logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Olafovo psaníčko

Olafovo psaníčko

Letošní v pořadí již devatenáctá Pražská stovka byla absolutně fenomenální událostí! Vetnuta mezi řeky Sázavu a Vltavu vyzvala běžce a dálkové poutníky k překonání sebe sama. Celkovými stodvaadvaceti kilometry a převýšením okolo 4200 m ji lze nepochybně řadit k nejobtížnějším ultratrailovým počinům právě se uzavírající sezony. Polovina byla v posázavské obci Pikovice, kde přišla velice k chuti polévka a krátké ohřátí prokřehlých svalů a uondané mysli. Jednoznačně ze svého pohledu pro letošní sezonu označuji tento podnik akcí roku. Samotný počet účastníků – šest stovek – hovoří za vše. Pojďme se tedy podívat, co všechno můžete během čtyřiadvaceti hodin venku zažít.

Někdy během září jsem na facebooku objevil Oscara, mladého ultramaratonce ze Santiaga de Compostella ve španělské Galicii. Momentálně je na výměnném pobytu v rámci programu Erasmus v polských Katowicích, a tak jsem si řekl, že procvičím trochu španělštinu a pozvu jej, aby zůstal s námi a pokusím se ho během závodu uviset. Nu, nakonec to dopadlo trochu jinak. Nemyslete si, že Oscar je nějaké ořezávátko, protože v minulém roce absolvoval jedno z nejtěžších španělských ultra na Kanárských ostrovech, které se jmenuje Transvulcania. Umístil se mezi čelem ve své kategorii. Česká zima mu ale určitě nesvědčila. V kritických okamžicích rána, kdy teplota na Posázavské stezce oscilovala okolo -10 stupňů Celsia, jsem o něj měl opravdový strach. Každý, kdo se trochu pohybuje v ultrasvětě, ví, že když s vámi běžec přestane mluvit, je něco špatně a měla se vám rozblikat výstražná světla sytě červené barvy.

Oba jsme neuvěřitelně lehkomyslně podcenili oblečení. Tohle vážně nebyla legrace. V případě jakéhokoli karambolu, třeba jen banální distorse kotníku, je s vámi po pár chvílích amen. Nebývám strašpytlem, ale tentokrát mi bylo ouzko. Méně ve chvílích, kdy jsem běžel sám lesem a jediné, co jsem slyšel, bylo křupání sněhu pod mými došlapy. Horší to bylo s mým španělským kamarádem. Naštěstí jsem byl v porovnání s ním na konci první etapy (trať sestávala ze dvou etap – první šedesátikilometrové z Modřan do Pikovic a druhé dvaašedesátikilometrové z Pikovic do Prahy) relativně v pohodě a umínil jsem si ho v nejhorším donutit obléci si moji mikinu a nějak to nejhorší sám přežít. Bohužel nebylo lze jinak, než aby v polovině trasy Oscar vzdal. Na to, že si sem přijel pro body na UTMB, tak je to docela smutný příběh. Naštěstí s dobrým koncem.

Kdo nejvíce přispěl k tomu, že jsem dokázal dokončit v čase 24:22 na děleném 73. – 74. místě a nezmrznul? Hodně mi pomohl Petr Hrubý, kterému bych tímto chtěl veřejně poděkovat za část, kterou jsme se belhali spolu asi okolo pětačtyřicátého kilometru. Stavila se i jeho manželka, které bych rád vzkázal, že dělá báječné vanilkové rohlíčky. Víte, na ultramaratonu je něco, co se nedá popsat slovy. Jsou to pocity, kdy se přitrouble usmíváte v půl páté ráno, civíte na nebe plné hvězd a cítíte, že přesně tohle je jediné, co v této chvíli máte dělat. Nemyslíte na nepohodlí, bolest svalů a kloubů a nevyspalost, ale plnými doušky si užíváte to, že jste a připadá vám, že byste se takhle mohli pohybovat dál věčně.

Pražská 100

Jezdím poslední dobou hodně často z Prahy do Hradce Králové a cesta vlakem trvá necelé dvě hodiny. Lidé se mě často ptají, co z toho mám a proč si nenajdu společenství lidí, se kterými je mi dobře, tady v Praze. Odpověď je lehká, protože jsem si našel svůj duchovní domov v Hradci. Podobné je to v komunitě ultramaratonců. Je super být s lidmi, kteří jsou na podobné notě jako vy. Velký potlesk a také mnoho díků si tentokrát zaslouží všichni okolo Olafa Čiháka a jeho organizačního týmu. Myslím si, že opět připravili unikátní lektvar čistých ultramaratonských laskomin. Probíhat okolo míst jako jsou Závist na Zbraslavi, vrch Grybla, výhled z vrchu Máj na meandr Vltavy, osady Ztracenka a Svatojanské proudy či hledat motivaci k dokončení závodu ve Štěchovicích podobně, jako hledají ještě dnes někteří v okolí této obce poklad, to byla prostě kumulace požitků, kterou budu ještě hodně dlouho trávit.

Nejvíce ze všeho mě ale dostala část, kterou jsem nazval i tento příspěvek. Bylo to zhruba na 113. km závodu, kdy jsme klesali z poslední občerstvovny v Trnové až k Vltavě naproti Vranému. Trasa byla značena zelenobílým psaníčkem. Na konec údolí příslovečně pojmenovaného Nazaret byla totiž umístěna kontrola, od kteréžto se stoupalo pod vysílač Cukrák. Neměl bych nic proti tomu, kdyby byla takto technicky náročná část plná kamení, popadaných stromů a celkově těžkého terénu zařazena na začátek, ale dát ji na konec? To bylo prostě skvělé. A nemyslím to ani nijak moc ironicky. Jen musím podotknout, že kdybych nešel posledních dvacet kilometrů s jedním Maďarem, tak asi nedokončím. Povídali jsme si o dvousetkilometrových závodech v Maďarsku, ultramaratonech na Slovensku, Ukrajině, Srbsku a Chorvatsku a kilometry nám docela utekly.

Sečteno podtrženo, Pražská stovka 2012 byla více než vydařeným závěrem mé první ultramaratonské sezony. Odradila mě? Vystrašila mě? Pokořila mě? Jak se to vezme. Užil jsem si ji. Bavila mě. Jsem za ni moc rád. Díky za to, že jsem měl možnost poznat takových senzačních lidí okolo tohoto dechberoucího sportu. Těším se, co nám přinese rok 2013. Takže jako vždy, běhu zdar a ultratrailu obzvláště!

Zdeněk Kolman foto
  • přečteno: 11435/11149×, 1 komentář
Olafovo psaníčko

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (25 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Petr_B | 11. 12. 2012 21.36 hod. | 89.24.135.xxx
Byl jsem, pravda trochu pomalejší než ty ale užil jsem si to. Ještě jednou dík organizátorům. No a zima byla, zejména v neděli ráno, dost hustá.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, co znamená běžet 60 m stupnovaně? Běhám teprve od července, 3x…»
  • Technologie a výrobky adidas – běh – outdoor – indoor – fotbal – textil : VĎAKA... »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : ... a nikdo paní Lence její názor nebere :) btw, po jak dlouhém trénování zaběhla svých prvních 10…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků