si představte tlukot srdce, které ve vás pulzuje jako zvon, svaly napjaté na celém těle jak pružina v hodinách, vítr, který se do vás opírá jako do plachet a chladí tělo rozhicované jako v horečce, představte si myšlenky, které těkají z místa na místo nebo naopak ulpívají v dlouhých a ničím nerušených délkách, jako nekonečnou a pevnou kolej vlaku spojujícího Evropu s Asií... Anebo si zkuste představit, že nepotřebujete nic než sebe sama, že překonáváte vzdálenost jako pták nebo jako kůň volně cválající přírodou. A potom si představte, že cítíte spojení vašich nohou se zemí, která jak žhavý uhel pálí vaše chodidla, a s nebem, které unáší vaší hlavu lehce jako v něžném objetí. A k tomu si představte radost sdílenou s ostatními, kteří ve stejný okamžik cítí to co vy, kteří vám rozumějí i přesto, že vůbec nemluví stejným jazykem jako vy a přijeli ze všech koutů světa. A teď si představte cizí lidi kolem trasy, kteří vám mávají a povzbuzují vás ve vašem snažení a volají: „Bravo!“ Tak tohle všechno a ještě mnohem víc, to je maraton a radost zvaná běh!

Carlo Capalbo říká: „Přijďte se podívat a maraton vás uloví jako rybu." Má pravdu! Od té doby, co běhám, jsem jako ryba ve vodě!

Kateřina Jacques foto
  • přečteno: 11347/11101×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (33 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

petrski | 25. 5. 2012 8.55 hod. | 83.208.197.xxx
Moc pěkně napsáno

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2012

všechny články PIM Women´s Challenge 2012

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Ahoj Barčo , taky jsem rekreační běžec . Pokud chceš začít běhat , tak by jsi si měla hlavně kvůli…»
  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků