logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Emil Zátopek – porážka je taky škola

Emil Zátopek – porážka je taky škola

Na podzim světla ubývá a studium na vojenské akademii zabírá většinu dne. Nesedí se jen v lavicích, u budoucích důstojníků se hodně dbá i na fyzičku. Teprve po zaměstnání, kdy ostatní utahaní padnou na kavalce nebo vyrazí do města do hospody nebo na tancovačku, může Emil trénovat. Nikoho nezajímá, kde má vzít čas.

A vytrvalecký trénink je především o čase. Pro co se na vojnu těšil, to ho teď sráží a ubíjí. Nikdo se neptá, kde má brát sílu. Je osamělý ve své snaze, často terčem posměchu ostatních. Už zase vybočuje z řady. Nesetkává se vždy s pochopením nadřízených.

přítelkyně ze Zlína
Přítelkyně ze Zlína

Jeho první vážnější milostný vztah s Jarkou Švehlákovou je neudržitelný. Ona ve Zlíně, on vojákoval nejdříve v Hradišti, teď studuje v Hranicích. S pouhými dopisy mladá láska nevystačí a jejich vztah se rozpadá. Prožívá jedno z těžších životních období. V říjnu ho v Praze dva dny po sobě na tratích jeden a dva kilometry doslova vyškolí světový rekordman, Švéd Arne Anderson. Emil se občas v noci budí a pochybuje o správnosti své cesty.

tudy kolem Bečvy Emil běhával
Tudy, kolem Bečvy Emil běhával

Nedaleko akademie žije Milan Švajgr, jeden z našich budoucích nejlepších vytrvalců. Domluví se s Emilem a běhají dlouhé štreky kolem Bečvy. Trénují tak spolu rok a Švajgrovi jejich společné běhy pomohou na špičku naší atletiky.

Milan Švajgr na druhé pozici za Zátopkem
Milan Švajgr na druhé pozici za Zátopkem

Emil ale pokaždé nedostane propustku, navíc dny se krátí a světla ubývá. Ruší večerku, když se po nocích ozvěnou rozléhají jeho kroky po kasárenském dvoře. Za tmy obíhá hřiště, rohy si vysypal vápnem, aby poznal, kdy odbočit. Pravidelně probíhá kolem strážného: „Stůj, nebo střelím!" Co kolo, to výstraha, dokola a do zblbnutí. Už propadá zoufalství: „Tak střel!“, bafne vzteky bez sebe do obličeje strážnému, běží dál a podvědomě čeká kulku do zad. Druhý den musí na kobereček a s běháním po hřišti je konec. Najde si krytou jízdárnu, obuje těžká vojenská bagančata a své denní dávky si odběhá v hlubokých pilinách. Voní to tu dřevem a koňmi a je tu teplo.

Co se ale líbí Emilovi, nelíbí se pro změnu koním. Ruší jim jejich pravidelně vyběhané pěšinky a nikoho už nebaví každé ráno uhrabávat rozdupanou jízdárnu. Když napadne sníh, běhá uvnitř akademie. Chodby jsou tu dlouhé a pro Emila už charakteristické čtyřstovky se tu dají odběhat i s výklusem.

Vojenská akademie Hranice na Moravě
Vojenská akademie Hranice na Moravě

Přes všechny překážky se mu na jaře 1946 podaří zdvojnásobit tréninkové dávky. Také shodil pár kilo. Podzimní šedé dny jsou ty tam a on zase chytil závodní slinu. „Máš nějaký hezčí krok než vloni“, ing. Hron sleduje Emila před startem na 5 tisíc metrů v Praze. Starý praktik se nemýlí, Zátopek 9.6. vítězí v novém národním rekordu v čase 14:36,6.

O dvacet dnů později ve Zlíně vylepší i rekord na tři kilometry (8:33,4). Šňůru vítězství mu přetrhne až Švéd Sundin. Čtvrtého července Emila porazí na tříkilometrové trati, ten však i druhým místem posune vlastní rekord.

Od svěřence trenéra Andersona je poražen i podruhé na dva kilometry. Nenechá se tím znechutit, koncem srpna se koná v Oslo mistrovství Evropy. Udrží si formu?

Sundin na prvním místě, za ním Emil, zcela vpravo Sundinův trenér Arne Anderson, který i v obleku stačí závodníkům a povzbuzuje svého svěřence
Sundin na prvním místě, za ním Emil, zcela vpravo Sundinův trenér Arne Anderson, který i v obleku stačí závodníkům a povzbuzuje svého svěřence

Těší se v skrytu duše do Norska, nikdo ani neví jak, a nikomu o svém snu také neřekl. Zároveň se ale bojí, nechce zklamat. Ani ostatní, ani sebe. Co je vlastně horší? Na termín mistrovství pro něj u útvaru žádají dovolenou. Odmítne. Přijde ale telegram, pak telefonát z ministerstva obrany a Emil má účast v Oslu skoro rozkazem. Než se naděje, už sedí spolu s ostatními atlety ve vysloužilém přepravním válečném plecháči Junkers 52. Letí poprvé, když naskočí motory, hledá rukama, kde se podržet.

Atletika za sebou měla těžká léta, řady sportovců během války prořídly. Výkonnostní nárůst se projevil hlavně u Švédů, měli za války klid a v Oslo získali nejvíce medailí. Česká výprava je tu tak trochu za Popelku, nemají ani vlastní stejnokroje, a aby působili aspoň trochu jednotně, defilují v trenýrkách a tričku, které shodou okolností mají jednotné. Emilovi to ale radost nezkazí, je tu jako u vytržení. Přistupuje s pokorou ke svým soupeřům. „Halo“, nesměle pozdraví Woondersona, který mu blahosklonně zamává od novin. Tajně, aby nikdo nevěděl, dotkne se pro štěstí nohy finského rekordmana Heina, který hned první den zvítězí na deset kilometrů.

ME v Oslo
ME v Oslo

Stojí na dráze vedle nejlepších světových běžců, připadá si jako chudý příbuzný a trochu se mu klepou kolena. Závod ještě ani nezačal a tribuny se už hádají. Z jedné strany volají „Woonderson!“, z druhé „Heino, Heino!“. Poprvé neběží jen za sebe, ale za Československo, jako by se mu tretry lepily k dráze. Startovní výstřel a jeho překvapí tempo vedoucí skupiny. Woonderson pokládaný za favorita se poklidně v černých trenýrkách a s brejličkami fláká vzadu. Vypadá jako úředník, který se tu octl nedopatřením. Že by nějaký omyl? Emil se pustí do stíhání čela závodu. Nechtějí ho pustit k mantinelu, ale on je paličák a většinu závodu odběhne ve vnější delší dráze. Běží na páté pozici, občas se propracuje i na třetí místo. Jako by si ani neuvědomoval, že na každém kole si trať prodlužuje o sedm metrů, tedy více než o vteřinu. Kolo před koncem se Slijkhuis pokusí o trhák, ale přijde, nač tribuny čekají, raketový nástup Woondersonův.

Účetnická vizáž Angličanova nelhala, měl vše přesně spočítané a do pásky vpadl pět vteřin před Holanďanem. Emila ještě sto metrů před cílem předběhli Nyberg a Heino. Co naplat, že překonal vlastí rekord o deset vteřin, za páté místo se cítil provinile. Aby zklamání pálilo ještě více, doma po návratu mu atletičtí „odborníci“, kterých je v Čechách vždycky dost, otloukli jeho umístění o hlavu: „Cos dělal v tom Norsku? Pátý můžeš být i doma, na to nemusíš jezdit do Osla!“

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 10319/10084×, 1 komentář
Emil Zátopek – porážka je taky škola Emil Zátopek – porážka je taky škola Emil Zátopek – porážka je taky škola Emil Zátopek – porážka je taky škola Emil Zátopek – porážka je taky škola

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (11 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 18. 1. 2013 17.59 hod. | 77.48.73.xxx
Dik za tuhle antalogii.. Moc rad to ctu... 12:)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků