logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Můj první trénink s nevidomým běžcem Petrem Novákem

Můj první trénink s nevidomým běžcem Petrem Novákem

Nejsilnější okamžiky v životě na sebe často nechávají od svého zárodku čekat o něco déle, ale o to více si jich člověk cení...

Petra Nováka jsem znal jako výborného atleta paralympionika z druhé poloviny 90. let, kdy jsem jej viděl na sprinterské stovce několikrát soupeřit se zdravými běžci. Osobně jsme se však neznali. Seznámili jsme se až před rokem v metru na nástupišti stanice Můstek, kde Petr čekal s bílou hůlkou na přijíždějící soupravu. Nabídl jsem mu pomoc se vstupem do vagónu, on ji přijal a já se jej poté ve voze zeptal, zdali se v minulosti nevěnoval atletice. Přitakal, ale za pouhé dvě stanice jsme si toho příliš říci nestačili. Vystoupil jsem s ním o stanici dříve a v hovoru jsme ještě chvilku pokračovali. Na závěr mi Petr ještě položil otázku, zdali bych si s ním někdy zašel zaběhat jako trasér (vodič nevidomého běžce).

Přibližně po měsíci jsem mu zatelefonoval, domluvili jsme si i termín, jenže z našeho společného běhání pro Petrovu nemoc sešlo. Druhý telefonát přišel letos na jaře z Petrovy strany, tento termín však pro změnu nevyhovoval mně. Vyšlo to klasicky až „do třetice" v polovině září, kdy jsem se Petrovi ozval pro změnu já. Náš sraz jsme si domluvili na 22. září u Petra doma ve Stodůlkách.

Přivítala mě celá veselá rodinka s manželkou Lenkou a dvěma malými dcerkami Maruškou a Eliškou (4 a 6 let). Poté jsme ještě chvilku počkali na Petrova kamaráda – traséra Slávka Růžičku. Na běžecký trénink jsme vyrazili ve třech. Byl to skvělý nápad, protože se tím mé učení výrazně urychlilo. Šedá teorie byla nahrazena praxí. Domluvili jsme se, že Slávek povede Petra na prvních dvou kilometrech a pak mi jej předá. Na odpozorování všech potřebných návyků pro traséra – začátečníka zbývalo 12 minut. Na prvním kilometru jsme museli přeběhnout několik silnic. Zastavovat jsme museli jen u obrubníků, na něž musel Petr vystoupit pomaleji.

Ještě než mi byl zkušenějším trasérem Petr předán, přišla otázka, co si myslím o jeho běžecké technice. Z mého pohledu došlapoval výrazně na špičku, tedy spíše sprintersky. Pokud se k tomu přidal intenzivně pracující kotník a vysoké zdvihání kolene, bylo zřejmé, že se Petrovo těžiště po každém odrazu pohybuje o něco výše, než by bylo potřeba. Každým krokem přicházel o cenné centimetry. Moje rada tedy zněla, ať malinko méně zvedá kolena a spíše než na špičku našlapuje na vnější hranu přední části chodidla. Ze všeho nejdůležitější však bylo vědomě se soustředit na dopředný pohyb těžiště vpřed. Petr s tím ihned začal, vše se brzy srovnalo a i zmíněného skákání výrazně ubylo.

A nyní již přicházel čas pro můj trasérský křest ohněm. Jedna z nejzajímavějších půlhodinovek běhu v mém životě tak mohla začít. Moc nervózní jsem z jednoho prostého důvodu nebyl. Oba kluci byli moc prima a dalo se poznat, že mi věří.

Začněme nejdříve tím, jaké pomůcky jsou pro navigování nevidomého běžce potřeba. První z nich je tzv. chrastítko, v tomto případě jde o větší plastovou krabičku s několika žvýkačkami uvnitř. Druhou pomůckou je 40 cm dlouhá gumička sešitá do kruhu. Krabičku si na začátku každého běhu vloží trasér do kapsy. Díky pohybu běžce dochází i k pohybu žvýkaček, které vydávají potřebný zvukový signál. Zkušený nevidomý běžec se dokáže orientovat pouze podle tohoto zvuku.

Na chviličku jsem Petra opět předal jeho trasérovi a běžel za kluky s odstupem, abych zjistil, zdali Petr dokáže běžet rovně. Opravdu to na 300 m dlouhém úseku dokázal naprosto přesně a navíc pouze s pomocí zvukového signálu chrastítka. Nebylo poznat, že vedle sebe běží nevidomý běžec se zdravým. Kromě chrastítka je možné použít k přímému kontaktu již zmíněnou gumičku sešitou do kruhu. V mém případě traséra – začátečníka byla každopádně potřeba. Došlo tedy na kombinaci chrastítka a gumičky. A jak vše prakticky probíhá? Nevidomý běžec se drží vlevo a gumu drží v pravé ruce. Trasér je po jeho pravé straně a gumu třímá v ruce levé. V momentě, kdy se oba rozběhnou, nastává důležitý moment – správná synchronizace pohybu paží. Jejich pohyb musí být zrcadlově shodný a obě se musí pohybovat dopředu i dozadu ve shodné chvíli.

Nabíhání prvních společných kilometrů tak mohlo směle začít. Synchronizace nám šla kupodivu bez větších problémů od začátku dobře, jenže nastal jiný problém. V prvních 5 minutách jsme se 4x stočili z prostředka široké cesty až k obrubníku. Požádal jsem Petra o radu. Dostalo se mi odpovědi, ať ve chvíli nečekané změny směru napětí v gumičce povolím nebo zvětším a on se tomu přizpůsobí; směr běhu se tím srovná. Rada byla dodržena a od té doby se nám již samovolné zatáčení vyhýbalo.

Co se týče zatáček, trasér je hlásí stylem: „ostrá vlevo" (zatáčka vlevo do pravého úhlu) nebo „táhlá vlevo" (pozvolná zatáčka vlevo) atd. K fyzickému kontaktu mezi trasérem a běžcem prakticky nedochází, a pokud ano, tak jen v případě, že je potřeba někoho nebo něco oběhnout, či je na trati velká nerovnost. V takové situaci se dotknete lokty nebo se nevidomý běžec přímo zachytí rukou za vaše předloktí. Pro nevidomého běžce je velmi důležitý i popis profilu trati, zdali je na trati nějaký kopeček a v jakém směru. Od traséra tedy občas zaslechne popis typu kopce, například „krátký kopec nahoru" nebo „dlouhý kopec dolů“.

Většina naší trasy vedla po širokých asfaltových cestách Centrálního parku na pražských Lužinách. Dokonce jsme 2x obkroužili i jezírko pod tubusem metra blízko stanice Hůrka. Vše se nám dařilo bez problémů jen do chvíle, kdy se proti nám objevily dvě maminky s malinkými dětmi. A přišla moje chyba... Místo, abych řekl Petrovi stop a zastavili jsme, trochu jsem zazmatkoval. Zavolal jsem jen „pozor, pozor“... Malý kluk se s Petrem začali vyhýbat na stejnou stranu a téměř v nulové rychlosti do sebe narazili. Přičemž zkušenější dvojice se v této situaci může seběhnout lokty k sobě a prosmykne se plynule úzkým místem na těsný kontakt.

Ve druhém okruhu dostal Petr nápad odběhnout vedle mě několik set metrů bez pomocné gumičky, pouze na zvukový signál chrastítka. K tomu si ještě maximálně jednou za patnáct sekund ťukl pro upřesnění orientace svým loktem do mého. Oba jsme měli radost, protože se to vcelku dařilo. Druhý pokus o oběhnutí jezírka pod tubusem proběhl již bez zaváhání. Na závěrečný kilometr si Petra ode mě opět raději převzal zkušenější trasér. Přebíhali jsme tak jako na začátku tréninku několik silnic a zdolávali obrubníky. Petr vše zvládal bravurně a měl jsem o něj trochu obavy jen ve chvíli, kdy běžel po vnitřní straně silnice a na druhé straně vozovky proti němu jelo auto. Kluci to však mají natrénováno, takže obava nebyla na místě.

V cíli tréninku Slávkova GPS ukázala 8 naběhaných kilometrů v tempu 5:56 min./km. A to jsme si přitom celou cestu povídali... Petr si na delších tratích občas také zazávodí. Před deseti lety zaběhl Běchovice v čase 1:00:55 a předloni 5 kilometrový závod na pražské Ladronce za 29:47.

Petr své maratonky obouvá, s výjimkou zimy, pravidelně 1x za týden již 12 let. Výběhy trvají 40 – 50 minut s tím, že se jeho dva traséři mezi sebou po týdnech pravidelně střídají.

Na závěr ještě několik řádek o Petrově sprinterské kariéře a osobním životě.

P. Novák do svých 10 let omezeně viděl, poté však došlo k výraznému zhoršení jeho zrakové vady a od té doby mu zůstala pouze schopnost rozeznávat tmu od světla, tzv. světlocit.

Sprintu se začal věnovat ve svých 15 letech pod vedením trenéra a traséra Slávka Sýkory v SK Slávia Praha a poté Petra Vocílky v TJ ZORA Praha. První vrchol kariéry přišel na paralympiádě v Atlantě (1996) a druhý na paralympiádě v Sydney (2000), kde získal ve své kategorii T11 stříbrnou medaili v běhu na 100 m.

Celý finalový závod ze Sydney naleznete v archivu ČT (ivysílání – Paralympiský magazín /27.6.2012/, nejkratší sprinterský závod začíná v čase 7:25)

Odkaz na finálový závod P. Nováka z olympiády v Sydney 2000 (závod na 100 m začíná v čase 7:25)

Petr se dále zúčastnil i klasického atletického MS v Seville (1999), kde získal ve vloženém závodě v běhu na 200 m nevidomých bronzovou medaili. Dosud drží české a československé rekordy na 100 m (11.68) a 200 m (24.09). Sprinterskou kariéru ukončil v roce 2003. Vše na sebe krásně navazovalo. Měsíc poté se P. Novák poprvé setkal s manželkou Lenkou, která se dříve aktivně věnovala plavání. Mezi její velké koníčky patří divadlo, kultura, znalostní soutěže a ráda také cestuje. Pracuje v náročném oboru jako anesteziologická sestra. Manželka ani děti nemají žádnou zrakovou vadu.

Čtyřicetiletý Petr Novák žije v pohybu a velmi aktivně. Je absolventem Fakulty dopravní ČVUT, pracuje na Ministerstvu pro místní rozvoj jako referent pro legislativu v oblasti bezbariérového užívání staveb. Ve volném čase se kromě sportu věnuje cestování a zajímavostem kolem dopravy. Petr je velice přátelským člověkem, od kterého nikdy neuslyšíte otázku „Proč zrovna já...?“.

Otázka Proč zrovna já ...?" mě občas napadne, ale přesněji řečeno si ji kladu ve smyslu „Proč zrovna já se mám tak dobře?“. Vidím kolem sebe dost podnětů, aby tato otázka byla namístě. Mám rodinu, mohu vymýšlet lumpárny pro děti, mám smysluplnou práci, která mě baví. Chci sportovat a sportuji. Chci cestovat a cestuji. Není to super?, dodává s úsměvem Petr Novák

Trasérů pro nevidomé běžce není nikdy dost. Pokud by měl někdo ze Stodůlek zájem běhat ve dvojici a nevadila by mu spolupráce s nevidomým P. Novákem formou trasérství, tak vaši reakci Petr rád uvítá na svém e-mailu novakovi007@seznam.cz

Závěrem bych ti, Petře, za náš společný běh moc rád poděkoval. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších životních zážitků. Těším se na naše další společné běhání.

Foto (Lenka Nováková): Petr trénující v rámci svatební cesty v Ladožském jezeře. Voda byla tak studená, že se v ní nedalo koupat ani chodit. Zbýval tak již „jenom" běh. Tentokrát se Petr, vzhledem k volné vodní ploše, obešel bez traséra.

  • přečteno: 2964/2816×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Martina | 8. 10. 2015 15.28 hod. | 89.233.136.xx
Krásně napsaný článek o trasování. Jsem v této Petrově běžecké sezóně Slávkovým doplňkem a jsem neuvěřitelně překvapená, že se mi za celou dobu Petr nepochlubil svojí reprezentační kariérou. I bez toho mi neuvěřitelně rozšířil obzory. Je velice inspirativním a motivujícím člověkem a je mi ctí, že mu mohu dělat doprovod. Díky za odvahu, žes to se mnou zkusil!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Pomáhej během

všechny články Pomáhej během

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků