logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Pražská stovka. Kam se na ní hrabe Beskydská 7

Pražská stovka. Kam se na ní hrabe Beskydská 7

Pražská stovka, která se nakonec přifoukla na 130 km. Závod, který musel poznamenat každého účastníka. Závod, na kterém bylo potřeba použít všechny trumfy. Naběhané kilometry, techniku a styl běhu. Disciplínu a v neposlední řadě klid a taktiku.

Vrátím se ale na úplný začátek. P 100 pro mě byla jen jakýmsi závodem k získání tří bodů. A se stejnou ležérností jsem k celému závodu přistupoval. Proto se pokusím vypsat pár postřehů z celého závodu, abych možná i ulehčil těm, co podobné akce dávají, nebo se jim ta představa honí hlavou.

Příjezd na závod by měl být rozhodně včas. Vstát v šest, ujet přes dvě stě kilometrů, vyskočit z auta a jít se chystat na start je frajeřina, ale magořina. A jeden z detailů únavy na trati.

s parťákem na trati

Naběhané kilometry za letošní sezónu jako nejsilnější podíl úspěchu na závod považuji za stěžejní. Možná i proto dost lidí na osmdesátém kilometru odpadlo. Je jedno, v jakém tempu běžec trénuje, ale důležité je mít reálnou představu udržení se kolem dvaceti hodin na trati. Myslím si totiž, že stovkové závody by se do dvaceti hodin pohybovat měly. Čas by měl pak úměrně narůstat s kilometry a lehkým přihlédnutím k náročnosti trasy. Jinak už se nejedná o závod běžecký, ale o nekonečný pochod smrti bez absolutního významu. A potom ještě nekonečné množství detailů. Jako umět běžet s batohem, čelovkou a holemi. A to nejen do kopce, ale hlavně dolů, protože na běhu z kopce jsou ztráty času největší. Do kopce to moc neběží nikomu a po vrstevnici se běží snadno. Podotýkám, že článek píši za ultra, ale hobíky. Další z důležitých bodů jsou boty a ohoz. Před startem v tělocvičně, kde byla možnost převléknout se do běžeckého, po sobě všichni šilhají, jako by hledali černého Petra. Poslední možnost volby verze kalhot dlouhých či tříčtvrťáků. Spodky, kompres trenky a podkolenky. Nahoru tři vrstvy, nebo jen dvě? A rukáv dlouhý, krátký? Něco raději do batohu? I to je dobré mít vyzkoušené. Na jednom závodě jsem viděl borce, jak na něm vlála cedulka z obchodu. Tak takhle určitě ne. Dvě trička velikosti L nemusí sedět úplně stejně. Boty, tak tam už vůbec ne. Musí sedět. Ale otázkou byly velikou. Zda s goretexem či ne. Z těch bez může voda vytékat a při teplotě nohou dochází i k odpařování, což u gore ne. Na druhou stranu do gore by se voda ani dostat neměla. Kdo ale tuší, co bude na trati? Takže jen instinkt a pocit, protože v cílové sprše jsem viděl rozbité a rozmáčené nohy lidí s nekonečným množstvím bot.

hole, vole, ty fakt musíš mít

Dále velkou roli a nemalého pomocníka na trati zahrála čelovka. Kdo rozsvěcel na druhou noc, musel zákonitě měnit baterky. V lese a mlze uprostřed noci mžouravé světlo člověka dokáže hodně rozhodit. Kus trasy jsem za sebou jednoho takového běžce měl. Všichni jsme polohlasně o něčem mumlali, a on jen o světle. Hole, na kterýkoliv jiný závod možná. Tady určitě. Při seběhu pár „bezholých“ (rozuměj bez holí) jezdilo dolů po zadnici a křečovitě se drželi každé větvičky. Pohled lítostivý, když větvička měla oba konce volné. Viděl jsem i nepřeberné množství camelbaků. Jejich obsah už ne. Ale každé deseti deko je sakra znát. Jen běžet s litrem vody je po pár hodinách znát v ramenou. Plus milion dalších nezbytností. Jako je třeba strava.

energie sbalená na cestu

Jak jíst a kolik? To byla jedna z věcí, kterou jsem vychytal k dokonalosti. Jakožto alternativní strávník se ani na nabídku občerstvovacích stanic spoléhat nemohu. A ve vší slušnosti, jejich obsah dost za vývojem stravování pokulhává. Gulášová polévka plná koření, která se v trávicím traktu musí zákonitě vracet, je na ultra akci špatná volba. Sekundovala jí i polévka dršťková a vývary. Z pohledu gastronoma dokonce považuji dvě hovězí polévky na jedné stanici jako provar. Udělat dva kotle masových polévek a účtovat si čaj mi přijde jako velký amatérismus. Má volba byla jasná. Polentová kaše uvařená v kokosovém mléce plná hodnotných a výživných surovin, prohnaná mixérem. Rozvážená do sáčků po dvou set gramech. Žádné krabičky, žádné slupky, obaly a komplikace s občerstvením. Stačí ukousnout roh sáčku a kaši si v konzistenci gelu vymačkat přímo do pusy. Za závod jsem snědl osm set gramů kaše, dva banány a slané oříšky. Vypil jednu kávu a něco kolem dvanácti litrů vody. Hodinky mi naměřily spotřebu třináct tisíc kalorií.

divočina u Prahy

Nemohu se ale ještě nezmínit o trati samotné. Opravdu něco náročného. Profil byl takový, že o třech bodech za projití cílem nelze pochybovat. Kopec za kopcem. Jako pila. Nahoru a dolů. Po povolených mrazech všude stálo i docela dost vody, která byla ukrytá pod vrstvou listí. Nevěřil jsem, že někde u Prahy jsou tak přísné kopce. Vodítko lesem byly reflexní odrazky na stromech. Sice bez mapy, ale značení opravdu husté a propracované. Kufrování bylo ojedinělé. Přesto jsme neměli nejmenší tušení, kde v daný moment můžeme být. Po celé trase mi všechno připadalo stejné. Stejné zatáčky, stromy, kameny. Pohledy na stromy, hodinky, pod nohy. Když jsme vyběhli popáté na Slapské přehradě, a pokaždé po jiné trase, už jsem to tam přestával mít rád. Na osmdesátém kilometru přišla veliká krize. Zima, vyčerpání a představa toho, co máme ještě před sebou, byla zničující. Morál na bodu nula. Přepočítával jsem si v hlavě všemožné úseky tratí, které se vejdou do padesáti kilometrů. Jako třeba běžet z Chebu do Mariánských Lázní a zpět. Nebo mé oblíbené kolečko, co dávám se psem. Které bych musel dát pětkrát. Představa strašná. Úsek jsem si nakonec v hlavě rozdělil na tři patnáctikilometrové části a každou běžel zvlášť.

Nikdy jsem se tak moc netěšil do Prahy. A ještě nikdy jsem domů nepřivezl tak bolavé tělo. Ještě nikdy jsem domů nepřivezl v tašce tolik smradu. Ale ten vnitřní pocit, který mi postupně dochází, je mnohem silnější. Není vývoje bez bolesti, pokud nechce člověk zůstat stát na místě.

Štěpán Boháček foto
  • přečteno: 8914/8489×, 4 komentáře
Pražská stovka. Kam se na ní hrabe Beskydská 7 Pražská stovka. Kam se na ní hrabe Beskydská 7 Pražská stovka. Kam se na ní hrabe Beskydská 7 Pražská stovka. Kam se na ní hrabe Beskydská 7

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (43 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Štěpán | 9. 1. 2015 8.53 hod. | 176.12.115.xxx
Pro potěšení všech! Jsem ve spojení s Olafovo sestrou. Mimo jiné vegetariánkou. Chystáme na jednu z ultra akcí spustit vegetariánské občerstvení. Nečekám, že tam bezmasou polévkou někoho oslním, ale nečekám ani, že by to v někom zvedlo vlnu nevole:-) Prostě go vegan go!

Jura L. | 13. 12. 2014 16.50 hod. | 94.113.176.xx
tak s tím amaterismem sis pěkně nasral do huby, já sice během závodu na Olafa nadával ,ale né k vůli jídla,které bylo skvělé,ale ohledně trasy.To bylo nadávání během závodu které je u mě běžné, teď s odstupem času jenom samá chvála a chvála.Jo a nevím kam jsi dal těch 12 litrů vody.Pamatuj že nejlepší redbul je pivo a to ti potvrdí každý ultrák,takže můžu doporučit víc choď stovky a míň piš nesmysli.čus

Štěpán | 13. 12. 2014 12.37 hod. | 176.12.115.xxx
Mluvím právě o závodě za nízkou cenu. Kdyby se třeba nalévala polévka do kelímků, tak by se za ušetřené misky a lžičky mohl podávat i čaj. Navíc by za nízkou cenu mohlo být pamatováno na běžce, co masové polévky nejedí. K organizaci závodu a jeho celému průběhu jsem jen chválil. Přesto se dělají zbytečné chyby a musí se tady objevit šťouralové s polentou. A je úplně jedno, jestli Ty ji nejíš a ji žeru.

Aleš Zavoral | 10. 12. 2014 16.47 hod. | 194.250.98.xxx
Ok, máš to vychytaný. Běžel si s hůlkami, asi teda bez camelu a pojídal si svojí určitě vynikající polentu. Někdo jiný běžel v pohodě bez hůlek, s 1,5l camelem a na každou teplou polívku se těšil jako malej Jaryn. Každý jsme jiný a každý to má vychytaný jinak, není to přenositelné. (Naštěstí, protože já polentu nerad.)
Nicméně protože ti při ultra nejede polívka, tak asi není nutné tady obviňovat organizátora jak píšeš z "velkého amatérismu". Až budeš mít za sebou organizaci byť jediného závodu o takovém počtu účastníků a za tak nízkou cenu, tak pak bych možná pochopil, že si to můžeš dovolit napsat, nicméně i tak bych s tebou nesouhlasil.
Polévky byly skvělé. Bylo dopředu oznámeno, že tam budou v ceně jen ty polévky. Každý se podle toho mohl zařídit předem a když mu to nevyhovovalo vzít si např. svojí polentu jako ty. Tzn. o jakém amatérismu mluvíš?

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků