logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Druhá strana mince

Druhá strana mince

Na sobotu jsem se moc těšila, nejen na vlastní závod, ale i na setkání s holkami z PIM WCH. Ačkoli jsem neměla před sebou svůj první půlmaraton, ale čtvrtý, v několika směrech se o premiéru jednalo. Poprvé jsem chvíle před startem doslova prožívala se skupinou stejných běžeckých nadšenců. Radost, že se zase všechny vidíme, rozmělnila nervozitu z běhu a obavy některých z nás, zda vůbec tenhle dlouhý běh zvládnou.

Já se na start postavila s představou, že to dnes rozhodně musím uběhnout po svém cca 2měsíčním tréninku na osobák. Zaslepená množstvím odběhnutých tréninkových kilometrů a osobákem na desítku vybíhám na trať, jakoby její cíl byl právě někde hned za rohem. Když mě na cca 4. km předbíhá vodič na 1:40, tuším, že něco není dobře. Přesto se držím tempa a první občerstvovací stanici prolítnu tak, že se ani nestihnu pořádně napít, protože ta troška objemu kelímku končí v nozdrách.

Za chvíli kolem probíhá vodič na 1:50 a já si uvědomuji, že nemám sílu držet se jeho tempa a balónek se mi ztrácí před očima. Je jasné, že osobák nebude, duši zaplaví zklamání, v nohách ubývá síly, žízeň stoupá a poprvé mě přepadá stav vyčerpanosti a slabosti už na cca 12. km. Je mi zle, v rukách mám brnění, hudba v uších mi poprvé leze spíše na nervy a vůbec nevěřím tomu, že to do cíle uběhnu. To to mám vzdát? Jak se to dělá? To půjdu podél trati pěšky a budu se dívat na ostatní, jak se s tratí statečně perou? Zpomalím až do chůze a pár metrů prostě jdu. Poprvé na trati jdu. Uklidním se a zkouším znovu běžet. Zbytek závodu doběhnu, jak mi síly stačí, ale před modrým kobercem slyším: ,,Pavlí”, ožiju, vykouzlím úsměv, známým zamávám a zafinišuji do cíle. Čas 1:55:45 mě neomráčil, je sice lepší než loňský, ale čekala jsem mnohem lepší.

Vím, že jsem přepálila začátek a ten náhlý úbytek síly v polovině závodu mě natolik překvapil, že jsem se ani psychicky nedokázala přinutit k lepšímu výkonu. Ráda bych touto cestou poděkovala za skvělou péči záchranářů, u kterých jsem se po závodě vzpamatovávala z hyperventilace a odlehčila žaludku.

I takové pocity a stavy občas přinese závod. Tak už znám obě strany mince. Špatně mi bylo až do večera, ale parádní zakončení dne s holkami a Běžeckou školou mi zvedlo náladu. A už se těším na závod další. Poučena svoji vlastní zkušeností, protože rady starších a zkušenějších bohužel málokdy bereme vážně.

Pavlína Šimonová foto
  • přečteno: 6933/6814×, 1 komentář

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Blink | 9. 5. 2011 8.09 hod. | 62.209.192.xx
"poděkovala za skvělou péči záchranářů, u kterých jsem se po závodě vzpamatovávala z hyperventilace a odlehčila žaludku" ... Pavlíno, to nebylo ze závodu ale z "ochutnávání" ve Foxconnu

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků