Chronické poranění kotníku? Jak vyléčit?
Je problematické odpovědět na tuto otázku. Moji klienti se rekrutují právě z těchto „nevyléčitelných pacientů“. Bohužel. Bohužel můj způsob léčby za použití nejmodernějších poznatků medicíny zdravotní pojišťovny v ČR neplatí a tak ke mně lidé přijdou jako k tzv. poslední instanci.
Sportovec – biochemická soustava
Nevyléčitelné , nehojící se poranění neexistuje. Existují jen nesprávně léčená poranění. Přestože způsob léčby, kterou provádím a vyučuji, je léta znám, existuje v osnovách na lékařských fakultách (ale ne jako celek), praktické použití moc nevidíme ... až na péči o profesionální sportovce. Nahlédnete-li do zákulisí jejich přípravy, tak posledních deset let přineslo obrovský posun. Nejedná se už jen o faktický silový trénink, sledování funkce svalů, metabolizmu – iontů, cukru apod … ale i o opravdové procvičování senzomotoriky, propriocepce. Funkce těla! Sportovec je z tohoto pohledu již jako biomechanická soustava viděn … a to je dobře. Tyto metody byly zavedeny díky modernímu zkoumání na klinikách sportovního lékařství. Bohužel sportovní lékaři pokládají sportovce za absolutně zdravé. V praxi, konkrétními lékaři je pak vedena příprava jako kolektivní! To je sice správně, nepočítá se však s tím, že si bohužel už mladý sportovec v juniorském věku pěstuje své postupně progredující svalové (nebolestivé) reakce a funkční dysbalance … a ty se přes tuto již moderní péči a snahu zhoršují a zhoršují … byť dlouho bez projevu charakteru bolesti či zánětu.
Sebediagnostika – prevence zranění
Naše tělo funguje na základě mechanických zákonů. To si lidé i většina lékařů nechtějí nějak uvědomit. Je to proto, že se nejedná o klasickou mechaniku, ale o biomechaniku. Naše tělo díky pružné reakci tkání něco vydrží. Protože však máme dvě nohy, hodně sedíme, máme málo pohybu a prakticky neznáme zásady prevence (a hlavně prevenci neprovádíme), byť určité povědomí například o existenci kvalitní obuvi, správné matrace na spaní, správné židle k sezení u počítače … atd. atd. máme, tak prostě jednou porucha funkce přijít musí. Je to však pro nás vždy překvapení. Prostě s tím nepočítáme. Bolest – konkrétní bolest – je již relativně pozdní příznak toho, že naše tělo nefunguje tak, jak má. Proto jsem před časem psal o možnosti sebediagnostiky funkce těla – svého těla, funkce svalů a kloubů pomocí správného sezení. A tím o včasném započetí nejen léčby,ale i předcházení vlastně již očekávaného zhoršování – čekání, kdy přijde bolest, kdy přijde zranění.
Nikdy není pozdě začít správně léčit, zastavit proces, který bez naší preventivní snahy – bez cvičení, bez ergonomie a bez využití mechanických podpůrných pomůcek – vede jen a jen ke zhoršování stavu našeho těla, k tzv. degenerativním změnám (část je jich tzv. arthroza – ale existuje více možností těchto změn). Tělo samozřejmě stárne, ale podstatnější pro schopnost pohybu, pro klouby a páteř je stárnutí neřešených poruch. Problém je, že naše tělo opravdu hodně vydrží, takže se léta ony poruchy vyvíjejí bez bolesti.
Ještě k sebediagnostice – psal jsem o kontrole pomocí schopnosti správně sedět, ale snad nejjednodušší pomůcka je prostý pohled do velkého zrcadla, kde můžeme vidět svoji postavu. Porucha v těle se vždy ukáže. Často jako asymetrie boků, někdy asymetrie ve výšce ramen. Vždy však ještě dříve, než začne něco bolet. A tehdy by to měla být výzva udělat něco pro aktivní zlepšení.
Chronický kotník – léčení – běh na dlouhou trať
Tak stručně k onomu chronickému kotníku. Stejně to ale může být chronická Achilovka, opakované bolesti kolenního kloubu, byť všechna vyšetření včetně RTG a CT či MRI jsou bez patologického nálezu.
Postavení kotníku je vždy primární příčinou, příčinou vrozenou, méně často poúrazovou. Obě však můžeme zlepšit správnou oporou pomocí kvalitních bot a individuálně upravenými vložkami v nich. To je část řešení problému. Léčba nemůže končit předepsáním vložek do bot. Bez korekce postavení nohy však neuspějeme s další léčbou! Další léčba však vyplývá z důsledného vyšetření statiky těla a jeho funkce. Léčba porušené funkce bederní páteře, napravení a rozcvičení postavení pánve, tím vyrovnáním rozdílu v délce dolních končetin, to je druhá podstatná a nedílná část léčby potíží s koleny, Achilovkami či kotníky. Rehabilitační či fyzioterapeutická práce však nepřinese zlepšení trvalé. Dlouhodobě porušená funkce v kloubech bederní páteře a pánve přinesla i svalovou reakci, dysbalanci. Na znovuobnovení svalových změn musí přispět i pacient spoluúčastí – každodenním cvičením.
Přijde-li zranění (často však i bez zranění – jen následkem dlouhodobé dysbalance), následuje porucha propojení mozku (míchy) a našeho stereotypu chůze a běhu. Vše, co jsem uvedl, umí naši lékaři změřit, konkretizovat. Úspěch však přinese pouze současné zlepšování na všech těchto třech frontách. Nevyléčí ani injekce, ani správné vložky do bot … ani pouze cvičení, byť správně indikované. Ani správná židle či matrace v posteli.
Je paradoxem doby, že správnou léčbu, ideálně předcházení problémům,tím pádem vlastně předcházení budoucí léčbě ... může provádět jen opravdu dobrý, znalý a zkušený lékař či fyzioterapeut. Pokud totéž chce dělat tým lékařů, tak nepochodí!!! Jedině, pokud tým lékařů současně vyšetřuje, současně léčí a dobře kooperuje. Je proto paradoxem, že např. bohaté sportovní kluby či konkrétní vrcholoví sportovci používají z těchto moderních znalostí hodně … a přesto úrazy na připraveném terénu přijdou a předčasný konec kariéry sportovce stejně bude. Je to jen díky pozdnímu použití a nesprávné koordinaci těchto vlastně preventivních postupů na léčbu již velmi pokročilých stavů. A to lze změnit u mladých sportovců, a to nejen u sportovců profesionálů.
Komplexní – individuální přístup lékaře i pacienta – jediná cesta z problému
Použití kinesiologického vyšetření na pohyblivých pásech s použitím videokamer s rozfázováním pohybu, použití různých tenzometrických desek či pásů, použití dalších moderních metod – termovize apod., toto vše přineslo pochopení, co se s naším tělem děje. Určitě v tom budou lékaři výzkumníci na fakultách sportu pokračovat. Bohužel, i kdyby toto vyšetření bylo dostupné i pro hobby-sportovce, pro fotbalisty okresního přeboru, pro nesportující populaci, stejně by to nebylo řešení. Proč? ... Za několik dní dostaneme ze stejného vyšetření u stejného člověka úplně jiný výsledek. Někdy dokonce hned za pár hodin. V našem těle se vše mění dle naší činnosti. Proto tato komplexní a drahá vyšetření nemohou být pro běžnou praxi přínosem. Zkušený fyzioterapeut či lékař musí totéž vyšetřit svým pohledem, prohmatáním, vyšetřením pohybu, svýma očima a rukama za 20 minut!!! A při každé kontrole totéž opakovat, aby viděl zlepšení, případně aspoň posun k zlepšení a mohl motivovat dál, pokračovat v terapeutickém plánu, který je sice vlastně pro všechny stejný, ale ne v čase, ne v konkrétním postupu.
Aby tohle naši lékaři dokázali, tak musí mít dostatečné vzdělání, doškolení a dostatek času na ně. To už je ovšem spíše otázka pro politiky, jak toho dosáhnout, aby lékař měl na pacienta čas a přitom byl dostatečně finančně ohodnocen, aby se nemusel „honit“ za výkony ... atd.
Vložit komentář
