Krácení kraso (krato) chvíle
Je s podivem, jakou rozporuplnou bytostí člověk je. Neustále se mu nedostává času, ale dost často ho slyšíte, že si krátí dlouhou chvíli. Třeba čtením, psaním, poslechem hudby, vycházkou, sportem – to jsou ta bohulibější krácení. On si jí ale krátí i telefonováním s kdekým, díváním na televizi na kdeco, surfováním po internetu, hraním her na počítači a v nejhorších případech pařbou, přežíráním se anebo hrou na automatech. Fakt, nejsme my trošku trhlí?
Já jsem si štědrodenní čas krátil během, během poutním. Musím říci, že v tomto případě to pro mě bylo opravdu krácení krasochvíle, protože i když bylo pošmourno až mlhavo, já jsem si to krásně užíval. Dokonce tak, že mě to vyšťavilo do morku kostí a poslední kilometr jsem už docházel, nemoha skoro nohy zvednout. Prostě mi totálně došlo. Ale to bych to vzal pěkně hopem a vše podstatné bych vám zatajil, a tak vaši chvíli, kterou jste si našli k tomu, abyste si jí mohli užít společně se mnou, bych řádně pokrátil.
Jak jsem avizoval v Běhu vánočním – štědrodenním, rozhodl jsem se absolvovat poutní maraton, který bych rád uspořádal pro všechny, co se chtějí toulat krajem blízko hranice západní v červnu, už na Štědrý den. Měl jsem volno, byl jsem sám a Vánoce jsou dny, kdy když je člověk sám, napadají jej různé myšlénky a tak jsem si usmyslil všechny takové myšlénky z hlavy vypudit během. No podařilo se mi to dokonale. Mohu říci, že po celý Štědrý den mě jediná chmurná myšlenka nenapadla. Nejdříve mě napadaly takové ty vznešené o kráse světa vezdejšího, pak ty o tom, že mě bolí nohy a nějak to klouže, až všechny vytlačil hlad.
Vzal jsem si sebou na cestu totiž jen 5, slovy pět, datlí. Říkal jsem si, že na 4 až 4,5 hodinky mi to bohatě stačí. Nejdříve jsem si naběhl pár kilometrů v Chebu, když jsem si chtěl cestu zkrátit, pak jak jsem už napsal to klouzalo a ze 4 či 4,5 hodinky bylo nakonec něco přes šest. Peníze jsem sebou měl, ale ty mi byly víte na co? :-(. Všude bylo zavřeno a tak jsem si vždy po půlhodince strčil jednu datli do pusy a domlal jí dokud to šlo. Kdyby šlo vycumlat i tu pecku, tak jsem jí vycumlal :).
Proběhl jsem okolo Maria Lorety, byla v tom lehkém oparu a se sněhovým závojem, pokrývajícím její hlavu i střevíčky (střechu a okolí), jak sněhová královna. Prostě nádhera. Lurdskou jeskyni jsem nějak minul, kudy k ní jsem seznal, až když jsem proběhl kopcem nad ní, ale nevadí, aspoň budu mít důvod si to někdy brzo zopakovat. U Basiliky ve Waldsassenu bylo liduprázdno, betlém však zde mají před ní, krásně vyřezávaný, fakt stojí za to se tam alespoň zajet podívat. Ke zhlédnutí je v kterýkoliv denní a noční čas, protože jak říkám, je venku před Basilikou.
Když jsem se pokochal betlémem, jal jsem se stoupat na Kappel. Stoupání stojí za to. Nahoře, hledíc už na Kappel, jsem si říkal něco ve smyslu, to jsme si užili rojeníčka: „To jsem si užil krpálku“ :).
Nahoře na Kappli byla slušná mlha a i docela chladno, ale až jsem alespoň věděl, kudy mám běžet. Odtud už to bylo horší. Na mapě kterou jsem měl sebou jsem sice věděl, kudy se dostanu do Münchenreuthu, žádná přímá cesta ani silnice tam ale nebyla značená do Pechtnersreuthu. Po té, co tam vedla, bych si musel pěkně zaběhnout a to jsem odmítal. Nakonec jsem se rozhodl běžet na Schirnding s tím, že se uvidí.
Vydrápal jsem se nahoru nad Münchenreuth a tam kde se vzala, tu se vzala odbočka 3 km Pechtnersreuth :). Doběhl jsem do Pechtnersreuthu, tam však nebyla žádná cestička domů do Čech. Tu vydal jsem se podle nosa nahoru do kopce a do lesa. Vedla tam taková úzká asfaltová silnička zasypaná sněhem. Těsně u lesa jelo proti mně auto, zastavilo a řidič na mě spustil německy několik vět. Odvětil jsem mu stejně plynně v češtině :), že běžím do Čech, něco za mnou mumlal, ale nechal jsem ho jeho starostem a cupital, dupital dál nahoru a do lesa.
Hned na kraji lesa cestička končila, ale stály tady cedule v němčině a češtině: „POZOR STÁTNÍ HRANICE“ a od nich vedly do lesa hraniční patníky a dřevěné bílé sloupy s modrou šošolkou navrchu. Ty mě zavedly doprostřed lesa. Tam jsem narazil na stopy kance. Stopy to byly jak prase, takže se dalo soudit, že patří pořádnému kanci. Naštěstí tady nebyla holčička a nezvěstovala mi: „Nemusím, já už ho vidím …“ :). Šel jsem ve stopě kňoura a došel do Čech :). Narazil jsem na silnici, která dříve lemovala signálku, vydal se po ní vpravo a po pár stovkách metrů narazil na rozcestník Šlingova Mýť.
Doprava to bylo po zelené 8 do Horního Hrozňatova, doleva pak po stejné zelené 3 do Horní Hraničné. Vydal jsem se tedy zpět po té silničce (to byla ta zelená, ale na sněhem popadaných stromech nebyla moc vidět), co jsem přiběhl. Prochroupal jsem se na další odbočku, kde to bylo doprava Cheb 5 km a doleva 5 km Pomezí nad Ohří a zase jsem si vybral směr vlevo. Chroupat na sv. Annu už jsem neměl sílu. Seběhl dolů do Horní a pak Dolní Hraničné. Spadnul z kopce do Pomezí, pak vydusal nahoru na most přes Ohři, vydusal ještě z druhé strany „Danin krpál“ a už mi zbývaly domů jen posledních 3 km.
Těsně před Klestí mi definitivně došlo. Už jsem to jen došel. Doma postavil vodu na kafe, sedl k míse s vánočním cukrovím a začal ho do sebe cpát po hrstech.
Řeknu vám, že na tenhle Štědrý den jen tak nezapomenu, ale nenechte se mýlit, budu na něj vzpomínat v dobrém, vždyť jsem si ho neskutečně užil a neměl v něm žádnou dlouhou chvíli, všechny ty chvíle byly krásné. Příště to vezmu nejdřív na Zelenou horu, sv. Annu, Pechtnersreuth, Münchenreut, Kappel, Waldsassen, Lurdskou jeskyni, Maria Loretu, Cheb a Komorní hůrku. To by bylo, abych to obráceně netrefil všechno správně :).
Vložit komentář
Jak se rika ve starych zidovskych anekdotach „to je komicky, ze zrovna tohle rikaj oni me"… ja mel dneska hodne podobny zazitky.. Vyrazim z domova jen s 1/2 litrem caje a pulkou male cokolady [penize mi taky byly na dve veci, protoze bylo stejne vsude zavrino], zakufroval jsem naprosto podobne:), jen ty moje vzdalenosti jsou jine [30km] a taky jsem dobihal tezkym krokem:)…
Ja nabral asi 8km manko uz relativne na zacatku a tak jsem si rekl, ze si to k tomu dalsimu zachytnemu bodu „zkratim", bezel jsem kousek oranici, mezi divokyma prasatama, chlap na posedu s puskou.. Ja ze zvyku, jak beham kolem vapenky kde bojujou ty mladeznici aisoftem kricim „Civil":)!!! Nestrilet!!! A obiham to obloukem.. Chlapek, kdyz jsem se pak vynoril u posedu na me houka.. Ze mu plasim prasata, ze uz chtel strilet.. A ja povidam -- no prave!! a on NO PRAVE! Evidentne komunikacni blok:)..
Ale stejne tak musim rici… Skvele jsem si to uzil!
Mimochodem, rikal ta muj oblibeny Kopernik. Pozice pozorovatele neni v nicem vyjimecna, tedy proziva-li nekdo nejaky pribeh ci silny zazitek, tak je velmi pravdepodobne, ze to zazivaji i dalsi.. Dneska jsi me znovu presvedcil, ze to funguje 100%.
Hezky svatky! 12:)
