logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Maraton – běh pro všechny

Maraton – běh pro všechny

Světovým trendem v maratonu je umožnit co nejvíce lidem maraton absolvovat. Záměrně neříkám uběhnout, ale absolvovat, protože to není totéž. Mají pravdu ti, co mluví o devalvaci „mystéria" maratonu tím, že se stále prodlužují limity, za něž mohou ten který maraton lidé absolvovat, nebo ti, co volají po tom, vrátit se zpátky do trenek a nátělníků a umožnit startovat jen těm, co maraton skutečně uběhnou?

Kdo je maratonec? Ten, co běží maraton pod 3, nebo ten, co ho „jen" absolvuje?

„Things to Do Before I Die" Věci které mám udělat před tím než umřu. To je motto těch, co se snaží žít a život užívat. Lidí, kteří pochopili, co je to žít tady a teď.

Téma, které doslova hýbe celou běžeckou komunitou a je jedno, jestli se podíváte na běžecký web, či web nějakého maratonu v Evropě, Americe, Asii či v Africe. Vždy najdete dva názory, které jsou si podobné jak noc a den, jak black and white. Jeden zastávají ti, které si běh –mystérium maraton podmanilo, protože to pro ně představuje skutečnou výzvu, výzvu něco v životě dokázat, posunout své hranice někam hodně vysoko, ale zároveň zůstat při tom na zemi. Mystérium maraton je krásná výzva a popravdě řečeno nevidím důvod, proč by mělo být někomu odmítáno jen proto, že nedostal od sudiček nadělen pohybový talent, zato ale dostal vůli a odhodlání plnit si své sny. A sen MARATON, to už je panečku pořádný sen, sen, který je vidět, sen, který je cítit, tedy cítím ho v celém těle, když se na něj připravuji a když ho pak absolvuji. Jediné, co neuznávám, je vyrazit na maraton bez přípravy. Každý, kdo se na něj poctivě připravuje a pak jej úspěšně absolvuje, je pro mě VÍTĚZ a o to jde především. Být vítěz pro sebe, protože pro sebe to každý děláme. To, že pak můžeme v kruhu rodiny, v kruhu přátel povídat o tom, co jsme v přípravě vše podstoupili, co při vlastním zdolávání maratonské trati museli překonat, obdiv, který za to sklidíme, je jen třešnička na dortu. Třešnička velmi sladká, ale pořád jen třešnička, protože to, co cítíme uvnitř sebe, to vám přátelé nemůže nikdo dát, ale už taky nikdy vzít a proto stojí za to na maraton vyrazit.

Vím, pravověrní běžci (ti co mají zato, že maraton se musí běžet a nejlépe pod 3 hodiny, jinak to není maraton), tohle neuznávají. Právě pro ně jsou tihle „chodci" na trati překážkou a ti, co mystérium maratonu devalvují. Přiznávám, že jsem patřil také mezi ně, než jsem před devíti lety pochopil svůj omyl a přestoupil na druhou stranu barikády. A nebylo to proto, že bych ještě nestíhal maraton pod 3, ale proto, že jsem pochopil absurditu svého uvažování. Prostě mi došlo, že nejsem ten, co by měl jiné soudit. Ano, chápete to správně, je to stejné jako ve všem ostatním, co člověk koná, odsoudíme druhého, zaškatulkujeme si ho a není síly, která by to změnila. Bohužel nechápeme, že tím škatulkováním odsuzujeme jen sebe. Odsuzujeme se k tomu být perfektní a ve chvíli, kdy nejsme schopni už svá kritéria plnit, se odsoudíme k nečinnosti. Odsoudíme se k nečinnosti, protože jak by to vypadalo, kdybychom najednou začali tvrdit něco jiného, než jsme tvrdili dosud? Většina těchto lidí už pak nikdy nevyběhne, je jim líto, že nemohou vyběhnout, štve je to, štve je každý, kdo se nějak hýbe a neláme si hlavu s nějakými pravidly a kritérii, která my považujeme za svatá, a přes něž nejede vlak.

V Americe si dali běžci puritáni – ti, co jsou proti těm, co v jejich očích jen maraton absolvují – práci a spočítali průměrné časy mužů a žen, kteří dokončili nějaký maraton v USA v roce 1980 a pak v roce 2008 a došli k těmto číslům:

Muži

V roce 1980 byl průměrný čas dokončivších maraton 3:32:17, což odpovídá 8 minutám na míli, v roce 2008 pak již 4:16, což odpovídá 9:46 na míli.

Ženy

U těch je to obdobné. V roce 1980 byl průměrný čas všech žen, které dokončily v USA nějaký maraton, 4.03:39 a v roce 2008 už to bylo 4:43:32.

Běžci puritáni dále uvádějí, že více než polovina lidí, kteří v současné době absolvují maraton, mají nadváhu a jejich hlavním cílem je získat tričko a medaili, s tím, že se těší na den, kdy budou vyprávět o tom, jak trpěli při své 11 minutové „závodní rychlosti“.

Vzhůru do Honolulu :).

Někteří ředitelé závodů se snaží najít správnou míru stanovení konečného limitu, v němž lze maratonskou trať absolvovat. Ale někteří tento limit vůbec neřeší, např. maraton v Honolulu, kde není stanoven žádný konečný limit. Jedno ze závodních pravidel honolulského maratonu zní: „Bude dovoleno dokončit maraton každému, kdo se postaví na start a vyběhne a to bez ohledu na konečný čas." Minulý rok 44 % startovního pole zde absolvovalo maraton v čase vyšším než 6 hodin. Někteří maratonci se v průběhu maratonu zastavili i na oběd :).

To je samozřejmě extrém, ale proč ne, víte jak by na tom vydělaly všechny restauranty kolem trati, konečně by tak odpadly ty připomínky a otázky, co vlastně ten maraton přinese NÁM. My z toho nic nemáme, tak jsme proti.

A jsme u další záležitosti, kterou je třeba vnímat, náklady na pořádání takového městského maratonu. Věřte, že jdou do milionů. Kolik si myslíte, že by muselo být startovné, kdyby na startu stáli jen ti, kteří uběhnou maraton do 3 či 4 hodin? Kolik by takový závod přitáhl sponzorů, televizních společností, diváků. Vyplatilo by se kvůli tomu uzavírat a ochrnovat celá města na řadu hodin? A co maratony v horách, v pouštích, na pólech. I když ty maratony v pouštích a na pólech nám alespoň mohou poskytnout malou ukázku o ceně takové kratochvíle a přiznejme si přátelé, tam je to spíše o tom, kdo si to může dovolit hlavně finančně. Jsem přesvědčen, že přistoupit na puritánská pravidla, by vedlo k jedinému a to k tomu, že by běžecké boty a běžecké oblečení stálo 3x tolik co dnes a těch lidí, co si mohou běhání dovolit by bylo asi jako golfistů :). Myslím, že ani tohle si pravověrní běžci nepřejí, protože to by je zasáhlo velmi výrazně. Ono si sice můžeme uspořádat nějaký „svůj" maratonek, pro pár běžců, co to zvládnou běžet velmi rychle. Uděláme si ho sami pro sebe, moc nás to nebude stát. budeme si běhat dokolečka, dokola, okolo stola la la la, ale možná v kanadách, jako kdysi Emil Zátopek. Ale ten to nedělal proto, že neměl v čem běhat, ale proto, že to měl jako tréninkovou pomůcku – těžko na cvičišti, lehko na bojišti! A ještě něco, zájem o běh obecně by natolik upadl, že bychom pak neměli komu vyprávět, a nikoho by nezajímalo, že jsme to dali zase pod 3 – 2:59:59 :).

A víte jaký byl můj nejsilnější zážitek ze všech maratonů, které jsem v životě absolvoval?

Tenhle kluk na prkně, který takto absolvoval celý NY maraton v roce 2004, řekne někdo, že on devalvuje mystérium maratonu?

Blbý, CO?

A to vůbec pomíjím prospěšnost běhu na lidské zdraví, psychiku, kondici …, a to všechno by šlo, kdybychom přistoupili na výtky puritánů taky do háje zeleného :), i když nic proti hájům a už vůbec ne zeleným :). Tak což kdybychom se vyprdli na puritány a šli si zaběhat?

Miloš Škorpil foto
Maraton – běh pro všechny Maraton – běh pro všechny Maraton – běh pro všechny Maraton – běh pro všechny

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (39 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Erik | 28. 12. 2016 8.26 hod. | 213.81.171.xxx
Naozaj som sa nechcel nikoho dotknut, verim, ze su ludia, ktori velmi tuzia bezat maraton a mozno nemaju ani konto na FB :) Viem ale ze vacsina je takych, ktori tam fakt idu kvoli "socializacii". A je to ich skoda, ze sa takto nespopularizoval radsej 5 km alebo maximalne 10 km beh, lebo poznam vela takych, ktori z toho dosiahnutia ciela – ubehnut maraton, mali dost vazne nasledky. Ale kazdy je strojcom svojho stastia a nikomu by sa nemalo zazlievat, ze chce nieco urobit, pokial tym nezasahuje do prav druhych. A tito ludia nezasahuju nikomu do nicoho, tak nech bezia bars aj 8 hodin :)

Řezníček | 27. 12. 2016 16.29 hod. | 78.80.66.xx
Obdivuji všechny, kteří maraton uběhli. Sám běhám nejdelší trasu půl maraton a vždy, když doběhnu a představím si, že bych měl běžet ještě jednou tolik tak je mne z té představy poněkud šoufl. Když vidím, v jaké kondici se nachází běžná populace, tak jsem přesvědčen, že většina lidí těch 42 km ani neujde. Můj názor je, ať běhají maraton všichni, ale měli by také být schopni říct, za jaký čas jej absolvovali a né jako politik Vladimír Dlouhý, který se chlubil, že jednou v životě uběhl maraton a když se ho zeptal redaktor, v jakém čase, tak řekl, že si to už nepamatuje. Pokud někdo skutečně uběhne jeden maraton za život, tak si ten čas musí pamatovat tak jako datum narození.

Martin | 27. 12. 2016 15.11 hod. | 94.112.107.xxx
Také mi to nedá a ozvu se z druhé strany bariéry, byť ne nijak vyhraněné. Přiznám se, že v článku se mi nejvíce líbí věta "Každý, kdo se na něj poctivě připravuje a pak jej úspěšně absolvuje, je pro mě VÍTĚZ a o to jde především."
Toto ale poslední dobou u maratonů není pravda. Časy nad 5 hodin mají podle mě z naprosté většiny lidi, kteří se na maraton téměř nepřipravují a jen si chtějí udělat zářez a ohromit okolí, že absolvovali maraton. Přitom přece není nic špatného na tom, že pokud má člověk nadváhu a nesportuje, tak se zkrátka za půl roku na maraton nepřipraví. To jen mi žijící ve světě instantního úspěchu bychom chtěli umožnit každému, aby absolvoval maraton. Pro takového člověka bude mnohem zdravější, když si dá za cíl uběhnout 10km v nějakém rozumném čase než aby si zlikvidoval pohybový aparát šesti hodinami na městsém maratonu. Zkrátka nevidím důvod, proč by se měl člověk od začátku hnát za účastí na nějakém velkém závodě.
Sám jsem začal běhat kvůli zdraví a až když jsem byl "hrdý" na svůj výkon, tak jsem si šel vyzkoušet svoji výkonost na první závody kolem 10km s časem okolo 40min. Pro někoho ta hranice, kdy už je s výkonem spokojený může být třeba 50min, ale stejně jako nebudete obdivovat někoho za "uběhnutí" 10km za hodinu a půl a říkat mu běžec, tak není důvod se pyšnit maratonem za šest hodin. To bohužel ale spousta lidí není ochotna v současnosti připustit

Erik | 27. 12. 2016 14.19 hod. | 213.81.171.xxx
Ak sa smiem spytat, naozajstna motivacia onoho suseda bola 1. ubehnut maraton alebo 2. schudnut? Ja tipujem 2. Ale je to len tip. Nikto tu nepise, ze ti, co bezia maraton pod 3 hodiny su ti jedini opravneni maratonci. Len vysvetlujem, ze pre niekoho je nepochopitelne to, ze niekto druhy dokaze zabehnut maraton len pod podmienkou, ze sa prihlasi na nejaky oficialny, najlepsie co najviac masovy, nech je ho co najviac vidiet.

fotoMiloš Škorpil: Erik, ono to není vždy tak, jak to nazíráš, dost často se lidé zúčastňují masových závodů z toho důvodu, že právě tolik vidět nejsou, a že nedobíhají dlouho za těmi rychlejšími, zkrátka že od začátku až do konce splynou s davem. Navíc si nepřipadají až tak nedostateční, protože tam není na první pohled vidět ten propastný rozdíl mezi vítězi a těmi, co si závod nejvíce užívají :), rozuměj, jsou nejdéle na trati.

Marek | 27. 12. 2016 11.59 hod. | 78.11.32.xxx
Díky za článek. Chystám se na svůj první maraton a doufám, že nebudu moc překážet těm jediným správným maratoncům:) Podle mě pro někoho dosažení času 4, 5 nebo 6 hodin může být vyvrcholení úsilí, které je naprosto srovnatelné s běžcem pod 3 hodiny. Můj soused vážil hodně přes 100 kg a rozhodl se uběhnout maraton. Po dvou letech to dal v čase pod 4:15 a jeho váha je 75 kg.. Pro mě je tohle jeden z příběhu správného maratonce a je motivaci pro lidí z jeho okolí. Na běhání je krásné to, že na startu většiny závodů se můžou potkat amatéři s profíky a podle mě je to oboustranně přínosná synergie.
Mimochodem ten vůbec první maratonec neměl určitě čas pod 3 hodiny.

Erik | 27. 12. 2016 9.51 hod. | 213.81.171.xxx
Zdravim. Nechcem, aby moj text vyznel velmi negativisticky, ale musim podotknut, ze nesuhlasim s vacsinou textu v clanku. To akoze v roku 1980 stali tie tenisky 3x viac ako dnes ? :) Ale nejde o to. Komu co preboha brani obut tenisky, vybehut a zabehut/prechodit 42,2 kilometrov? Ci to sa nerata? rata sa len taky maraton, kde sa treba prihlasit, platit startovne, kde su obcerstvovacky a HLAVNE dostanem tricko, medailu a UPLNE HLAVNE mozem to zavesit na FB, aby vsetci videli ze som zabehol maraton? Dovolim si tvrdit, ze medzi tymi "chodicmi" co to idu 6 hodin je valna vacsina takych, ktorym ide o to, dokazat ostatnym (nie sebe), ze dali maraton. A to je chore. Ja taktiez tlieskam kazdemu, kto vytiahne paty z domu a ide sportovat. A nech kludne beha 5 km tempom 7 min/km, stale tlieskam. Nevidim tam vsak potrebu sa hlasit na nejaky maraton. A co sa tyka tych horskych maratonov, paradoxne, tie ktore maju dost striktne limity na dokoncenie (rozumej, ze sa tam fakt uz musi makat) maju aj pomerne nizke startovne, takze tento ergument tiez neberiem.

David | 30. 12. 2015 14.36 hod. | 85.71.128.xxx
Absolvování maratonu nemá podle mě nic společného se sportem (ani rekreačním, amatérským)... To je ale odporná myšlenka, co? Jsem očividně na té druhé straně barikády – na té ošklivé, nepřející :-)
Nechci brát lidem radost z dosažného výsledku a vynaloženého úsilí. Mám upřímnou radost, když vidím někoho v mém okolí, kdo se začal hýbat a změnil životní styl, třeba i s motivací toho, že dokaže něco, o čem se většině ani nezdá (například absolvovat maraton). Takový člověk ale nesportuje a nepředvedl ani žádný sportovní výkon – svedl obrovský boj (možná i větší než ten, kdo sportuje) a zaslouží si velký obdiv.
Vnímám ale rozdíly v tom a) změnit životní styl a něčeho dosáhnout (absolovat maraton), b) jít si zasportovat (vyznávat zdravý životní styl, jogging) a c) sportovat (ve většině případu ničit si tělo k dosažení co nejlepších výsledků). No a pokud se pak někomu, kdo "absolvuje" maraton řekne: "ty jo, jsem nevěděl, že si takový sportovec – maraton, to je ale dálka ne? To já bych nikdy neuběhl" tak se nedivím, že to citlivější jedince může popudit :-)
Nikdy bych tuhle myšlenku nikomu osobně necpal a nikdy bych nikomu nekazil radost, z toho, když se chystá k něčemu takto velkému. Chtěl jsem jen přiblížit, proč podle mě, tento střet vzniká.

Tomas_Pce | 15. 12. 2009 20.29 hod. | 77.236.192.xx
Jo dobrý článek Miloši a i já patřím k těm „chodcům“ jak jistě víš, ale nedávno při 6. vítezství Josefa Váni na Velké pardubické, čemuž jsem byl osobně přítomen, celé dostihové závodiště propadlo obrovské euforii a já si uvědomil, že takový zážitek jsem prožil jen při narození dcer a po dokončení mého prvního maratonu a na to nikdy nezapomenu, jak jsem se špatným žaludkem hledal své holky a jednu z nich poslal pro jinak nevalné berlínské pivko, které mi chutnalo jako nápoj bohů a nakonec srovnalo můj rozhozený žaludek. Ještě jsem slyšel, že když Japonci při přijímacím pohovoru do zaměstnání řeknou, že někdy zdolali maraton mají o hodně větší šanci k získání zaměstnání, protože cesta v přípravě ke zdolání maratonu je vlastně ukázkou vlastností a vůle člověka, které se jistě zaměstnavateli v budoucnu vyplatí.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál trénink na rok 2010

Běžecký trénink

všechny články Běžecký trénink

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»
  • Škorpilova škola běhu – běžecký almanach pro všechny : Knížku jsem koupil před třemi lety a začal běhat.Teď si život bez běhu nedokáži představit. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků