logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Druhá strana mince

Druhá strana mince

Na sobotu jsem se moc těšila, nejen na vlastní závod, ale i na setkání s holkami z PIM WCH. Ačkoli jsem neměla před sebou svůj první půlmaraton, ale čtvrtý, v několika směrech se o premiéru jednalo. Poprvé jsem chvíle před startem doslova prožívala se skupinou stejných běžeckých nadšenců. Radost, že se zase všechny vidíme, rozmělnila nervozitu z běhu a obavy některých z nás, zda vůbec tenhle dlouhý běh zvládnou.

Já se na start postavila s představou, že to dnes rozhodně musím uběhnout po svém cca 2měsíčním tréninku na osobák. Zaslepená množstvím odběhnutých tréninkových kilometrů a osobákem na desítku vybíhám na trať, jakoby její cíl byl právě někde hned za rohem. Když mě na cca 4. km předbíhá vodič na 1:40, tuším, že něco není dobře. Přesto se držím tempa a první občerstvovací stanici prolítnu tak, že se ani nestihnu pořádně napít, protože ta troška objemu kelímku končí v nozdrách.

Za chvíli kolem probíhá vodič na 1:50 a já si uvědomuji, že nemám sílu držet se jeho tempa a balónek se mi ztrácí před očima. Je jasné, že osobák nebude, duši zaplaví zklamání, v nohách ubývá síly, žízeň stoupá a poprvé mě přepadá stav vyčerpanosti a slabosti už na cca 12. km. Je mi zle, v rukách mám brnění, hudba v uších mi poprvé leze spíše na nervy a vůbec nevěřím tomu, že to do cíle uběhnu. To to mám vzdát? Jak se to dělá? To půjdu podél trati pěšky a budu se dívat na ostatní, jak se s tratí statečně perou? Zpomalím až do chůze a pár metrů prostě jdu. Poprvé na trati jdu. Uklidním se a zkouším znovu běžet. Zbytek závodu doběhnu, jak mi síly stačí, ale před modrým kobercem slyším: ,,Pavlí”, ožiju, vykouzlím úsměv, známým zamávám a zafinišuji do cíle. Čas 1:55:45 mě neomráčil, je sice lepší než loňský, ale čekala jsem mnohem lepší.

Vím, že jsem přepálila začátek a ten náhlý úbytek síly v polovině závodu mě natolik překvapil, že jsem se ani psychicky nedokázala přinutit k lepšímu výkonu. Ráda bych touto cestou poděkovala za skvělou péči záchranářů, u kterých jsem se po závodě vzpamatovávala z hyperventilace a odlehčila žaludku.

I takové pocity a stavy občas přinese závod. Tak už znám obě strany mince. Špatně mi bylo až do večera, ale parádní zakončení dne s holkami a Běžeckou školou mi zvedlo náladu. A už se těším na závod další. Poučena svoji vlastní zkušeností, protože rady starších a zkušenějších bohužel málokdy bereme vážně.

Pavlína Šimonová foto
  • přečteno: 7114/6988×, 1 komentář

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Blink | 9. 5. 2011 8.09 hod. | 62.209.192.xx
"poděkovala za skvělou péči záchranářů, u kterých jsem se po závodě vzpamatovávala z hyperventilace a odlehčila žaludku" ... Pavlíno, to nebylo ze závodu ale z "ochutnávání" ve Foxconnu

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2011

všechny články PIM Women´s Challenge 2011

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků