logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běhání s Keňany

Běhání s Keňany

Cesta za tajemstvím nejrychlejších lidí planety – zní podtitul nejnovější knihy s běžeckou tématikou na českém knižním trhu. Knihu vydalo, tak jako dnes již bájný Born To Run, nakladatelství Mladá Fronta a napsal ji londýnský rodák Adharanand Finn – nadšený běžec, který už jako mladík trénoval s profesionály a který mimo jiné pracuje i jako reportér pro časopis Runner´s World. Adharanand strávil půl roku v Keni, aby si zaběhal s nejrychlejšími běžci planety, a o tom a nejen o tom je Běhání s Keňany. Objednat si můžete v našem e-shopu

Dřív, než vás uvedu do světa téhle knížky, dovolím si malou úvahu, či spíše pár dotěrných otázek: „Proč si nedokážeme užívat darů země, kterou obýváme? Proč si nedokážeme užívat darů života, které nám nabízí, tam, kde zrovna žijeme? Proč hledáme všemožné zážitky za hranicemi našich snů, když je můžeme prožívat dnes a denně tam, kde jsme? Proč toužíme vždy po tom vzdáleném a nedokážeme si užívat toho, co máme nadosah? Proč nežijeme SVŮJ život, proč se stále snažíme svůj život odsouvat na vedlejší kolej a máme za to, že žít jinde, byli bychom lepší, silnější, rychlejší vytrvalejší…?“

K tomu vám řeknu jen tolik: je to proto, že pak by nám scházely výmluvy na podmínky, které nemáme, protože jsme se narodili a žijeme zde, v této zemi, s těmito lidmi, s těmito vymoženostmi civilizace. Ale probůh, my si můžeme „svou" divočinu užívat i v České republice, v zemi, jejíž přírodu nám závidí mnoho z těch, kteří sem přijíždějí. Stačí, když stejně jako Petr Kaňkovský odmítneme jezdit autem a dopravními prostředky a začneme všude chodit či běhat pěšky. Nebo můžeme zamířit na Island, jako René Kujan, nebo si různě poběhat přes a okolo České republiky, jako jsem to párkrát učinil já. Že je to těžké, že na to nemáte čas a prostředky? Fajn, tak si sněte dál, že při běhání s Tarahumary v Mexiku či Keňany v Keni by to bylo jiné a přečtěte si tuhle úchvatnou knížku – fakt to stojí za to.

Když přišli misionáři, měli Afričané půdu a misionáři bibli. Naučili nás, jak se modlit se zavřenýma očima. Když jsme je otevřeli, měli oni půdu a my bibli. Jomo Kenyatta, první prezident Keni.

Pozor na to, aby nám to Keňané nebo spíš Afričané nyní nevrátili! Příliš se nyní bílý běžec upíná k tomu, že Afričané jsou neporazitelní, že jsou od přírody nadaní k běhu, že jejich tělesné proporce je k tomu přímo předurčují a zavírají oči před skutečností, že Afričané jsou především skvělými běžci proto, že všude běhají!

„Protahuju si ruce. Šestadvacet mil. Dvaačtyřicet kilometrů. Ale to jsou jen čísla. Pěkně krok za krokem. Nádech za nádechem." říká si Adharanand chvilku před tím, než začnou ostatní odpočítávat poslední vteřiny před maratonem a s „jedna" mačkat stopky na svých hodinkách. Je to všude stejné, a vůbec nezáleží na tom, jestli stojíte na startu maratonu v Praze, Tokiu, New Yorku či někde v Keni, stejně s tím zmáčknutím stopek vás zaplaví opojení během a vy se vydáte navzdory všem svým předsevzetím vstříc dalšímu dobrodružství, na jehož konci bude buď radost, smutek, nebo smíšené pocity, stejně jako je prožíváte na začátku a na konci každého „běžného" dne.

Běhání s Keňany je i o tom, co současný „bílý" muž, „bílá" žena hledá – je o úniku z hluku civilizace do ticha divočiny. Není to však jen o úniku z hluku kolem nás, ale i o úniku z hluku, kterým je člověk dneška doslova zaplaven uvnitř. Je to tedy i o hledání ticha – nacházení rovnováhy v sobě.

Přemýšlel jsem, jak vám co nejlépe zprostředkovat pocit, který mám z „Běhání s Keňany“, a pak mě to ťuklo: čtěte si tuto knížku po kapitolách a po přečtení kapitoly si běžte zaběhat. Při běhu buď nemyslete na nic, nebo si v duchu probírejte, co jste si právě přečetli, více než na vlastní obsah slov se soustřeďte na vnitřní napětí, které ve vás ta slovo – jejich sdělení vyvolalo.

Budete-li toto dělat pravidelně, přestanete mít pocit „méněcennosti“, který pociťují „bílí“, když vidí na startu skupinu připravujících se Keňanů. Budete-li vybíhat ke každému svému běhu s pocitem: všichni jsme děti matky Země, všem nám byly naděleny dvě nohy, dvě ruce, jedna hlava, jedno srdce, jedny plíce, jedna duše…, je jen na mně, jak je budu používat ke svému ŽIVOTU, ke svému běhu, ke svému pohybu vpřed, pak přestanete toužit po běhání po keňských savanách, po údolích a horách v Mexiku, či všude tam, kde lze potkat domorodé obyvatele běžící vstříc životu, a objevíte, že běhání není o tom, kde běhám, ale o tom, že běhám a že běhání mi přináší naplnění, radost a volnost…

Tak o tom je Běhání s Keňany, ale možná také o něčem jiném, protože každý píšeme svou knihu života a v každé knize napsané jiným autorem nalézáme to, co právě hledáme, čeho se nám momentálně třeba nedostává. Rozhodně sám za sebe mohu říci – běžte a kupte si Běhání s Keňany, je to moc dobrá kniha, ale ještě lepší je si vyzkoušet běhání na vlastní kůži.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (22 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

radka | 4. 11. 2013 12.12 hod. | 83.208.227.xxx
Četla jsem obě knížky – Born to Run i Běhání s Keňany. Zatímco z první jmenované jsem měla fantastický pocit sounáležitosti, protože Tarahumarové běhají skutečně pro radost, po přečtení Běhání s Keňany jsem byla spíš smutná – jak z přístupu autora, tak z toho, že to tam vypadá jak fabrika na běžce...

karel | 18. 1. 2013 23.29 hod. | 46.254.70.xxx
Otázky o Keňských běžcích, které jsem si léta kladl, jsem pochopil přečtením této knihy. Význam slova běžec pozvedli a vrátily tam, kde se zrodilo. Otázkou je, co tomu řekne civilizace? Ten, kdo si u nás nyní říká jsem běžec, si po přečtení této knihy asi raději bude říkat, jsem jenom hobík. Ale na druhou stranu, co nám schází k tomu, abychom nezkusili být běžcem v tom pravém slova smyslu.

Zdenka | 4. 12. 2012 14.08 hod. | 193.165.74.xxx
Běhám s Keňany
Od poloviny října, co jsem objevila stránky Miloše Škorpila, se snažím být lepším běžcem, lepším člověkem. Někdy to jde líp, někdy hůř. Právě měsíce pozdního podzimu jsou pro běh venku nejnebezpečnější. To se to běhá, když je venku hezky teplíčko, sluníčko a zelená příroda, je na co koukat, zpívají ptáčci, v rybníku se nechá plavat a regenerovat. Teď člověk přijde z práce už potmě, venku zima, brr… honem do tepla, čajíček, kafíčko něco pěknýho v telce, nebo knížka…a komu by se chtělo ven?
Tak nějak to bylo i včera. Sotva jsem vylezla z auta brr. Tma, vítr a vlezlá vlhkost. Honem domů. Kafíčko, zabalit do deky a k tomu pěknou knížku. Knížka se jmenuje Běhání s Keňany. Vydržím jednu kapitolu a už jsem venku. Snažím se nešermovat rukama před břichem, držet se rovně, dopadat na přední stranu chodidla, moc mi to nejde. Na třetím kilometru teprve rozmrzají nohy, pomalu otáčím zpátky a v pouliční lampě vidím svůj těžkopádný styl, přestože se snažím běžet lehce. Ono to nebude tak jednoduché. Přesto si domů odnáším příjemný pocit a nákup endorfínů.

Pavel Veselý | 27. 11. 2012 20.46 hod. | 78.128.197.xxx
Až na poslední větu článek moc nechápu, hlavně tedy jeho poselství. Kdo říká, že chceme, my čtenáři Vašeho webu, jít běhat po přečtení Born to Run nebo Běhání s Keňany doprostřed Mexika nebo Keni? :-)
Hlavně tu vsuvku o misionářích a o tom, že nám to černoši vrátí, nechápu.
Běhání s Keňany jsem ještě nečetl, Born to Run mi dalo nejvíce myšlenku, že možná nezáleží tolik na tréninkových plánech a dokonalém vybavení (které stejně nemám), ale na technice běhu, která je člověku přirozená. Samozřejmě si chci vše vyzkoušet na sobě.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics130
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One22
Mizuno55
Newton5
NB22
Nike59
Salming356
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků