logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Boubelka na dráze

Boubelka na dráze

Vyrůstala jsem na malém městečku, jako vcelku akční dítě. Se sestrou a partou dětí jsme celé dny běhaly po lesích a rodiče nás sotva zahlédli doma:-). Rekreačně jsem zkoušela různé sporty od ping pongu přes jízdu na kole a turistiku až po aerobic, který mě velmi bavil. S nadváhou jsem nikdy problémy neměla, přestože mám od dětství až nezdravě kladný vztah k čokoládě a jiným sladkostem.

Problémy s nadváhou přišly až s nástupem do zaměstnání, kdy se mi za deset let, díky pohodlnému a konzumnímu životu, podařilo při výšce 165 cm ztloustnout na neuvěřitelných 104 kg (BMI 38,2 -obezita II. stupně)!

Dlouho jsem si tuto skutečnost neuvědomovala, i když jsem se postupně nenápadně vyhýbala společnosti. Nastaly problémy s nákupem oblečení a nechuť provozovat jakoukoliv aktivitu, protože mi to buď nešlo, nebo jsem se u toho cítila trapně. Přidružilo se nadměrné pocení a obava o nosnost některých sportovních náčiní apod. Jako třeba problém na řetízkovém kolotoči, když jsem se téměř nevešla do sedačky a po „jízdě smrti" jsem měla obrovské modřiny na stehnech.

Takto obézní jsem se prostě styděla vyjít mezi lidi

Takto obézní jsem se prostě styděla vyjít mezi lidi. Třeba na koupaliště, kde se setkáte s pohledy, které na vás křičí: „Jak si může ta tlusťoška dovolit vzít na sebe plavky a jít vyvalovat špeky mezi lidi?“

O soustrastných komentářích z rodiny: „A ony se vyrábí takové velké plavky?" raději pomlčím:-). Nejhorší na tom je, že se touto izolací člověk dostane do začarovaného kruhu. Nesportuji, protože mi to nejde a tloustnu, protože nesportuji a pro zlepšení nálady se nacpu čokoládou.

Prvotní impuls ke snaze udělat něco se svou nadváhou bylo dálkové studium na VŠ. Chtěla jsem někam posunout stereotypní způsob života a nové prostředí spolu s novými lidmi byl ten nejlepší podnět ke změně. Nechtěla jsem zkrátka být nejtlustší ze třídy – vím, je to malicherný důvod, ale jsem žena, a jelikož jsem zatím kvůli nadváze neměla zdravotní problémy, tak to pro mě byl pádný důvod.

Ze zoufalství jsem experimentovala s různými typy diet. Jako velice efektivní se zdála dieta na bázi ketózy. Podlehla jsem reklamě a obětovala nemalé peníze za proteinové koktejly. Toto hubnutí bylo opravdu velmi rychlé. Shozených 9 kg za měsíc se zdálo být neuvěřitelné, stejně tak neuvěřitelný byl jojo efekt, kdy jsem za necelý měsíc 3 kg nabrala zpět. Bylo mi jasné, že tudy cesta nevede. Brala jsem tedy toto rychlozhubnutí jako pěkný start a nabuzení pocitu, že to jde. Ale rozhodně mi bylo jasné, že pro mě tento způsob není dlouhodobě udržitelný.

V lednu tohoto roku jsem se přes doučování matematiky seznámila s mým nynějším kamarádem Petrem K. Pracovně mu říkám trenér a výživový poradce:-). Už ani nevím, jak k naší spolupráci v oblasti výživy a sportu došlo, ale jsem moc ráda, že se tak stalo. Petr intenzivně běhá už víc než 7 let, vypracoval se z nuly na úžasného běžce, který zaběhne maraton za 2:54:22, nebo např. ultramaraton 100 km za 9:23:15. Jeho výkony jsou pro mě velkou inspirací, i když vím, že nemám tak pevnou vůli ani odhodlání, abych se k nim kdy jenom přiblížila. Přestože nás od sebe dělí 250 km, tak jsme spolu prostřednictvím emailu komunikovali. Začala jsem vyplňovat tabulku příjmů a výdajů, kterou mi Petr nastavil tak, abych přijímala vyvážený poměr tuků, bílkovin, sacharidů a vlákniny. Taktéž jsem dostala vynadáno za absenci ovoce a zeleniny a za tristní pitný režim. Součástí naší tabulky je i sloupeček „aktivita“, který mi zprvu často zůstával prázdný. Pohyb mi prostě nešel. Narážela jsem na všechny obvyklé překážky (výmluvy), které trápí „prostorově výraznější" lidi – moc se potím, nemám v čem sportovat, sport mě unavuje, bolí mě nohy, bojím se o klouby, každý na mě divně kouká... prostě klasika.

Vzpomněla jsem si, že už před dvěma roky mě manžel lákal, že se mnou bude běhat.

Vzpomněla jsem si, že už před dvěma roky mě manžel lákal, že se mnou bude běhat. Ano, manžel mi často opakoval, že mám zhubnout a neustálé narážky na vzhled už mi byly nepříjemné, tak jsem s běháním souhlasila. Vyběhli jsme spolu prudší kopec, potom rovinku a rychlý sešup dolů. Ihned po běhu následovaly problémy s dýcháním a potřeba použít lék na astma, kterým jsem v té době trochu trpěla. Toto se opakovalo po každém běhu, takže jsem naše společné sportování ukončila. Manžel byl naštvaný, já znechucená a běhání jsem pověsila na dva roky „na hřebíček“.

Analyzovali jsme s Petrem, proč to tenkrát nevyšlo, a došli jsme k závěru, že to byla naprosto nevhodná trasa v tempu, které jsem nemohla udýchat. Dohodli jsme tedy s Petrem „tréninkový plán“, kdy mi doporučil chůzi, když mi to běhání nejde. Moje začátky byly na 35 minutách udýchané chůze. Trasu jsem dle pokynů docela brzy prodloužila na zhruba 5 – 6 km. Chodila jsem vždy večer, nočním spícím městem. Procházky se pro mě staly příjemným relaxem. Chodila jsem i za sychravého počasí. V půli dubna, tj. po 3 měsících, se mi podařilo v kuse uběhnout 2,6 km. Cítila jsem se úžasně, byl to můj „majstrštyk" a následnou chůzi jsem občas střídala s pomalým během, max. 1 km v kuse. Hmotnost jsem v té době měla 90 kg, což byl úbytek 5 kg od ledna, kdy jsem najela na svůj zdravý životní styl. Těchto 5 kg za 3 měsíce jsem považovala za dobrý výsledek, protože jsem občas hřešila jak na stravu, tak i na pohyb. Neubránila jsem se příležitostným „čokodnům“, kdy sladkosti tvořily i 50% denního příjmu. I přes tyto úlety jsem si ale trénovala fyzickou kondici a hubnula bez stresu z toho, že už nikdy nesmím jíst nic nevhodného.

Nadšení mi vydrželo do dubna. V květnu a červnu jsem bohužel polevila, hlavně díky zkouškovému období ve škole a uzávěrkám v práci. Stres jsem vykompenzovala sladkostmi a pohyb šel stranou. Hmotnost mi nenápadně rostla, každý měsíc o 2 kg.

Na druhou polovinu července jsem měla naplánovanou dovolenou v Alpách, na způsob vysokohorské turistiky, ve stanech, na 14 dní, jako za starých časů:-). Bylo mi jasné, že musím buď začít trénovat, nebo si zařídit perfektní zdravotní připojištění, které bude pokrývat přesun vyčerpané turistky z vrcholu třítisícovky. Zvolila jsem tedy levnější variantu a vrátila se k tabulce potravin a aktivit, kterou mi sestavil kamarád Petr. Návrat k aktivitě byl pozvolný, běh mi po dvouměsíční pauze nešel.

Dovolenou v horách jsem přežila, ale na kopcích jsem si totálně odrovnala kolena. Chůze ze schodů pro mě bylo utrpení a do dřepu jsem se přes bolest nedostala. I běžná chůze mi dělala potíže, kolena mi i po krátkém sezení bolestivě tuhla. Noční procházky byly fajn, ale po běhu jsem druhý den nemohla přes bolest v kolenou chodit.

Naštěstí k nám koncem srpna přijel na víkend kamarád Petr, aby mi pomohl s matematikou. Zaběhli jsme spolu pár běhů, při kterých mi ukázal frekvenční techniku běhu, která je velmi šetrná ke kolenům. Poradil mi, ať dělám menší kroky, bez tvrdého dopadu na patu s menší letovou fází. Najednou jsem měla běhat přesně obráceně, než jsem dosud běhala – no spíš neběhala, protože mě z toho bolely nohy, hlavně kolena. S překvapením jsem zjistila, že tento frekvenční běh je daleko šetrnější na má zničená kolena než chůze a vlastně působí regeneračně, protože mě kolena do týdne přestala bolet. K překvapivé regeneraci po dovolené pravděpodobně také přispěly cviky na nohy, které mi Petr doporučil.

Těsně před svou návštěvou u nás mi Petr napsal, že bych někdy mohla zkusit uběhnout 5 km v kuse. Považovala jsem to za dobrý šprým, ale večer jsem to zkusila a ono se mi to v čase 0:42:00 podařilo! Nevěřila jsem vlastním očím a cítila jsem se skvěle – jak je možné, že s váhou 88 kg (BMI 32,3) uběhnu takovou dálku? Vždyť já i 2 km na pilates jedu autem, čemuž se můj manžel vždy směje:-). Nikdy by mě nenapadlo zkusit zaběhnout takovou dálku, kdyby mi to Petr nenavrhnul. A tímto pokusem moje běhání začalo „natvrdo“.

Běhání mě začalo velmi bavit, hlavně se sporttesterem Garmin 305, který umí měřit tep, tempo, rychlost a další zajímavé údaje. Celé září jsem poctivě a s chutí běhala na přiměřených tepových frekvencích a občas běh prokládala různými testy na dráze, které mi prostřednictvím emailů „ordinoval" Petr a následně vyhodnocoval v tabulkách a grafech. Taktéž mi hlídal a průměroval vyváženost stravy a peskoval mě za špatný pitný režim a nedostatek bílkovin. Přátelé, vy mě pochopíte, že se nelze změnit ze dne na den:-).

Při své návštěvě mě Petr vzal na stadion a honil mě po dráze jako kamzíka:-). Do svého kalkulátoru výkonů potřeboval různá data, takže jsem běhala na čas, na výdrž, na tepovou frekvenci… na vše, co matematik potřebuje ke svým výpočtům.

Začátkem října mi Petr navrhl, abych zkusila zaběhnout test na tempo 6:00 min/km, což je rychlost 10 km/hod. Nejlépe na dráze, ať běžím co nejdéle vydržím, ideálně 10 km. Spočítal mi to ze svých kalkulátorů a tabulek, prý bych to měla uběhnout. Moc šancí jsem tomu nedávala, 10 km mi připadalo jako vzdálenost vhodná spíš pro odpolední rodinný výlet než pro běh. Nicméně byla to výzva a já mám výzvy ráda. Běžela jsem přesně dle instrukcí, včetně výklusu před testem a po něm. Tempo se mi podařilo udržet, takže jsem zaběhla svoji první desítku v čase 0:59.54.

Další osobní rekord, který člověka povzbudí a dodá mu spoustu potřebné energie k dalšímu běhání.

Po tomto testovacím běhu jsem z výsledků byla tak nadšená, že jsem se přihlásila na závod Pardubická desítka, konaný dne 8.10.2014. Euforie mě s blížícím se datem závodu postupně opouštěla, až se dostavila nervozita a pochybnosti o správnosti celé akce. Petr mi nabídl, že se mnou závod poběží v roli „vodiče“, kdy mi bude udávat předem dohodnuté tempo a já se budu držet za ním. Byl to můj první závod po 22 letech, co jsem opustila základní školu. Cítila jsem se jako outsider, kdybych tam byla sama, tak se snad schovám pod tribunu nebo rovnou uteču. Naštěstí jsem tam měla podporu ve svém kamarádovi/trenérovi, což mi moc pomohlo.

Hned po startu všichni vyrazili kupředu, jen já a Petr jsme běželi pomalejším, předem daným tempem. Pro mě byla rychlost únosná tak akorát, cítila jsem, že je tempo o malinko rychlejší, než jsem běžela v předchozím tréninku. Měla jsem ale zakázáno koukat na sporttester, abych se nerozptylovala. To byl od Petra velmi chytrý tah, protože mě moje vyšší tepová frekvence dost znervózňuje a ovlivňuje nepříznivě moje dýchání. Závod byl pro mě dlouhý, docela těžký, měla jsem na 8. kilometru potíže s pícháním v boku a dechem. Naštěstí mi Petr poradil techniku, jak se obtíží zbavit a povzbuzoval mě. Také mi dělal závětří, což mi moc pomáhalo, neboť foukal dost silný vítr. Zvolená taktika se vyplatila. Desítku jsem doběhla v čase 0:56:32, což stačilo na 9. místo z 12 zúčastněných žen. To jsem nečekala! Pro mě byla výhra, že jsem celý závod ve stanoveném čase uběhla, přeci jen jsem měla stále nadváhu, v den závodu 85 kg, BMI 31,2.

Závodění beru jako příležitostné zpestření v životě, kdy si mohu porovnat své případné zlepšení. Je to adrenalin a už si brousím zuby na nějakou delší vzdálenost:-).

Na základě doporučení mého kamaráda se nyní snažím často běhat na nižší tepovou frekvenci, protože při tomto běhu se cítím velmi dobře a hlavně potřebuji zlepšit svoji vytrvalost. Tyto regenerační běhy prokládám občasnými testovacími běhy, v rozpětí od 400 m do 10 000 m a různé stupňované běhy na dráze, buď sama nebo za asistence Petra, který mě vodí na dané tempo, případně na danou tepovou frekvenci. Občasný osobní kontakt považuji za velice důležitý, protože Petr si všimne i takové „maličkosti“, jako je došlapování na patu, špatného držení těla apod. Při své dosavadní nadváze si dávám dvojnásobný pozor na techniku běhu.

Názory odborníků i laické veřejnosti na běhání s nadváhou se liší. Často se také setkáte s názorem, že tlouštík by neměl sportovat, maximálně provozovat nějakou opatrnou chůzi třeba s hůlkami, aby si např. nezničil klouby na nohách. To jsem si myslela také, než jsem začala trénovat s mým kamarádem Petrem. Poradil mi bezpečnou techniku běhu, při kterém mě okamžitě přestala bolet kolena, která jsem měla zničená z nárazové vysokohorské turistiky. Krátké krůčky, tzv. frekvenční běh na průměrný tep 135, je pro mě pocitově daleko šetrnější než chůze.

A na závěr mi dovolte učinit výzvu pro dámy a pány XXL. Nebojte se navléknout své vnady do sportovního oblečení a jít se proběhnout. Běh je svoboda, super relax a vynikající způsob, jak upevnit své zdraví a vylepšit svou zanedbanou postavu. Soustředit se jen na správnou stravu je fajn, ale s pohybem to jde 3x lépe a zábavněji!:-)

Jana, 17.10.2014 Liberec. (Momentálně 82 kg, BMI 30,12 – ale dělám na tom:-))

Jana Janošíková foto
  • přečteno: 20422/19064×, 24 komentářů
Boubelka na dráze Boubelka na dráze

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (41 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

gabi | 25. 2. 2016 15.00 hod. | 80.84.96.xx
ahoj Jani, velký obdiv a respekt! Jsi úžasná, já se snažím také běhat, 10 km pod hodinu zatím vůbec nedávám (ne v terénu, na páse ano), začala jsem také běhat, když jsem měla přes 100kg, předtím jsem ale musela zhubnout ze 127. nyní mám 92kg, při stejné výšce jak ty, tak je to pořád náročné, a nyní 2.4. poběžím svůj první půlmaraton, tak doufám, že budu alespon z poloviny tak dobrá jako jsi Ty :o) nicméně tvůj článek mne velice povzbudil k dalším tréninkům a možná se někdy uvidíme na nějakém běhu :o) moc a moc držím dál palce a fandím Ti :o) Gabča PS: podívám se na stránky Tvého kamaráda, mne zatím podporuje sestřenice, ale spíš v rámci jídla a diety

Jana J | 24. 8. 2015 11.34 hod. | 83.208.228.xxx
EDIT : hihi, automatická oprava na tabletu ze mě udělala otrokáře. Poslední slovo v předchozím komentáři mělo být "botičky" – to "t" z toho udělalo pěkný mišmaš :-)

Jana J | 24. 8. 2015 8.36 hod. | 83.208.228.xxx
Juj, koukám, že to tu kolega aktualizuje. No nepřeháněla bych to Petře. Běh se sice stal součástí mého života, ale spíš na poli rekreačním. Těch pár závodů bylo pro zpestření a vychutnání si atmosféry mezi skutečnými běžci, o čemž svědčí i obsadivší předposlední a poslední příčky. Něco jako krýt záda atletů :-) A tak jako někdo večer venčí pejsky, tak já čas od času vyvenčím tenistky ;-)

Petr Kaňovský | 20. 4. 2015 9.56 hod. | 62.245.112.xxx
Gratulace k překonání další mety, v sobotu půlmaraton v Brně za 1:56:16 (realtime 1:56:00)!

Petr Kaňovský | 5. 3. 2015 13.43 hod. | 62.245.112.xxx
Pokroky Jany jsou neuvěřitelné, aktuálně dosáhla 2.místo na veteránském halovém mistrovství Slovenska v závodu na 3000m v čase 14:05 a také uběhla tréninkově první maraton a den po něm překonala osobák na 10km (nyní 53:39). Připadá mi to, jak běžecká pohádka o Popelce. :-)

Petr Kaňovský | 1. 3. 2015 0.37 hod. | 62.245.112.xxx
Běžecká výkonnost Jany se radikálně posunula, navíc se účastní i významných halových závodů, přitom s výbornými výsledky, viz např.
www.behej.com/topic/3657-pochlubme-se/108#post-225373 Zaslouží si velký obdiv. :-)

Petr Kaňovský | 8. 11. 2014 11.00 hod. | 83.208.228.xxx
Dnes Jana v Liberci překonala s mou pomocí osobák na 10 km o další dvě minuty, dali jsme 54:36,5, kamarádka měla průměrnou TF jen 162. Včera překonala i osobáky na 3 km a 1 km, skvělé.

Zuzana | 3. 11. 2014 6.53 hod. | 149.216.89.xxx
Gratulujem to je super výkon.

1bubobubo | 2. 11. 2014 18.44 hod. | 82.150.185.xxx
Gratuluji k postupnému zlepšování a držím palce do dalšího pohodového běhání :-)

Jana J. | 1. 11. 2014 17.11 hod. | 83.208.228.xxx
Díky moc za komentáře, jsou moc milé. Pevnou vůli nemám, proto mi tento pomalejší a nenásilný postup vyhovuje. Hlavně se člověk nesmí trápit, když občas ulítne buď v jídle nebo v lenošení. Jsme jen lidi, ne? :-) Popravdě nenapadlo mě, že je běhání tak zábavné :-) Pokud by si chtěl někdo prohlédnou stránky mého kamaráda, tak můžete na www.kanovsky.cz . Je tam spousta zajímavostí o běhání.

1 . 2 . 3 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Jak jsem začal – začala běhat

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků