logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Životopisná kniha o legendárním běžci Vlastimilu Zwiefelhoferovi

Životopisná  kniha o legendárním běžci Vlastimilu  Zwiefelhoferovi

Milí běžečtí přátelé, zdravím vás a rád bych vám sdělil, že ve 2. polovině listopadu se zrodí životopisná kniha o legendárním běžci jménem Vlastík Zwiefelhofer.

Půjde o 200 stránkový brožovaný výtisk formátu A5, cena 195, -Kč za knihu + 21 Kč poštovné. Tři čtvrtiny knihy budou věnovány rozhovoru – půjde o Vlastíkovy odpovědi na několik stovek otázek na všechna možná témata. Kniha bude obsahovat také mnoho, většinou černobílých fotografií. S Vlastíkem se vydáme na cestu jeho krásným dětstvím, představí nám osudy svých rodičů a sourozenců, provede nás prvními školními závody. Také se budeme věnovat jeho běžeckým začátkům v klubu, trenérům a jeho domažlickým vzorům. Dále bude Vlastík odpovídat na spoustu dalších věcí ohledně tréninků a závodění a podíváme se i na jeho oblíbené trasy po okolí Tajanova i na to, kde trénoval na Hrádek nebo Hrdlořezák a kde se připravoval na zimní krosy a na maraton. A také se budeme věnovat období po ukončení jeho běžecké vrcholové kariéry (od r. 1983). V závěrečné čtvrtině knihy naleznete Vlastíkovy tréninky (nejméně dvě kompletní sezóny – 1975 /Běchovice za 28:35/ a celou sezónu před Limerickem 1979 (6. místo na MS v krosu). Plus ukázky tréninku z dalších let.

Kniha nebude k dostání v knihkupectvích, vydávám ji vlastním nákladem. Noví zájemci si mohou knihu objednat na www.zivotvbehu.cz, bude rozesílána od pátku 31.10.2014, takže na VK byste ji měli mít již k dispozici.

Všem případným zájemcům dám poté vědět co a jak (způsob platby, poštovné, pražským zájemcům mohu předat knihu osobně atd.). A ještě bych vás chtěl poprosit, pokud by se vám ten nápad s knihou líbil, jestli byste o tom mohli říci i dalším lidem okolo sebe, jenž mají rádi běhání, případně tuto přílohu vyvěsit v klubech na nástěnky atd.

Ale pojďme pokračovat dále Vlastíkem:

Legenda V. Zwiefelhofera se zrodila zejména na dvou nejpopulárnějších českých závodech – Běchovicích (4x 1. místo, 2. nejlepší čas všech dob 28:35 (1. Chege Keňa 28:33) a Velké Kunratické (9 vítězství a  traťový rekord 10:58.9) a  samozřejmě také na MS v krosu v Limericku (6. místo – 1979). Také těmto dvěma závodům se budeme v knize podrobně věnovat.

Na dráze dosáhl V. Zwiefelhofer (ročník nar. 1952) těchto osobáků –

800 m – 1:52.2 (1974) / 1500 m – 3:45.0 (1972)/ 5 000 m – 13:43.4 (1975)/ 10 000 m – 28:27.2 (1979 – 3 000 m překážek – 8:38.6 (1975) / maraton – 2:14:19 (1980 – československý rekord).

Celkem v 6 sezónách dokázal zaběhnout 5 km pod 14 minut a 10 km pod 29 minut.

Vlastíkova kariéra byla protkána skvělými úspěchy, ale také vážnou nemocí či zraněními. Párkrát se na něj na velkých závodech usmálo štěstí (kterému šel ale velmi tvrdým tréninkem naproti) a zažil si i velký kopec smůly. Dodnes nedá dopustit na dvě nejdůležitější osoby své kariéry – pana trenéra Suchého a pana faráře (pátera) Ferdu, jenž mu často přírodními metodami pomáhal ze zdravotních problémů. Pokud však šlo o akutní problémy (úrazy, prasklé slepé střevo), vyhledal lékaře. Vlastíkův trénink byl velmi náročný, ale v přípravě nikdy nezávodil. To si nechával především na své milované krosy.

Malá ochutnávka z chystané knihy Vlastík Zwiefelhofer

Je to zatím pracovní verze a části odpovědí, takže i proto je to nadepsáno: „O trenérovi“, „O kilometráži" „O Hrádku" atd...V knize budou klasicky otázky a odpovědi. A také ještě proběhnou závěrečné korektury. Pokud mi někdo napíše pár řádek, co si o těch ukázkách myslí, budu moc rád.

O bratrovi

S bráchou Otou jsme si často prošli každý úsek většiny závodů, abych věděl, kam šlápnout, kde se odrazit, aby mi vyšla noha. Brácha mi poradil, kde mám zrychlit, odpočinout si, běžet setrvačností, přidržet se stromu a nebo ze které strany mám oběhnout pařez. Měli jsme závody vždycky promyšlené, abych je neběhal naslepo.

O trenérovi – panu Suchém

Měl takový hezký zvyk, vždycky, když jsme se potkali, tak podával ruku a ptal se s úsměvem „Tak jak se máš?" Vzpomínám na něj moc rád. Nikdy na mě nekřičel, vždycky se choval slušně. Měl jsem vždycky pocit, jako by patřil do rodiny. Brácha Ota i maminka s tatínkem ho měli také rádi. Byl to člověk, který nikde nevyčuhoval, nevyhledával konflikt. Pokud měl svůj názor a viděl, že by se to někde střetlo, tak to neřekl. Byl to takový mírumilovný člověk, s každým byl kamarád a nedělal drby. Všichni mu tykali, ale já jsem mu vykal. On mi tykání nabídl, ale já jsem si nikdy netroufl. Byl ohromně milý, ale co řekl, tak to platilo. Když mi řekl: Poběžíš ještě jeden úsek, tak nebylo, že bych ho neběžel. Ale někdy se na mě na tréninku podíval a řekl: „Dneska to zkrátíme nebo poběžíš o dvoustovku míň, protože v tom sedíš a nejede ti to.“

O nejkrásnějším diváckém zážitku

Nejvíce prožívám, když někdo z žáků, které učím (nebo jsem učil na fakultě) běží jakýkoliv závod a opravdu se snaží bojovat na hranici svých možností. Je to jedno, jestli běží na akademickém mistrovství nebo na krajském kole v přespolním běhu, kam občas naše škola postoupí. A když se mu náhodou zadaří, jsem tak „naměkko“, že nemohu ani fandit.

O kilometráži

Nejvíce jsem naběhal za měsíc 1000 km (1x v životě), ale zjistili jsme, že je to zbytečné. Většinou nám stačilo na maraton naběhat 700 – 800 km měsíčně. Ale když jsem u pana Suchého začínal, tak to bylo kolem 250 – 300 km měsíčně. Trénink byl zvyšovaný postupně a docházelo tak k dobré adaptaci svalů, vazů, šlach a oběhového systému. Myslím si, že i proto jsem vydržel běhat docela dlouho. Také jsem měl štěstí, že jsem se dostal k panu faráři Ferdovi, který dokázal dostat celý můj organismus do rovnováhy.

O měření úseků

Běhal jsem s ručičkovými hodinkami – „vteřinovkami“. Jedny z nich jsem vyhrál na závodech ve Švýcarsku, byly dobré, klepalo se s nimi a ony se automaticky natahovaly. Později jsem je dal tatínkovi. A také jsem měl primky. Většinou jsem úseky začínal běhat, když byla ručička na dvanáctce, na čtvrtce atd., aby se to lépe pamatovalo.

O způsobu závodění v krosech

V kopcích jsem nikdy moc dobrý nebyl. Někteří soupeři byli lepší, ale když byl v závodech kopec, tak tam byl většinou i seběh. Z kopce jsem to odbrzdil a došlapoval přes špičku. Během přes patu se celé chodidlo šprajcuje a sráží. Kdežto když se sbíhá v tretrách a chodidlo dopadá na malíkovou hranu špičky a na hřebíky, tak máte větší jistotu, že nesklouznete a jede vám to. Když vidím na závodech některé běžce, tak mám pocit, že z kopce neběží, ale spíše brzdí.

O Hrádku při Velké Kunratické

… a po přeběhnutí potoka začalo hrabání do Hrádku, byl to boj. Za nás tam lana nebývala, možná až později, ale nikdy jsem po laně neručkoval. Vzpomínám si, že jsem Hrádek často vybíhal „po stromech“, chytal se jich a odrážel se od nich rukama. Bývaly to menší stromy, jejich kmínky mohly mít v průměru 10 centimetrů. A pokud na některém místě stromy nebyly, tak jsem se opíral o stehna a jenom chvátal, protože běžet nešlo. Nevzpomínám si, že by někdy bylo na Hrádku bláto, spíše ujížděly nebo se drolily pod nohama kameny. Nahoře mě vždycky musely bolet nohy i ruce. To narovnání bylo vždycky strašné. Každý kdo Hrádek někdy běžel, tak ví, že se to nahoře nedá hned rozběhnout. Poprvé jsem to zkusil, ale nohy jsem měl tak namožené, že to nešlo. Místo toho, abych běžel dopředu, tak jsem začal skákat do výšky. Příště už jsem věděl, že je lepší jít kousek pěšky a nebylo to koordinačně tak hrozné. Po pár krocích jsem se už snažil rozběhnout co nejrychleji, kolik mi nohy dovolily.

O cestování na  Běchovice:

Na Běchovice mě vozil autem většinou bratr nebo jsme jeli společně s bratry Procházkovými a v řízení se prostřídali. A dvakrát jsem také vstal ve čtyři ráno, jel vlakem z Klatov do Prahy a tam přestoupil na „Pardubice“. V Praze přistoupili také fandové, kteří jeli na Velkou Pardubickou. Byli podobně „šáhlí" jako my atleti, ale do koní – cítil jsem se mezi nimi dobře.

O tatínkovi

Vlastimil  Zwiefelhofer s rodiči

Byl do sportu takový fanda a vedl k tomu i nás tři bratry. Dokonce mi založil knihu výstřižků, kterou nazval: „Co je psáno v novinách o Vlastíkovi" a v článcích zaškrtával mé jméno. Když tu už tatínek nebyl, tak jsem do knihy výstřižky jenom zakládal nebo házel. Tatínek moc rád jezdíval na mé závody, to vždycky pookřál, protože mohl vzpomínat na mladá léta, kdy sám sportoval. Rád jezdil do Horšovského Týna na Drůbežářský běh, který se běhal na 1. máje v parku pod zámkem. Sjeli se tam i Domažličáci, s jejichž rodiči si tatínek popovídal. Před závody jsme šli do města, podívali se v parku na závody rybářů, dali si párek, hrála tam kapela a tatínek byl spokojený. A já jsem nemusel na manifestaci v Plzni, kde jsem studoval, protože jsem řekl, že jedu na manifestaci do Horšovského Týna.

O prvním neoficiálním závodě

Vzpomínám si, že jsem byl v páté třídě na Národce na Husáku, když jsme jednou s kluky čekali na odpolední vyučování. Před školou jsou dodnes dvě lípy a kolem těch lip trávník. Hecovali jsme se, kdo to okolo (105 m) uběhne dřív. Běželi jsme 3 kola, pak 10 kol a pak někdo řekl, že to oběhneme 100x. Byla ještě chvilka do odpoledky, když jsme vystartovali. Kamarády to brzy přestalo bavit, ale já jsem běhal dál, protože se řeklo 100x. Tak jsem tam kroužil, uběhl to a přišel pak pozdě na vyučování.

  • přečteno: 9880/9486×
Životopisná  kniha o legendárním běžci Vlastimilu  Zwiefelhoferovi

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (43 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví41
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice109
Více času na sebe14
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou37

kde se diskutuje

  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Vesměs má tak člověk motivaci k dalšímu tréninku a závodění. Já podobných hraničních časů mám více,…»
  • Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu : Je to malichernost, ale jak dobře Vám rozumím ... :-) »
  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků