logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb!

Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb!

Já, která jsem byla celý život pyšná na to, jak jsem silná (rozuměj – proti běžné populaci, ne proti sportovcům), jsem dneska dostala smrtelnou ránu. Lépe řečeno – ne já, ale moje ego:-).

Popravdě, nezačalo to nejlépe: večer jsme tak dlouho pracovali, že jsem už do Prahy nejeli, takže bylo jasné, že ráno budeme brzy vstávat. Vstávali jsme ve 4:30 a vážně byla ještě noc. Snídali jsme v autě každej 2 kousky maminčinýho úžasnýho štrůdlu (díky, mami!) a kafe od pumpy. V Praze letěl Miloš do Palestry učit a já, když jsem se konečně s plnou náručí rozlišováků a čísel pro vodiče dočkala Michala, který je vyzvedával u nás v Karlíně, konečně mastila směr Dejvická, odkud to mělo být 5 minut pěšky do Wuchterlovy ulice 1, kde má gym Funkční trénink Praha a kam jsem si šla pro rozumy, jak cvičit efektivně s vlastním tělem – rozuměj bez činek, s vlastní vahou (ono to po zimě úplně stačí, říkala jsem si).

Pomocí navigace v mobilu (díky, GPS!) jsem s mírným zpožděním dorazila do gymu, kde už bylo nastoupených přes 20 lidí – převážně tedy chlapů, ale pár ženskejch nás tam přece jenom bylo. Ufff. Jo a cestou jsem si koupila alespoň malou lahvičku vody v metru, pitomě se domnívajíc, že když je seminář od 10 do 15 hodin, nic jiného nepotřebuju, neb bude určitě nějaká pauza na občerstvení. Pitomě proto, protože jsem nějak nenahlédla, že budeme celou tu dobu cvičit!!! Jednak jsme z toho důvodu neměli čas na jídlo, a druhak to možná bylo dobře, neboť bychom všechno při dalším cviku s největší pravděpodobností stejně zase vrátili do krabiček:-).

Zkontrolovala jsem, jestli jsem se oblékla přiměřeně situaci (tílko, mikina na zip, krátký elasťáky), jo, to šlo. Pak jsem zjistila, že máme na nohou stejné fivefingersky s Justynou Mackovou a na chvilku jsem podlehla slastné představě, že to snad nebude jediná společná věc, kterou s touhle šikovnou holkou mám. Byla to jediná společná věc.

Seminář začal krátkým výkladem Pavla, Justynina manžela, instruktora bojových umění a silového/kondičního tréninku, který seminář vedl. Mluvil o old school trénincích, ukazoval nám na slidech siláky z minulého století, vysvětlil rozdíly mezi funkčním a “funkčním” tréninkem, který je možná efektnější, ale rozhodně ne efektivnější. Mluvil také o rozdílu mezi vyznavači různých silových sportů. Pak jsme dostali informace o důležitosti mobility a flexibility a dozvěděli se, že dnes tak módní výraz “core” vlastně jako takové neexistuje – dříve se tomu říkal trup a kupodivu se na tom dodneška nic nezměnilo:-).

Hláška zněla něco jako Dnes je děsně módní takzvaný Core trénink – dříve se místo Core říkalo trup, ale za Core trénink se dají účtovat větší peníze :)

Celé to bylo vlastně o tom, že tělo je jeden celek, který funguje (nebo v ideálním případě by měl) jako komplex – takže provádět spoustu opakování izolovaných cviků je možná skvělý způsob, jak si “nabouchat” biceps na kulturistickou soutěž, ale s funkční silou to nemá pranic společného.

No a pak se šlo na věc. Líbilo se mi, jak Pavel předeslal, že jestli sem dneska přišel někdo proto, aby se “zbořil”, tak je tady špatně. Vzbudilo to ve mně ovšem lehké podezření, že cvičení bude příliš mírné a ani se u toho nezpotím. Ha ha ha.

Začali jsme cviky na mobilitu a flexibilitu. Některé byly opravdu, řekněme zvláštní, tedy hlavně na pohled. Ostatně názvy a fotografie řeknou víc: Preclík, Žába.

obrázekobrázekobrázek

To ještě šlo. Pak jsme přistoupili konečně k jednotlivým základním cvikům a začali jsme dřepem. Hurá! Ten já umím! Jásala jsem, jak se záhy ukázalo, předčasně. Když jsme všichni dřepovali a Pavel s Justýnou se mezi námi procházeli, připadalo mi, že jsem děsně šikovná. K mému dřepu neměli žádné připomínky a já upadla do příjemného klídku s tím, že tohle bude brnkačka.

Byla tam spousta lidí, kteří jako já uměli dřep na celých chodidlech a nohama, které nešly při dřepování koleny k sobě. To byl základní předpoklad, takže napřed trenéři opravovali tyto největší chyby u těch, kteří to nezvládli. Pak už se ovšem “tunilo” i u ostatních, a používaly se k tomu metody, které někteří z vás, jak jsem zjistila při sobotním obědě s Martinem Lukešem, znají z vojny!

Abychom se nepředkláněli, nezakláněli a tzv. “otevřeli hrudník”, museli jsme např. dřepovat těsně před zdí. Předkloníš se – bouchneš se do hlavy. Zakloníš se – spadneš na záda. Pak se k tomu ještě přidaly nahoru natažené paže na zdi, které se neměly dostat ode zdi, a “obyčejné” dřepování dostávalo úplně jiný rozměr. Začaly mě bolet nohy, zadek a zcela nečekaně i např. mezilopatkové svaly! Trošku mě znepokojilo, že je stále ještě ráno a celý den se spoustou dalších (a pro mne mnohem horších) cviků teprve před námi.

No, upřímně – někdy se ke zvětšení rozsahu pohybu používaly poměrně nezvyklé metody, které vyžadovaly asistenci i několika kolegů!

obrázekobrázek

Když každý z nás udělal už asi 100 dřepů v různých variantách (nepočítala jsem to, možná to je dobře), tak jsme přešli k dalšímu cviku, o kterém Pavel říkal, že je děsně důležitej pro nás, kancelářský krysy – k mostům. A to jsem věděla, že jsem v pytli. Mosty jsem neuměla nikdy, dokonce ani jako dítě ne, a to jsme je dělali ve škole, navíc jsem (teda aspoň myslím) byla pružnější než teď. No, zkrátím to: zvedali jsme se vlastně “jenom” z lehu na zádech – napřed na hlavu, pak na ruce. Ještě před tím, než jsme to začali zkoušet, jsem měla za to, že mám silné ruce.

Nedržely mě. Nechtěly mě zvedat. Balancovala jsem na vratkých, slaboučkých tyčkách, které byly najednou úplně k ničemu. Protože mnozí měli problém se ohnout, cvičili jsme různá průpravná “obtáčecí” cvičení ve dvojicích (např. jeden klečel na jednom koleni, druhou nohu ve výkroku, a druhý se měl zády “obtočit” kolem jeho stehna. To bylo zábavné, protože přestože jsem k tomuto cviku měla rozměrově docela přiměřeného kolegu, vždycky, když se mi zády položil na stehno, svalila jsem se. To určitě ty dřepy!

Dalším cvikem byl klik. Na ten jsem se (zvláště po těch nepříliš úspěšných mostech) vysloveně těšila. Průběh byl podobný jako u dřepu. První prohlídka dopadla dobře, někteří klik nezvládali vůbec, takže jsem se opět ukolébala v klamné víře, že tohle bude dobrý. Když nám Justyna s Pavlem předváděli, jak máme “okopávat” (samozřejmě lehce!!!) své klikující kolegy na bříšku, zadku, jestli je mají dost zatnuté a sledovat přitom jejich lokty, aby zůstávaly u těla, postavení rukou na zemi, postavení hlavy… šla mi z toho ta moje už trošku kolem. Musela jsem toho sledovat tolik, že když jsem šla na kliky já, už jsem ani nevěděla, jak se vlastně dělají! Pavel nám pak poradil pár triků, které by nám měly kliky usnadnit, ale nevím, jestli to myslel vážně, protože nám celý den zdůrazňoval, že staří siláci se nesnažili cviky “očůrat”, usnadnit si je, ale naopak vymýšleli všechno pro to, aby si je ztížili!:-). Každý z nás postupně udělal asi 100 kliků v různých variantách. Ani ty jsem nepočítala.

Tady už jsem začínala cítit základní lidské potřeby – tedy hlad, žízeň, vyčurat, únava…, ale jelo se pořád dál. Tak nic. Přiznávám, že některé cviky, jako např. stoj na hlavě a následně stoj na rukách jsem nedělala. Příliš mě k tomu nemotivovaly ani situace, kdy se 3 (!) silní muži pokoušeli dostat do stoje na rukou jednoho silného muže a pak ho tam chvíli udržet. Takže jsem šla na záchod, napít a fotit. Jídlo prostě nebylo.

obrázekobrázek

Když jsme měli dále dělat přítahy ze země na TRX, nevím proč, ale moc mi to nešlo:). Pro ty, co jim to nešlo, byla lehčí varianta, která ovšem taky nebyla lehká. Ono totiž lehkého tam nějak nebylo vlastně nic. Ani já. Já naopak s přibývající únavou vysloveně progresivně těžkla. Rozčilovala mě Justyna, která mi připadala jako pružina a překypovala energií.

No a pak ještě následovala hrazda, přátelé. Přítahy, neboli shyby, jsem vypustila (kombinace vlastní tíže s rapidně ubývající silou, chladem z únavy a hladu mi nepřišla jako připouštějící úspěch) a přítahy natažených nohou ve visu taktéž.

obrázekobrázek

No a to byl vlastně konec. Ještě nějaké otázky a odpovědi, krátké shrnutí, poučení o tom, že není pouze důležité vědět co a jak, ale také kdy a jak často cvičit – a byli jsme vypuštěni. Kolem 16. hodiny jsme šli (konečně!!) s Mackovými na oběd. A tam se ukázalo, že máme s Justynou přece jenom ještě něco společného! Lilek v kokosové omáčce a úžasnou aztéckou horkou čokoládu s čili a oříšky. Howgh.

P.S. Nemám na těle místa, která by mě nebolela.

P.P.S. Mám jen místa, která bolí míň. Trošku.

P.P.P.S. Miluju funkční trénink. Zdar a sílu!!!

Dana Škorpilová foto
  • přečteno: 20306/19486×
Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb! Neumím ani dřep, ani klik, natož pak shyb!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (35 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků