logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Hrdinný Stáňa

Hrdinný Stáňa

Silva Nortica Run, Běh Severním lesem, je běh nádhernou přírodou. Jezdím tam rád na kole a přitom si zaběhám. I tento rok mě kolo dovezlo do Horní Stropnice, trochu jsem mu pomáhal šlapáním, ale přes Třeboňsko si svištělo téměř bez mé pomoci, jako by ani řetěz neexistoval.

Při registraci mi pořadatelé nabídli ubytování na statku na kopci nad Horní Stropnicí. V místnosti o rozměrech cca 8x10 m, kde stál u stěn masivní rustikální nábytek, jsem se cítil jako na zámku.

Můj spolubydlící Stáňa mne hned od začátku začal šokovat. Podíval se na mne a zeptal se mne:
„Dobrý večer, jaký závod běžíte, já běžím ultramaraton a moc se těším, protože je to můj první závod v životě.“

Poklesla mi brada, já, odchovanec Miloše Škorpila, jsem zalapal po dechu a v duchu hovořím k Milošovi:
„No Miloši, to je přece proti všem zásadám o postupném začleňování se do běžecké společnosti.“

Nechtěl jsem brát Stáňovi iluze a odhodlání, zvláště když už to byl prošedivělý kmet s vypouklým bříškem ve věku kolem 55 roků. Zmohl jsem se pouze na větu:
„To jsi teda hrdina, já běžím pouze půlmaraton.“

On se usmál a pokračoval:
„Zase jsi sem dojel na kole, to já bych nedokázal.“

Hrdinný Stáňa

Sehnul se a ukázal mi boty, ve kterých poběží. Nevěřícně jsem zíral na staré rozšmajdané „Prestiže“, k tomu měl přichystané staré vytahané ponožky nevalné kvality, které se nutně po prvním kilometru musely shrnout z paty do špičky boty. Byl jsem znovu v šoku a zase jsem v duchu vyvolával běžeckého guru Miloše:
„No Miloši, s tímto běžeckým vybavením to přece nemůže ve zdraví přežít. Pamatuji se, že jsi mne málem z prvního tréninku vyhodil, když jsem do Stromovky přišel v „Prestižích“. I když za socialismu to bylo nedostupné podpultové zboží mnohem větší kvality než čínské tenisky.“

Stáňa si všiml, že nejsem z toho, co mi ukázal k běhání, nadšený a vysvětloval:
„My to fasujeme v práci jako pracovní obuv a mně ty boty celkem vyhovují.“

Hrdinný Stáňa

Opět jsem nechtěl narušovat jeho odhodlání porazit stokilometrovou trať v těchto botách, určených pro pracovní pohyb po hladkých podlahách montážních hal. Boty neměly na podrážce prakticky žádný vzorek. Věděl jsem, že ho čeká běh v terénu po lesních cestách, lučních stezkách a asfaltu. Jen jsem tiše poznamenal:
„Pokud ti boty vyhovují, tak snad to v nich uběhneš.“

Ráno jsem ho viděl, jak se obléká do plátěných kalhot se spoustou zbytečných kapes a plní si je Enervity. Raději zavírám oči, vzdychnu a pomyslím si:
„Stáňa je skutečně hrdina, jsem jen zvědavý, na jaký kilometr se protrápí, než ho stáhnou."

Později si běžím ve svém tempu půlmaraton, zatím se běží po silnici, tak je to příjemný rozklus. Po levé straně slyším takové podivné plácání, tak se ohlédnu a on to je bosý běžec. Držím se vedle něj, ale ne dlouho, protože se objeví velká hluboká louže a všichni běžci se mačkají do trávy na stranu silnice, ale bosý běžec profrčí kaluží a předběhne nás. Využije své velké výhody. Běžet v mokrých botách není nic moc.

Bosý běžec má několik výhod, nikdy se mu nepotí noha, neví, co to je otlačenina nebo puchýř. Koukám, že v té louži si nohy docela slušně omyl. Za chvilku ho doženu a běžím vedle něho. Po uhnutí z asfaltky na kamenitou cestu bosý běžec zpomaluje, a tak mu mizím. Vzpomenu si na Stáňu a jeho pracovní „Prestiže“. Jestlipak by se mu neběželo lépe bosky než v těch hrozných neběžeckých botách.

Po doběhu jsme se na dvě hodiny naložili s kolegyněmi běžkyněmi do solných lázní v Gmündu. Bylo to úžasné, unavené svaly si v teplé slané vodě zpívaly regenerační píseň a tělo hlásilo vrcholnou spokojenost.

Sedím po šesté hodině večer na večírku a vyprávím všem o Stáňovi, o jeho běžecké výstroji a hlavně o tom, že se přihlásil na svůj první závod. Ne na žádnou „pětku" nebo „desítku“, ale rovnou na „STOVKU“! Jak tam tak klevetím a vyprávím o svém nově objeveném hrdinovi, vstoupí zablácený Stáňa. Ptám se ho, jak se mu běželo.

„No, zpočátku jsem se trápil, ale na 40. kilometru do mě vjela taková euforie a radostný pocit z běhu, že jsem si věřil, že to určitě doběhnu. Ale oni mě na 96. a půltém kilometru stáhli z tratě. Věřím, že bych to určitě doběhl. Musím se naučit běhat rychleji.“

Hrdinný Stáňa

Zalapal jsem po dechu a cítil jsem nesmírný obdiv k tomuto hrdinovi. Vedle to slyšela mladá krásná slečna. Ta svůj obdiv nezadržela a spustila:
„Cože? Vy jste uběhl 96 kilometrů?“

Stáňa jí to potvrdil.

„No to vás musím pozvat na ruma. Já jsem se trápila na půlmaratonu a vy jste uběhl téměř 5x více než já!“

Stáňa se usmál a odpověděl:
„Pozvání od tak krásné mladé slečny nemohu odmítnout, to se mi nestává každý den.“

Dostal velkého ruma a se slečnou ho tam statečně naklopili. Teď mě Stáňa zase dostal. No Miloši, viděl to někdy někdo, aby někdo zahájil regenerační proces po 12hodinovém běhu velkým rumem?

Ráno jsem se Stáni hned zeptal, jak začal běhat. Stáňa se nadechl a začal vyprávět svůj příběh:

„Před dvěma roky ode mne odešla žena. Přišlo mi to líto, a tak se hospoda stala mým druhým domovem. Stal jsem se na té putyce tak závislý, že když tam malovali, tak jsem tam bušil na vrata a křičel jsem, že když mě tam nepustí, tak už tam nikdy nepřijdu. Popíjel jsem uprostřed malování jako jediný host. Jo, jo, tak jsem byl závislý na svém druhém domově.

Bolely mne klouby, záda, hlava, měl jsem plnou poličku léků. Jednoho dne, nevím, co mě to napadlo, jsem se rozběhl a běžel jsem, jako bych chtěl tomu smutnému životu utéci. Moc daleko jsem nedoběhl, po padesáti metrech jsem se svalil na lavičku. Srdce mi bušilo, nemohl jsem popadnout dech. Byl jsem téměř mrtvý.

Řekl jsem si: „Ty jsi vlastně mrtvola, nejsi schopen pořádného pohybu." V té době jsem četl knihu Odvedu vás do Sierry Madre od Forresta Cartera, je to o apačském náčelníkovi Geronimovi. Pojednává o tom, jak kmen Apačů včetně dětí a starců unikal před vojenskou kavalerií několik měsíců, to mne hrozně dojalo. (Knihu jsem četl také a zanechala ve mně velký dojem, protože je psána naturalisticky a dojemně). Řekl jsem si, když ti nebozí indiáni dokázali během překonávat velké vzdálenosti, dokážu to také.

Uběhl jsem opět 50 metrů, vydýchal se v chůzi a pak opět padesát. Každý den se uběhnuté úseky prodlužovaly, až jsem se dostal na tři kilometry. Najednou mě přestalo vše bolet, všechny prášky z police jsem zahodil do koše a běhal jsem stále dál. Cítil jsem, jak se mé tělo pročišťuje, jak se mi dýchá stále lépe a lépe. Byl to úžasný objev. Chtěl jsem se o něj podělit se svými kamarády v hospodě. Vyprávěl jsem jim svůj příběh o zázračném vyléčení během. Oni na mě zírali a smáli se. Přemlouval jsem je, aby se šli aspoň projít. Nechtěli! (Dovedu si představit, jak pivní pupkatí strýcové s cigárem v ruce, coby zarputilí sportovní teoretici zírají na někoho, kdo chce jejich sportovní a trenérské ambice uvést do praxe. Jejich skromnost nikam se necpat a zůstat v teoretické rovině zvítězila. Rozvíjeli spoustu důvodů, proč se Stáňa zbláznil a je tak neskromný, že opustil pivní sportovní teorii.)

Ztratil jsem všechny své přátele a zůstal mi jenom běh. Běh se stal mým přítelem, který mne zbavil mých neduhů a pročistil mé tělo a hlavu. Na inzerát jsem si našel přítelkyni se zájmem o sport. Ona dostala leukemii a prohlásila, že chce být se svojí nemocí sama.“

Díval jsem se na Stáňu a byl jsem jeho běžeckým příběhem dojat. Dan Orálek zvítězil v běhu na 103 kilometrů s velkým náskokem, neměl soupeře a já ho obdivuji a tleskám mu za jeho výkon. Stáňa běžel svůj první závod v životě, běžel přes Sierra Madre (Novohradské hory) v pomyslných stopách hrdinného malého kmene Apačů. Ve svém srdci Stáňovi tleskám za jeho hrdinný výkon se špatnou výzbrojí a přeji mu spoustu naběhaných kilometrů a mil. Stáňa se mi přiznal, že už se přihlásil na běžecký závod na 100 mil. No Miloši, není to úžasné, nezaslouží si Stáňa od nás běžců velký potlesk za svoji odvahu změnit svůj život?

Nerudný týpek

Mirku, určitě! Nejspíš tomu nikdo neuvěří, ale dnešní motto jsem psal před tím, než jsem si přečetl Stáňův příběh. Běh je opravdu lék na všechny neduhy a je zcela lhostejné, s jakou výbavou s ním začínáme. Čert vem všechen sportovní marketink, nejdůležitější ze všeho je se hýbat!

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 14461/13659×, 16 komentářů
Hrdinný Stáňa Hrdinný Stáňa Hrdinný Stáňa

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (62 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

strejda6 | 11. 7. 2013 13.06 hod. | 46.135.10.x
K tomuhle článku jsem se vrátil,aby mi zase dobil baterky. A jsou tu tri hrdinové.Hrdina Stáňa,kterej hodil prášky do koše. Jaromír ,kterejskvěle píše(i sportuje). A pak Pavlik a ten neví vůbec oč beží(ale hlavně ,že běhá rychle),a když tam píše o jugošce tak už by měl mít ve svejch letech rozum popleta jeden;-). ps: ten bosej beh se bez puchejřů taky moc nedá,dal jsem včera 8km na silnici a mam krvavý podlitiny na pěti prstech:-o

1bubobubo | 18. 6. 2013 15.53 hod. | 194.50.64.xxx
Pavle, ten závod jsem běžel – vím jaký byl letos terén a řeknu ti, že bych ho v Prestižích nechtěl ani jít. Pokud nechápeš, že jsou různé rychlosti běhu a že Stáňu vlastně běh vytáhl z hrozné životní situace a neumíš ocenit jeho odhodlání, pak mi je tě líto jako člověka. Tady opravdu nešlo prvořadě o běh, ale o tu jeho změnu z "alkoholika" na člověka, který již nechce být "mrtvolou". Přeji ti, aby ses do takové situace nedostal, a pokud by ses dostal, tak aby ti "chodecká" 100 pomohla. Díky Jardo za zprostředkování tohoto životního příběhu!

Petr Bulíček | 14. 6. 2013 18.31 hod. | 89.24.135.xxx
Nádherný příběh a moc krásně napsané. Když jsem si přečetl některé komentáře je mi tak trochu líto toho, že někteří lidé se nedokáží oprostit od běhu jako od cesty za vítězstvím a úspěchem a podívat se na něj jako na cestu k radostnému a příjemnému naplnění části vlastního života.

zuzu | 14. 6. 2013 10.31 hod. | 85.71.35.xxx
Pavle: odvahu, kterou Stáňa v sobě má... to odhodlání, přihlásit se na takový závod s výbavou, kterou by mnozí pohrdli...už jen to si zaslouží obdiv.
A rychlost, jakou kdo z nás běžíme, z nás nedělá lepšího nebo horšího člověka nebo hrdinu. Kromě toho, podle mých výpočtů se jeho rychlost pohybovala něco přes 7min/km a to není pomalé tempo!!!
Stáňa si zaslouží potlesk a obdiv!!!
Zuzka Součková
P.S.: vyjařovat se anonymně, to není žádné hrdinství

david d. | 13. 6. 2013 16.39 hod. | 212.149.48.xx
Pavlíčku, chtěl jsem něco napsat, ale ono by to asi i tak "nenašlo" adresáta.......

Pavel | 13. 6. 2013 10.28 hod. | 194.213.43.xxx
Proč jste všichni tak zaslepení? Na fotce boty vypadají jako nové a mají vzorek. Taky jsem v minulosti v "prestižkách" naběhal hezkých pár kilometrů a nemůžu si stěžovat. Co je to za hrdinství, když někdo prakticky ujde 100 km? Jestli sami běháte, tak víte, že není problém běžet daleko, ale rychle. Ať si každý běhá, kluše nebo pochoduje jak chce, ale je trapné takového dálkového chodce vychvalovat, protože je to spíš bláznovství, asi jako když někdo odjede celou cestu na dovolenou k moři do "Jugošky" autem na jeden zátah. Zamyslete se nad sebou a uvědomte si, jak moc běhání ovlivňuje vaši objektivitu.

fotoMiloš Škorpil: Pavle, píšu to nerad, ale jsi zaslepený! Srovnáváš nesrovnatelné, to za prvák. Za druhák, ten Sašův příběh nese mnohem větší poselství než jen uražení 100 km. Je to příběh člověka který se dokázal znovu narodit, přes smích svého okolí najít cestu zpět do života! přál bych ti to samé, možná by pak někdo tak skvěle jako Jaromír, napsal i tvůj příběh.

Dany | 13. 6. 2013 10.01 hod. | 46.149.115.xx
Stana je Geronimo! Peknej pribeh, dik...

Tina | 12. 6. 2013 22.33 hod. | 90.181.3.xxx
Stáňa je borec a přírodní úkaz!
Díky za napsání jeho příběhu. Vyslechla jsem si ho na večírku SNR, když jsi jej vyprávěl Aleně Vackové. Teď jsi mi ho znovu připomněl a vrátil mně tak do té skvělé atmosféry v Novohradských Horách.
Díky.

Petr Hájek | 12. 6. 2013 17.34 hod. | 46.33.112.x
Musím říct, že mě tento příběh neskutečně motivoval, běhat začínám a tohle je pro mne obrovský impulz běhat dál a dál! Lidé jak je Stáňa jsou skuteční běžci tělem i duší! Neskutečný obdiv.

Vláďa | 12. 6. 2013 11.21 hod. | 89.24.13.xxx
Stáňa je borec a velký příklad pro mnohé.
Opět 1*, oči otevřené, velké srdce a krásně napsáno!
Jardo, ale i ty jsi pro nás v mnohém velký příklad.
Skláním se i před tebou a díky za všechny!

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »
  • Triky a pověry spojené s běháním. Dvacátý pátý tip Běžecké školy pro váš lepší života běh : Ahoj, začala jsem běhat téměř před rokem. Pamatuji si, že ty začátky byly opravdu šílené, ale je to…»
  • Zapomeňte na hubnutí, žijte, abyste zvýšili svou vitalitu a chuť do života : Moc krásný článek ... souhlasím. Skvělé motto na závěr a knihu od A.L.Gittleman mohu vřele…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků