logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové)

Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové)

Osmnáct dní jsme společně sledovali, jak se Martina vypořádává s nástrahami tratě, s únavou, bolestí, pochybnostmi (ty určitě ale rychle zaháněla), se soupeři (dokud se nepřesvědčila, že takovýto typ „závodu“ se neběhá kvůli vítězství nad jinými, ale vítězstvím nad sebou samým) … se sebou samou. Nyní přišel čas se zastavit, sednout si, zažít, co bylo prožito a pak vyběhnout k novému životu, protože taková zkušenost, jakou Martina učinila v těch 18ti dnech, nemůže vést k ničemu jinému! Takže jsme si s Martinou sedli, já se ptal, Martina odpovídala a vy si udělejte dobrý čaj, pohodlně se uvelebte, protože tenhle příběh se nedá číst jen tak v letu …

Martino, uběhnout za 18 dní 1150 km není jen tak, že by si jednoho dne člověk někde na webu přečetl o tom, že se běží nějaký Transe Gaule – závod napříč Francii. Řekne si: „To by se mi líbilo, na to se přihlásím“. Sedne a vyplní přihlášku. Co všechno člověk musí udělat, aby se na takový závod přichystal, aby uvěřil: „TO DÁM, TO MUSÍM DÁT!“ ?

Kdy ses rozhodla, že poběžíš Transe Gaule?

Na to, že chci běžet TG v r. 2010, jsem začala myslet začátkem r. 2008. Byl to můj tajný sen. Že opravdu poběžím, jsem se rozhodla poté, co jsem v lednu 2010 naběhala 800 km a z toho během víkendu rozloženě 100 km. Bylo totiž třeba zaplatit první splátku startovného 350 euro a já nechtěla investovat do něčeho, co by nebylo vůbec reálné.

obrázek
1.etapa Saint-Pol-de-Léon

Co všechno tvá příprava obnášela, co všechno jsi během ní absolvovala za závody?

TG byl můj tajný sen, takže jsem se připravovala dlouhodoběji. Během roku 2008 jsem naběhala 5385 km, v roce 2009 celkem 5597 km, absolvovala jsem spoustu závodů, ať kratších, delších nebo ultra, mnohdy bez pořádného odpočinku. Letos jsem do TG naběhala celkem 4200 km, základním kamenem byl můj zatím největší objem kilometrů v lednu 2010 (800), s kombinací o víkendech rozloženě po 100 km, a jednou během 3 dnů rozloženě 150 km (duben). Základní rychlostí bylo 6 min/km, někdy 7 min/km. Z ultrazávodů můžu jmenovat 24H v květnu v Brive, Ultrabalaton v červnu (212 km), Moravský ultramaraton v červenci (301 km/7 etap). Vzhledem k tomu, že jsem očekávala, že ve Francii bude hodně teplo, snažila jsem se běhat co nejvíc na sluníčku a třeba někdy i bez pití, abych byla schopná podávat nějaký standardní výkon i za ztížených podmínek. Samozřejmě jsem také běžela pár kratších závodů a udělala si pár OR.

obrázek
pořádný zámek na cestě

Půjdu ještě trošku dál – kdy jsi začala běhat a proč?

Běhat jsem začala v dubnu 2005, o svých 40. narozeninách. Byl to takový aktivní přístup řešení neuspokojivého stavu mé duše, výroba endorfinů, boj s depresemi a taky trochu výzva, protože jsem si myslela, že to nedokážu, že u toho nevydržím.

obrázek
jezero

Napadlo tě, byť jen v duchu, ve tvých běžeckých začátcích, že budeš někdy běhat ultra

Copak ultra, ale vůbec by mne nenapadlo, že budu někdy závodit. Od toho se to celé odvíjelo -1. závod v září 2006 Běchovice (10 km), pak jsem byla okukovat ve Stromovce, jak se běhá maraton a odcházela s jasným cílem – ten příští bude můj, a taky byl, v lednu 2007 v Unhošti. V té době jsem už věděla o nějakém Miloši Škorpilovi, o tom, že existuje Spartathlon, nějaká 48H v hale v Brně, ale ještě mě nenapadlo, že někdy budu běhat ultra, že to taky zkusím.

obrázek
svítání v horách

Martino, vím o tobě, že jsi děsný bojovník, že když můžeš někoho porazit, tak v sobě vydoluješ poslední zbytky sil, aby se tak stalo. Jak jsi snášela, že sis musela během Transe Gaule připustit, že nejdůležitější je doběhnout, že soupeři nejsou soupeři, ale jediným soupeřem jsi si ty sama?

S těmi potencionálními soupeři v jakémkoliv závodě je to trochu jinak. V podstatě nezávodím s nimi, ale sama se sebou a oni jsou jen od toho, abych se snažila být lepší nebo aby mne to třeba donutilo běžet rychleji, překonat se. Někdy je to taková hra v mé hlavě. V TG byl opravdu hlavní cíl doběhnout, až pak závodit, ale někdy mne právě to soupeření donutilo, abych běžela rychleji, měla to rychleji za sebou, protože teploty byly po poledni vysoké, někdy na slunci až 49,5 ºC. Slunce a všudypřítomné vedro mně bralo sílu.

obrázek
18. etapa, pláž v Gruissan

Když se nyní ohlédneš zpátky, za svým běháním, za Transe Gaule – co uvnitř sebe cítíš?

Poslední etapu TG jsem chtěla opravdu běžet, běžet a ne jít, dát do toho všechno, vždyť to bylo naposled. Šlo mně to celkem dobře, do 59 km, pak mě začala moc bolet pravá noha, ta která bolela po celou dobu méně, tak moc, že jsem skoro nemohla jít. Právě tehdy mne předběhla Anny Monot, můj čas by mohl být o víc jak půl hodinu lepší, mohla jsem být v celkovém pořadí o stupínek výš před Ahnem Byeung Sikem z Korey, trochu jsme spolu bojovali, ale navenek jsme to nepřiznali ani jeden. Pajdala jsem asi 5 km, v dálce byl vidět Gruissan, tam někde je ta pláž a tam já musím. Zbývaly poslední 3 km do cíle, oblékla jsem reprezentační tílko s Czech Republic a zkusila zase běžet. Bylo to dlouhé, ještě moc dlouhé podél kanálu, podél moře, cítila jsem vítr, viděla draky, co si lidi pouštěli, běžela jsem a brečela. Moje slzy nikdo neviděl. Když jsem dobíhala na pláž, 150 m teplého trochu těžkého písku, čekali tam skoro všichni, co doběhli přede mnou, dělali vlnu, křičeli, pískali a na mne čekala ta brána, poslední etapa z 1150 km dlouhé cesty Francií byla u konce. Co uvnitř sebe cítím? Nějak tomu pořád nemůžu věřit, že se to opravdu stalo. Svět se nezměnil, jsem stejná, jako jsem byla. Splnil se mi sen, a člověk může mít jen jeden sen v životě.

obrázek
my shade on the road

Od někoho jsem slyšel, že až dáš Transe Gaule, přestaneš běhat. To je blbost, viď? Umíš si představit, že by běh z tvého života úplně vymizel? Pokud jde o mě, tak nejspíš už nepoběžím žádný časově omezený závod (6, 12, 24, 48 hodin), prostě si už neumím představit, že bych běhal stále do kruhu, ale že bych přestal běhat, to si představit nedokážu.

Otázka, jestli budu běhat nebo ne, spíš tedy jestli budu běhat ultra a závodit nebo ne, byla otevřená po celou tu dobu, co jsem běžela TG. Měla jsem dost času, protože většinu etap jsem běžela sama, takže jsem mohla přemýšlet o spoustě věcí, o mém životě, minulosti, přítomnosti a trochu i budoucnosti. Možná, že si dokážu představit, že by z mého života vymizel běh jako takový, ale zcela určitě by tam zůstala touha po prostoru, volnosti, přírodě a běhání by mohla nahradit třeba chůze.

obrázek
no co? Když běžím musím jíst :)

Martino, když vidím, jak běžíš, když se podívám na tvůj výraz na fotografiích, zachycujících tě v běhu, vidím odhodlání a sílu, cítím však i velmi citlivou duši, cítím pochybnosti, cítím z toho touhu najít, poznat …! Co hledáš, co chceš ještě v životě poznat, zažít?

V životě jsem už toho poznala celkem dost, dobrého i špatného. Nechám svůj život plynout dál, ať plyne. Jsem hledač souvislostí, porozumění tomu, co je kolem mne, jsem jako pavouk, splétající si sám svou pavučinu, která je pevná, ale zároveň křehká jako já uvnitř sebe, s pokorou chci přijímat vítr a zvědavě očekávat, kam mne zanese.

Martino, k tomu se dá jen dodat – ať je ten vítr vlahý a příznivý a fouká tím správným směrem …

Martina Němečková foto
  • přečteno: 11092/10944×, 9 komentářů
Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové) Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové) Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové) Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové) Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové) Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové) Někdy musíme běžet hodně dlouho, abychom se našli – příběh mapo (Martiny Němečkové)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (1 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

DagmarKa | 11. 9. 2010 2.38 hod. | 82.100.0.xxx
Martino – tečou mi slzy – fakt mne to dojalo – nádhera… A co se týká chození, pravda to ti jde hezky :-) ale běh ti taky sluší :-) A sny jsou od toho aby vznikaly nové a nové a plnily se a plnily se :-) Nebo tak nějak myslím....? :-)

Martina Němečková | 9. 9. 2010 20.59 hod. | 213.220.200.x
Děkuju Same i Jardo, hlavně, abych byla jakž takž zdravá, aby nohy běhaly. Sen, který se zdál skoro nesplnitelný, se splnil. Jestli bude něco dál, tak už to nebudou sny, ale výzvy.

Jarda | 6. 9. 2010 23.48 hod. | 85.160.83.xx
Ať Ti, Martino, radost ze splnění snu vydrží a také ať najdeš další velký cíl. Ty jistě nejsi na konci.

Sam Straka | 3. 9. 2010 20.14 hod. | 88.103.21.xxx
Martino, věř, že člověk může mít za život i více snů než jen jeden. Občas má i to štěstí, že se splní :)

Dav | 3. 9. 2010 9.34 hod. | 86.49.31.xxx
Tak tohle povídání nešlo jen tak po povrchu...

Martina Němečková | 2. 9. 2010 20.07 hod. | 213.220.200.x
Děkuju. A nebojte, běhat budu dál, jen si teď musím pořádně odpočinout.

PetrSyblík | 2. 9. 2010 11.37 hod. | 82.113.63.xxx
Nádherná zpověď. Moc Ti přeji, aby Tvá Cesta, byla cestou štěstí a radosti.

PavlínaF | 2. 9. 2010 9.51 hod. | 193.245.34.xx
Moc hezký :-), držím palce, ať je to hezký i po splnění snu.

Irena Ellis | 2. 9. 2010 8.22 hod. | 81.201.60.xxx
Milá Martino,
děkuju. Gratuluju. Přeju ať souvislosti nacházíš. Dobré (s)plynutí. Irena

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics130
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One22
Mizuno55
Newton5
NB22
Nike59
Salming356
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků