logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

We Run Peague 2012 – přišli jsme, viděli jsme, odstartovali a... doběhli:)

We Run Peague 2012 – přišli jsme, viděli jsme, odstartovali a... doběhli:)

Dnes ti přinášíme poslední díl seriálu, věnovaný letošnímu ročníku We Run Prague. Bude o zážitcích jedné z jeho účastnic, ve kterých možná poznáš i sama sebe.

Lucie Poláková mi vypráví o Nike Prague Runu loni (2011). Zajímavé, nemusím být u všeho... Pohyb potřebuji, je to jediný způsob, jak získat energii do těla. Po porodu dcery paradoxně kila přibývají, to je nedisciplína!!! No, ale já v legínách v běhu, blázníš?

Ve škole máme přednášku Miloše Škorpila. To mě tedy zajímá, jak vypadá člověk, který snad oběhl zeměkouli. Očekávám vyschlého asketu, kterého vítr sfoukne. Potkávám ale fešáka, který mě svou energií a argumenty motivuje. Mám ráda lidi, kteří umí vlastní zkušenosti propojit s moudrostí věků. Navíc přítelkyně maratonce působí vyrovnaně. Bože, a jejich zkušenosti s elementárním fungováním těla jsou tak přesvědčivé! Říkám si, že to zkusím a registruju se na Nike Prague Run 1.9.2012. Mrknu do Běžecké čítanky, zaráží mě vazelína, tak tu nemám. Ve starých adidaskách poprvé vyběhnu. Nad ránem je krásně, dětem za pár dní začnou prázdniny a já se otročím nějakou přiblblou registrací. V první zatáčce prožívám pocity bouře organismu, plíce nestíhají a já myslím, že zhebnu...

Disciplína vítězí, nevzdávám to. A pocit, který popisoval Miloš, se dostavuje. Přichází krásný pocit svobody, ranního slunce v zádech, rosy. A toho pocitu už se nevzdám... Ráno mě tahá z postele, když se mi nechce a mám jen chvilku, než se dcera probudí. Vesničtí sousedé se mě často ptají, co poránu blbnu. Nabádám je, ať se přidají a skutečně, běhá se mnou sousedka. Ke svému prvnímu desetikilometrovému běhu se v myšlenkách vracím ještě několik dní poté...

Dorazila jsem domů a po sprše hned sedám k PC, abych zjistila, za kolik jsem běžela. Dnešní krásný den završilo překvapení, trať jsem uběhla za hodinu 4 minuty. Jsem pyšná na náš tým VOŠ. Lucie a Jindřich mě předběhli na trati někde za Karlovo mostem, myslím u Mánesa, tak dosáhli určitě ještě lepšího času. Vyzývám všechny, kdo si myslí, že by to neuběhli, ať neváhají a příští rok běží s námi. Popíšu vám svoje dnešní pocity: krásné ráno, cesta do Prahy, v metru přistupují lidi se startovními tričky a já začínám být pyšná, že ho mám na sobě. Na startu a v okolí hodně lidí, všichni jsou nabuzení hudbou a očekáváním, že potkají Carla Lewise, který se na ně usměje. Rozloučení s mužem a start. Já, holka z Mokřin, probíhám startem, s natrénovanými 8 km v lukách a polích. První 2 km úplně v pohodě, obrovské množství závodících. Schovávám se pod sluneční brýle, i když prší. Přichází první mírné stoupání směrem k Vodičkově ulici a my potkáváme borce, kteří už se vracejí k cíli. Zatímco já mám za sebou třetinu.

Začínají mě bolet nohy z dlažebních kostek a vzpomínám na ranní běhání na poli pod Rozhlednou v Aši. Vbíháme na Václavák, diváci houstnou, 1. občerstvovací stanice. Dávám si vodu, liju si ji za triko a pak zahlédnu ionťák – bože, ten mi udělal dobře... Vbíháme na Příkopy, míjím svůj oblíbený krám na botičky a dnes mě fakt nezajímá. Míjím obrovský reproduktor s hudbou a mladá závodící přede mnou tančí. Rozesměje mě to, ale nemám na to, abych se přidala, šetřím síly. Vbíháme do Celetné a tam parta teenagerů napodobuje Genzera u jeho slavné „tyče". Napadá mě, byla jsem taky takhle blbá? Už jsme u Celetné 20, Karlova univerzita, fakulta psychologie. Předbíhám Američanku, která má široký americký zadek a je hrozně statečná, protože má sílu pokřikovat na nějaké Amíky v davu.

Běh po Staromáku byl jen okamžik. Bleskne mi hlavou Kafka, asi by si řekl, co tady blbnem, oder was ähnliches... Vbíháme směrem ke Karlovu mostu, běžím se skupinou tří veselých chlapíků. Ptají se mě, odkud jsem, trochu těžce jim odpovídám, začínám cítit únavu nohou. Nevidím však, kolik jsme uběhli a říkám si vydrž. Ti kluci jsou milý, vtipkují a povzbuzují ty, kteří se zastavují. Za Karlovým mostem směrem k Mánesu už cítím krizi, vbíháme dolů k Vltavě po nábřeží. Tady někde vidím Jindřicha a Lucii, předbíhají mě. Říkám si, že máme dobré vedení školy.

Míjíme poslední občerstvovací stanici a já hledám ionťák, ale nabízejí pouze vodu. Napiju se, liju si ji opět za triko a běžím. Míjím záchranáře zdravotníky a říkám si, ještě tu chvíli postůjte. Očekávám krizi. Ta přichází, když vidím kopec z nábřeží zpět na chodník, směrem do Podolí. Říkám si, ty vole, nekoukej se tam, upři pohled na nohy a to dáš. Přede mnou další zoufalci, funí, někdo se už zastavuje a jde. Musím vydržet. Vběhneme na silnici směrem od Palackého náměstí do Podolí. Málokdo má rychlé tempo, všichni se drží zuby nehty. Střídavě se předbíháme a zas polevujeme.

Ještě 2 km. Nějaký mužský vedle mě vtipkuje, ještě poběžíme 3x a dáme maraton. Poslední kilometr. Ku..a, kde je ta cílová brána! Očekávám burcování těla a snahu zrychlit. Ale nejde to, nemám sílu, budu ráda, že doběhnu. Je to fuška, bolí mě stehna, můj styl se podobá poslednímu běhu života a už vidím tu bránu a potkávám tváří v tvář borce, kteří už odcházejí ze závodiště. A já teprve na trati.

V cílové rovince jsem šťastná... Cítím se jak dvacítka. Za chvílí však cítím tělo, jsem totálně vyčerpaná, muž mi podává bundu a je mi zima. Hřeje mě však krásný pocit, že patřím mezi lidi, kteří zkouší překonat sami sebe. Příští rok ho překonáme spolu!

Gábina Moravíková

Dámský běžecký klub

Připraveno ve spolupráci s Dámským běžeckým klubem

Dana a Miloš foto
  • přečteno: 9710/9501×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lucie | 11. 9. 2012 18.12 hod. | 90.178.114.xxx
Čtu ten text už asi potřetí, přeposílala jsem ho před pár dny Milošovi. Zase mě hrozně baví!!! Jsem ráda Gábi, že jsem tě pomohla nadchnout pro běhání a ještě radši, že jsem byla u tvého prvního závodu!!! Jsem fakt zvědavá, kolik nás poběží příští rok :)

jitulina | 11. 9. 2012 13.38 hod. | 89.176.238.xx
Gábi,
doběhla jsem 2,5 minuty za tebou a trať jsem vnímala podobně. Bylo to skvělé a obě (a spousta dalších) si můžeme říct, že jsme hvězdy. Užívejme ten pocit a někdy na nějakém startu ahóój :-)

kubaCZ | 11. 9. 2012 10.37 hod. | 170.86.15.xx
Pěkný článek, jako bych tam byl.
Předposlední větou mi čte Gábina z duše. Není nad to doběhnout podél Labe ještě kousek dále nebo zdolat další šumavský kopec...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Poběžte s námi We Run Prague

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»
  • Škorpilova škola běhu – běžecký almanach pro všechny : Knížku jsem koupil před třemi lety a začal běhat.Teď si život bez běhu nedokáži představit. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků