Absolutní blaho (TAO)
Koupil jsem si novou knížku, zabořil do ní čumák a jen slintal další a další slova. V okamžiku jsem se cítil naprosto cool, ready a happy. Jakže se ta knížka, co mě tak vzala, jmenovala? Teda jmenuje, protože jsem si jistý, že hned tak z povrchu světa nezmizí. Jmenuje se: „Kašli na to! Uleví se ti.“ Napsal jí John C. Parkin a vydalo nakladatelství Eugenika. Tahle knížka určitě nepotřebuje žádnou reklamu, rozhodně si ale zaslouží, aby o ní člověk věděl. Nejlíp ale bude, když vám z ní něco opíšu, protože jakákoliv slova, kterými bych se jí snažil doporučit, by byla naprostým odvárkem …
… „Kašlu na to říkáme, když se konečně rozhoupeme k něčemu, o čem jsme si nikdy nemysleli, že bychom toho mohli být schopni. Konečně si děláme věci po svém. V tu chvíli si vzpomenete, že jste z nějakých zvláštních důvodů přestali dělat věci, které byste sice rádi dělali, ale připadaly vám nevhodné. Nyní se však vlna vaší nové svobody valí vpřed a vy ukazujete všem konvencím vztyčený prostředník.
- Přestanete se skřípěním zubů poslouchat fantazírování partnera a pěkně a od plic mu řeknete, co si o něm vlastně myslíte
- Vykašlete se na práci, protože už vás nebaví se trajdat po světě
- Konečně se svěříte rodině
- Poprvé si v práci vezmete nemocenskou
- Mrknete se do manželčiny skříně a zkusíte si její plesové šaty
- Budete mluvit nahlas ve veřejné knihovně
- Sníte na posezení celé balení čokolády
- Ukážete paroháče chlapovi ve vedlejším autě na křižovatce a hned na to se skřípěním kol zmizíte
- Lehnete si do trávy a kromě toho, že budete čtyři hodiny civět do slunce, nebudete dělat vůbec nic
Tohle je konečně svoboda. Konečně děláte, co jste doopravdy chtěli. Kašlete na celý svět a na to, co si o vás pomyslí ostatní lidé.
…
Podstatné věci jsou utrpení
Všechno, na čem vám záleží, vše co má pro vás nějaký smysl, má zároveň i obrovský potenciál vám ubližovat. Důležité věci jsou jako krásně nazdobené krabice, uvnitř které se schovávají potíže a bolest. Někdy, aniž byste to chtěli, a zpravidla v době, kdy to potřebujete nejmíň, se krabice zničehonic otevře a veškerá špatnost vytryskne ven jako vajíčko v mikrovlnce.
Problém je to, že vše podstatné je zároveň pouto. Nikdy nevíte, kdy se pouto najednou pomátne a začne se vám obtáčet kolem krku jako had.
Buddhisté se velmi soustřeďují na to, aby se osvobodili od důležitých věcí. Vše, co máte rádi, budete muset jednou opustit, abyste našli cestu k osvobození duše. V podstatě se dá říct, že důležitá je samotná cesta. I cesta může být cíl.“
A tak dále a tak dál… Že vám to něco připomíná, že jste už tohle někdy zažili? Aby ne, vždyť jste lidi. Každého člověka tohle potká ne jednou, ne dvakrát, ne pětkrát, ne desetkrát, ne stokrát, ne …. za život. Někdo si řekne, ve chvíli, kdy mu to přerůstá přes hlavu: „Kašlu na to,“ někdo použije mnohem peprnější výraz, a pak se na všechno vykašle, nebo vy…, prostě si uleví, tak jak je třeba a zažije stejnou úlevu, jako tu fyzickou, po vykonané potřebě. Tentokrát se však ta úleva odehraje na úrovni psychické. Jééééééééééééch :)!
Otevírám jinou knihu, své oblíbené: „Tři poklady TAO“ od OSHA a čtu:
Kdo soustředí se na znalosti, den za dnem je hromadí.
Kdo soustředí se na TAO, den za dnem se jich zbavuje.
Stálým oprošťováním dospěješ k nezasahování.
Nekonáš-li, vše je vykonáno.
Svět si podmaní jen ten, kdo nezasahuje.
Kdo má nutkání konat, nikdy ho nezíská.
Jak podobné zdá se to být tomu: „Kašli na to! Uleví se ti.“ Jen ta slova, kterými se to říká, jsou více učesaná, ale smysl, smysl ten je stejný.
Tak máme na všechno kašlat a jít si po svém, nebo ne? Na prostou otázku většinou nelze najít prostou odpověď – ANO, NE. Spíše naopak, čím jednodušší otázka je položena, tím složitější odpovědi se dobíráme, případně dostáváme.
Ale ona ta otázka nestojí „Kašlat na všechno a jít si po svém,“ ono totiž nejde vůbec o otázku, ale o odpověď, neboť zde stojí: „Kašli na to! Uleví se ti“ či „Svět si podmaní jen ten, kdo nezasahuje.“ Vpravdě filozofické to pojímání světa, hodící se k době adventní a době, kdy končí jeden úsek – jeden rok našeho života a chystáme se vykročit do roka dalšího. Sedět nad tím tématem, to je spíše k zbláznění se, oč lepší je nazout boty běhací, obléci si spodky, svršky a vyrazit do mrazivého, slunečného dne, nechat pod nohama zvonit přemrzlý jiskřivý sníh a jen tak být a prostě v tu chvíli jen být a kašlat na všechno, i na tyhle tajuplné otázky o života běhu a běhu života vlastního, či běhu světa … prostě a jednoduše
Běžéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééét …
Vložit komentář
Vždyť je to jedno. Dělej co tě těší a nezbytné, co musíš. Sníh je pěkný, když se třpytí a křupe pod nohama. Letos budou moje Vánoce jeden zasněžený strom, jedna koule zavěšená v okně a barel kafe a knížka, kterou si chci koupit. Víc by mě rušilo.
Ovsem jak potutelne dodavam na vysvetlenou, reknes-li TAO, neni uz to TAO:)… hezky svatky!
Honzo, máš naprostou pravdu, a právě proto jsem TAO schoval (zavřel), aby nemohlo jen tak zmizet, v závorce :)
Kdo dnes neodolal pokušení a vyrazil do mrazu, ten obohatil svůj běh o novou dimenzi. Byl nezávislý nejenom na lidech a jejich mínění, ale i na počasí. Obalen nekonečnými slupkami prádla a vybaven termoskou s horkým čajem, razil si onen běžec svobodně svou dlouhou cestu sněhem a ať chtěl, nebo ne, o tajuplných otázkách života běhu a běhu života si jeho zachumlané já prostě muselo podumat. Díky za krásný adventní text!
