logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Co s tím, když najednou nevíte, kam směřovat své kroky

Co s tím, když najednou nevíte, kam směřovat své kroky

V životě člověka celkem běžný jev. Celé roky máte před očima nějaký cíl, toho v jednom okamžiku dosáhnete a najednou nevíte, co dál. Ještě horší je to v situaci, kdy máte cílů více a těch se vám podaří dosáhnout téměř současně.

Najednou máte pocit nevysvětlitelné prázdnoty. Měli byste se radovat, jásat, skákat dva metry vysoko a vy sedíte a čučíte do země, nic vás nebaví, i to běhání, které vám bylo před tím motorem, najednou už je jakoby o ničem. Sedíte, čučíte, vaše okolí, které bylo zvyklé, že je pro vás běhání, plavání, chození, ježdění na kole, prostě pohyb, vším, je zaskočeno. Chce vám pomoci, ale naráží jen na stěnu, kterou neumí prorazit. Čím víc se snaží, tím se více stahujete do sebe. Nevíte proč, cítíte, že ti, co vám chtějí pomoci, to myslí upřímně, protože vás mají rádi a trápí se vaší změnou. Nerozumí jí, jak by jí mohli rozumět, když jí nerozumíte ani vy.

Přitom tohle všechno je naprosto přirozený stav, který se dostavuje vždy ve chvílích triumfu, naplnění něčeho, oč jsem léta usiloval, co bylo mým životním motorem. Ne, nejste divní, prostě to vše v sobě musíte nyní vstřebat, v klidu to absorbovat, abyste si mohli stanovit nový cíl, novou cestu, po níž se vydáte a která bude vaším novým motorem.

Pokud dosáhnete svého zrovna v době, kdy je venku stále pošmourno, vlhko, zima, klouže to, prostě nechce se vám ani vystrčit nos, může to být pro vaše okolí o to víc deprimující. Vy to ani nevnímáte, protože jste nyní zalezlí ve své ulitě. Jen občas vystrčíte tykadla, abyste si zjistili, co se kolem vás děje a hned zase zpět.

Co s tím?

Tady je každá rada drahá, ale nějaká by tu byla. Do té doby, než zase najdete sami sebe, zkuste si stanovit určité rituály, které budete dělat, už jenom proto, že vás alespoň na chvilku vytáhnou do reality života.

Co těmi rituály může být?

Mně ohromně pomáhá, v podstatě od dětství, pravidelné cvičení. Asi na mě měly vliv ranní rozhlasové rozcvičky, ne že bych podle nich cvičil, vždycky jsem je ale rád při snídani poslouchal. Ale nebylo to takové to poslouchání jedním uchem sem, druhým tam, protože když jsem přišel ze školy, tak dřív než jsem šel běhat jsem popadl činky a půl až dvě hodiny s nimi cvičil. Pravda, maminka neměla radost, protože jsem k cvičení používal i křesla a žehlící prkno jako lavici, takže ta brala za své, ale mně to dělalo dobře a vlastně dělá dodnes.

Pravidelné, každodenní cvičení

(stačí 10 minut) může být jedním z těch rituálů, které vás nastartují k dalšímu životu

Pravidelné vycházky

další rituál, který vás může nahodit zpět. Při procházce venku na vás může denní světlo, sluníčko (i když je zrovna za mrakem, či v mlze), proudí vám kolem tváří svěží vzduch, proudí kolem vás život, je to pohoda oddat se tomu a nechat se tím, co kolem vás proudí, naplnit – rozproudit k novému začátku.

Zapojení se do pravidelné činnosti

cvičení ve fitku, běhání ve skupině, prostě cokoliv, co má řád.

Pro ty, co jsou kolem vás, mám taky jednu radu a ta zní: TRPĚLIVOST! Chápu, že vás trápí změna, která se najednou nepochopitelně stala s člověkem, kterého máte rádi a chtěli byste ho mít zase takového, jaký byl dřív. Bohužel čím víc mu budete chtít pomoct, tím víc se bude zavírat, protože to bude cítit jako atak na sebe sama, tím víc, že on sám netuší, co se to s ním děje. Navíc vaší snahu může brát jako snahu o to jej změnit a to je ten největší prohřešek, který se může kdokoliv z nás vůči druhému dopustit. Protože my už dobře víme, že změnit se může jen ten, kdo to sám chce, ale ten nejdříve musí dostat čas na to, aby věděl, CO VLASTNĚ CHCE.

Myslíte si, že tenhle článek nemá nic společného s během či běháním?

MÝLÍTE SE, má společného moc, protože bez toho, abychom měli cíl, nemůžeme vykročit – vyběhnout za jeho naplněním, nemůžeme si vytýčit cestu, která nás k němu dovede, nemůžeme zase začít normálně žít, v mnoha případech nám pak chybí vůle k čemukoliv, tedy i k běhání …, vždyť proč běhat, když ani nevím, co si vlastně přát, jak dál žít …

Co mě nejvíce motivuje, jsou příběhy lidí

Vždy, když už jsem na tom byl tak, že jsem nechtěl nikoho vidět, nikoho slyšet, našel jsem si knížku, v níž se zrcadlil životní příběh někoho, kdo se dokázal se životem utkat a zvítězit, tu jsem přečetl jedním dechem a když jsem jí dočetl, cítil jsem se jako znovuzrozený. Řekl jsem si totiž: „Vždyť je to vlastně pravda, vše o co tam šlo bylo o tom, že je to jen o mně, o mé vůli, o tom, že já to chci a že si za tím půjdu,“ a tak jsem vyrazil, nejdřív se jen tak proběhnout, při tom mi většinou naskočilo, co dalšího bych chtěl udělat, zažit, čím dalším bych chtěl obohatit svět kolem sebe a už jsem byl zas v kole …

Příběhů, které toto dokumentují, je na Běžecké škole plno, jsou to příběhy Daniely, Peggy, Dagmarky, 12honzade, Dany, Karla … kteří hledají a nacházejí. Možná, když jste je četli poprvé, v jiném rozpoložení, našli jste v nich něco pro sebe, co ve vás vnitřně rezonovalo, protože jste byli zrovna naladěni na ten tón, který vás rozvibroval. Když si je přečtete znovu, zjistíte, že vás rozvibruje zase něco jiného, protože jsou to příběhy psané životem, ne vymyšlené, ale skutečné …

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (4 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12honzade | 16. 2. 2010 15.19 hod. | 195.113.13.xx
Moc hezky. Jinak Majko, drzim palce, ono to urcite dopadne dobre… Abych citoval provarene tibetske prislovi, pokud problem ma reseni, netreba si delat starosti, pokud reseni nema, starosti vetsinou nepomuzou..:)
Ale myslim, ze jsi si na to mela jit zabehat.:) Aspon me to vzdy pomuze si utrepat:) myslenky. At se dari!

gryfin | 15. 2. 2010 17.07 hod. | 158.194.179.xx
Toto jsou převelice moudrá slova. Snad abych s tím běhaním také už začal.
Skláním svou úctu.

Majka | 15. 2. 2010 16.57 hod. | 90.176.130.xxx
Tak teda tento článek sis dokonale načasoval! Triumfu jsem nedosáhla, ale konce určitě. Dnes jsem dostala po 10 letech padáka. Nevím co budu dělat dál, žádné možnosti v tuto chvíli nevidím. Chtěla jsem si jít zaběhat, ale můj říkal, že tomu neuteču. No, začnu tím, že si znovu přečtu ten článek a pak se pokusím nepropadnout panice a přecejen vyběhnu.

fotoMiloš Škorpil: Majko, držím palce, abys našla řešení brzo a věřím, že ho najdeš, protože jak jsem tě měl možnost tě za těch pár měsíců poznat, hned tak flintu do žita nehodíš.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků